Agáta (40): Máme dvě děti, ale můj přítel přesto odolával svatbě. Po patnácti letech jsem zjistila, že jeho důvod má jméno

Můj vztah s Tomášem (41) trval patnáct let. Máme dvě dcery - Emu (9) a Annu (6). Přesto pro nás svatba nebyla priorita.

„Podle mě je prsten jako pouta. A když jsi spoutaná, kde je místo pro spontánnost?“ říkával Tomáš žertem.

Smála jsem se tomu, ale myšlenka na svatbu mi zůstávala v hlavě a občas se vynořila i v našich rozhovorech. Nebyli jsme jediní, kdo o tom mluvil, naši přátelé se pravidelně ptali, kdy do toho praštíme. Ten okamžik ale nikdy nepřišel.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (28): Chtěla jsem pohádkovou svatbu a hostinu bez masa. Tchyně z toho udělala noční můru

Vztah bez sňatku je prý hřích

Žili jsme v zrekonstruovaném domě, který kdysi patřil Tomášovým rodičům. Jako interiérová architektka jsem se postarala o to, aby náš domov byl dokonalý ve všech směrech. Já zdědila byt po babičce, ale nikdy jsem se ho nezbavila. Raději jsem ho pronajímala.

Od narození našich dcer jsem nebyla profesně aktivní. Občas jsem něco navrhla pro přátele, ale to nebylo moc často. Tomáš vedl úspěšnou IT firmu, což nám zajišťovalo finanční stabilitu. Díky tomu jsem se mohla soustředit na vedení domácnosti a výchovu našich dětí.

Minulý rok Anička nastoupila do školy. Chodí do stejné veřejné základní školy jako její sestra. Na zápisu byla nová zástupkyně ředitele a vypadala překvapeně, když jsem jí řekla své osobní údaje.

„Nemáte manželovo příjmení?“ zeptala se.

„Ne, nevzali jsme se,“ vysvětlila jsem a viděla, jak znechuceně protočila oči.

Když jsem přišla domů, zmínila jsem se o tom Tomášovi.

„Páni, to je pro mě něco nového. Vypadá to, že u nás začíná foukat jiný vítr,“ žertovala jsem.

Úsměv mi zmizel z tváře, když Ema přišla domů s novinou, že ji učitelka náboženství vykázala ze třídy. „Pověz mámě a tátovi, že jejich vztah je hřích,“ řekla jí na rozloučenou.

Šla jsem do školy a udělala scénu před ředitelkou. Omluvila se mi, ale co mi to bylo platné? V hlavě mi začala klíčit myšlenka, že možná bychom se pro klid konečně měli vzít.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (29): Bratr chtěl svatbu bez dětí, prý je to dnes moderní. Rozzuřil se, když jsem přišla se synem

Už vím, proč se nechtěl ženit

„Po tolika letech by pro nás jeden kus papíru neměl být problém,“ začala jsem znovu diskusi o svatbě s Tomášem.

„Ale prosím tě, Agáto, proč to otevíráš zrovna teď? Jen kvůli nějaké ženské ze školy?“ Tomáš zněl klidně, ale cítila jsem, že moje slova ho podráždila.

Nechala jsem to být, ale nezapomněla jsem na to, jak se choval. Po týdnu jsem to téma znovu otevřela.

„Tomáši, myslím, že bychom se měli vzít. Víš, že nepracuji a pokud nějaký důchod dostanu, bude mizerný. Z čeho budu žít, když... když zemřeš?“ řekla jsem nervózně.

Upřímně řečeno, nešlo mi tolik o samotný obřad a všechny úřední záležitosti. Více mě zajímala Tomášova reakce. A stalo se přesně to, co jsem očekávala. Zvýšil hlas.

„Co je to s tou svatbou? Najednou chceš bílé šaty? Žilo se nám skvěle, proč to kazit?“ křičel.

„Nemám v úmyslu nic ničit. Vysvětli mi, proč se tak bráníš svatbě? Chceš nás opustit?“

„Agáto, o to nejde. Nemůžu být tvůj manžel... Jsem už ženatý...“

Zůstala jsem stát jako opařená.

„Vzali jsme se, když nám bylo dvacet. Ukázalo se, že Danka měla problémy s drogami. Skoro mě stáhla s sebou. Mně se podařilo z toho dostat. Jí ne. Opustil jsem ji. Sbalil jsem si věci, přestěhoval se do jiného města a dodělal si školu. O rozvodu jsem začal přemýšlet, až když jsi mi padla do oka. Našel jsem Danku v nějakém útulku pro narkomany. Vypadala jako stín té ženy. kterou jsem znával. Prostě to nešlo udělat...“

„Nemůžu tomu uvěřit...“

„Poslouchej, byla na pokraji smrti. Myslel jsem, že jí zbývá jen pár měsíců. Ale Danka je stále naživu. Je v rehabilitačním centru. Nemůžu se s ní rozvést. Nemám srdce ji opustit v takové situaci. Ale tebe a naše holky miluji celým svým srdcem. Rozumíš tomu? Prosím, pokus se to pochopit!“

Zhroutila jsem se na pohovku.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzka (28): Do svého přítele jsem byla zamilovaná a myslela na svatbu. Oči mi otevřela příhoda s koťaty

Tolik let mi lhal

„Teď to mám pochopit? Kdybys mi o tom všem řekl před 15 lety, možná bych to pochopila. Ale teď? Co si o tom mám myslet? Že jsi zvažoval návrat k ní? Že sis myslel, že nemám dost soucitu, abych to pochopila? Že nejsem dobrý člověk? Ať tak či onak, hrozně jsi mě zklamal. Nevím, jestli s tebou chci žít dál...“

Šla jsem do ložnice a zamkla dveře. Tomáš nejistě zaklepal, ale po prvním pokusu to vzdal.

Ráno jsem odvezla děti do školy. Když jsem se vrátila, začala jsem si balit věci. Už jsem neměla žádné pochybnosti. Nemohla jsem sdílet svůj život s mužem, který mě tak zklamal a lhal mi. Nechala jsem mu vzkaz: „Nějaký čas budu u mámy. Děti zůstanou s tebou. Každé ráno, stejně jako předtím, je budu vozit do školy. Jakmile se uvolní můj byt, vezmu holky k sobě. Společně se dohodneme na péči o ně. Bez právníků. Vím, že je zbožňuješ, a nemám v úmyslu ti dělat problémy. Promiň, ale nemůžu s tebou dál žít.“

A tak žiju s dcerami v malém bytě po babičce. Tomáš se o ně stará každý druhý týden. Platí alimenty a já se znovu snažím uplatnit ve své profesi. Nedávno jsem byla na několika pracovních pohovorech a mám pocit, že v jedné firmě jsem udělala dobrý dojem. Konečně jsem začala studovat španělštinu, což jsem odkládala celé roky. Každý večer se pohodlně usadím na gauči, v jedné ruce držím šálek čaje a v druhé knihu. Často se ale přistihnu, že mi Tomáš stále chybí. Jednoho dne mu možná odpustím, ale nemám v úmyslu se k němu vrátit...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (39): Návštěvy u tchyně jsou pro mě utrpení. Neustále do mě rýpe, kdy bude konečně svatba

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.