Agáta dostala za úkol vyklidit svůj dívčí pokojíček, s jehož výbavou se takřka třicet let nehnulo. Souhlasila a při své činnosti nalézala různé poklady. Staré album samolepek, pouťové prstýnky, první podprsenku, ale i tajemný náhrdelník, na jehož příběh by raději zapomněla…
Od vysoké bydlím v pronájmu ve městě. K rodičům na venkov samozřejmě jezdím ráda, ale je fakt, že svého bývalého pokojíku jsem si už nějaký ten pátek nevšímala. I proto se rodiče nedávno rozhodli předělat místnost na pokoj pro hosty. Aby ale nevyhodili něco, co je mi drahé, nechali vyklízení pod mou „taktovkou“.
Při vyklízení pokoje jsem našla korálkový náhrdelník
Kdykoli jsem měla čas, zajela jsem k nim na kus práce. Začala jsem s krabicemi, pak přešla na šuplíky a skříně. Vracet se po letech k zapomenutým věcem je vlastně zábava. Člověk má najednou úplně jiný nadhled a věci, kterému se mu dříve zdály velké, jsou najednou malé, kouzelné prstýnky působí lacině a nad první podprsenkou jsem doslova zakroutila hlavou. Zkrátka s odstupem je vše jinak. I když... Po otevření šatní skříně mi na hlavu vypadlo něco, na co jsem už zapomněla. Červeno-růžový složitě proplétaný korálkový náhrdelník, který kdysi stál celé jmění, ale radost mi nepřinesl.
Příběh začíná na střední, kam jsem chodila s Karlou. Fajn spolužačkou, která nezkazila žádnou legraci a sebevědomí měla na rozdávání. Měli ji rádi kluci i holky a já byla pyšná, že jsme kamarádky. O Karle jsem časem věděla všechno, jen dlouho ne to, že je bisexuální. A pak přišlo cosi zvláštního. Občas se zeptala, zda mám opravdu jasno a nejsem třeba i na holky. Paradoxně ne proto, že by sama měla zájem, ale proto, že jí něco nesedělo.
Kamarádka mi poradila, abych zkusila sbalit učitelku
S kluky jsem to neuměla a ženy se mi opticky líbily. Karla měla jasno. Nevěřila jsem a mávla rukou. Jenže pochybnosti v hlavě sílily, dokonce tak, až se mi začala líbit Liliana, jedna naše učitelka. A co čert nechtěl, Karla mě neustále pošťuchovala, abych se o ni zajímala. Stalo se.
Za Lilianou jsem občas kvůli nějaké předem vymyšlené banalitě zašla do kabinetu. Karla měla radost, jak se vše slibně vyvíjí. Že by si ale učitelka doopravdy začala se studentkou, tomu nevěřil nikdo. Zato mně rostlo sebevědomí. Nevím, co mě to popadlo, ale Karle jsem chtěla dokázat, že to „dotáhnu“.
Když se pak Liliana jednou zmínila, že by se jí k šatům hodil nějaký růžovo-červený náhrdelník z korálků, netušila, kdo ho brzy bude mít. S Karlou jsme tehdy objely snad všechny bižuterie ve městě, jen abychom našly podobný. Stál stovky korun, přesto jsem ho pořídila. Z lásky? Ne. Pouze z hloupé ješitnosti, že se před Karlou vytáhnu, když učitelku fakt sbalím.
Skončilo to trapasem a mně došlo, že na ženy nejsem
Byla jsem naivní puberťačka, a ač byl náhrdelník mimo můj styl, další den mi ve škole zdobil krk a já šla za Lilianou. „Když ho bude chtít, musí mi ho napřed sama sundat z krku,“ žvanila jsem před Karlou a šla bez ostychu na věc. Lilianě se líbil. Ovšem, jak pochopila, odkud vítr vane a že ji vlastně balím, elegantně mě vyhodila z kabinetu. Šperk si samozřejmě nevzala a já navrch všeho prožila dost nepříjemný trapas. Došlo mi, že na ženy fakt nejsem.
Ozdoba, která mi nikdy neslušela, skončila i s trapnou vzpomínkou hozená doma ve skříni. Přesto, když jsem náhrdelník po letech znovu objevila, k mému šatníku už překvapivě padl. Onen trapas mi sice bude připomínat i nadále, přesto jsem se rozhodla dát mu šanci.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.