Petra dostala k šestým narozeninám svůj první přívěšek. Byl od milované tety, která jí tvrdila, že není ledajaký. Když ho Petra po letech ztratila v Austrálii, brečela jako želva. Jenže přívěšek se po nějaké době objevil. A na místě, kde by to rozhodně nečekala.
Když jsem byla malá holka, moje teta Vanda mi darovala přívěšek malého medvídka na řetízku. Bylo to na moje šesté narozeniny. Svůj první šperk jsem střežila jako oko v hlavě. Teta Vanda mi tvrdila, že mě medvídek bude po celý život chránit a nosit mi štěstí. Když jsem ho jednoho dne ztratila, hodně jsem to obrečela.
Šperk od tety mě měl chránit
Sestra mé matky pro mě byla víc než jen teta. Byla moje spřízněná duše. Kolikrát stačilo, že vedle sebe jenom sedíme. Někdy nebylo třeba ani slov, abychom si rozuměly. Když mi bylo šest let, darovala mi první přívěšek. Pamatuji si, jak mi ho dávala přes hlavu a řekla: „Není to ledajaký medvídek. Bude tě střežit i v době, až tady nebudu. Bude ti nosit štěstí, tak si ho hlídej.“
Zahřálo mě to u srdce. Teta pro mě byla taková modla. Vždycky věděla, co říct a jak se zachovat. Vnímala jsem ji jako moudrou a milující osobu. Od chvíle, co jsem měla přívěšek na krku, šlo všechno tak nějak samo. Dařilo se mi jak na škole, tak i později v zaměstnání. Na co jsem sáhla, to se povedlo. Jednoho dne se ale vše změnilo.
Teta mi oznámila smutnou zprávu, že je nemocná a moc času jí nezbývá. „Dokud budeš mít medvídka na krku, budeme navždy spolu," špitla tiše. V tu chvíli jsem si na medvídka sáhla a políbila ho. Chtěla jsem dát tetě najevo, jak moc je pro mě důležitý. Do půlroku teta zemřela. Byl to první zážitek spojený s úmrtím milované osoby.
Myslela jsem si, že jsem šperk ztratila v zahraničí
Moje matka se po čase rozhodla, že chce dům po sestře prodat. V tu dobu jsem v něm bydlet nedokázala, takže jsem jeho prodej oplakala. O prodej samotný jsem se dále nezajímala. Nevěděla jsem, kdo přesně ho koupil. Čas plynul a já odletěla na dva roky do Austrálie. A tam jsem podle všeho ztratila svého medvídka.
Proklínala jsem se dnem a nocí, že jsem na něj nedávala pozor. Musela jsem se do Čech vrátit bez něj. Velmi dlouho jsem nad tím plakala. Čas plynul a já se seznámila s Richardem. Byl to po dlouhé době konečně muž, který mě vskutku zaujal. Když mi řekl, v jakém domě žije, spadla mi brada. Šlo o dům mé zesnulé tety.
Po čase jsme spolu začali i bydlet. Když jsem se k němu nastěhovala, vrátilo se mi tolik krásných vzpomínek. Překvapilo mě, kolik věcí Richard nechal při starém. Byla jsem tím velmi dojatá. Jednoho dne jsme se rozhodli pro rekonstrukci kuchyně. Musela jsem nejprve všechno vyklidit a dát do krabic. A právě během toho jsem našla svého roky ztraceného medvídka.
Zesnulá teta dala věci zase do pořádku
Přitom jsem si byla víc než jistá, že jsem ho ztratila v Austrálii. Když jsem si ho znovu nasadila na krk, ucítila jsem příval energie. Najednou jsem se cítila zase úplná. Jen mi to nedávalo smysl, jak se mohl dostat do domu, ve kterém jsem od smrti tety nebyla.
Myslím si, že to zařídila právě Vanda. Odněkud z jiného světa mi seslala Richarda a zařídila, abychom byli spolu. Znovu mě přivedla do jejího domu, který se stal mým domovem. Už je všechno zase tak, jak má být. Vím, cítím to, že je teta pořád se mnou. Medvídek je toho důkazem.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.