Facebook
Instagram
Je svatba bez lásky správná věc? Nebylo by pro mladou ženu lepší zůstat svobodnou matkou? Na tuto a další podobné otázky má Alena jednoznačný názor. Jenže její mladší sestra, která míří před oltář, bohužel couvnout nemůže. Proč je tomu tak?
Věřím, že každý by měl myslet především na své vlastní dobro. Život není o plnění ambicí a očekávání někoho jiného. Když jsem slyšela, že moje mladší sestra Bohuslava (23) se bude vdávat, neměla jsem pochybnosti o tom, že ji k tomu dotlačili naši rodiče. Nemýlila jsem se. Snažila jsem se ji od toho odradit, ale bez úspěchu. Provdala se za muže, ke kterému nic necítí, jen aby náhodou nepošpinila pověst našich rodičů...
V tu velkou lásku jsem nevěřila
„Aleno, volám ti s dobrou zprávou,“ řekla mi máma. „Naše Bohuslava se bude vdávat.“
„Vdávat?“ byla jsem překvapená. „Ale jak to? Za koho?“
„Za Martina, syna Standy a Jitky. Znáš je, bydlí na druhém konci vesnice.“
Od té doby, co jsem se odstěhovala z rodného domu, uplynulo téměř deset let. Ale to, že jsem tam nebyla, neznamenalo, že jsem ztratila kontakt se svou mladší sestrou. S Bohuslavou jsme si blízké. Mluvíme spolu po telefonu každý druhý den. Věděla jsem, že s nikým nechodí. A teď najednou přišla zpráva o svatbě... jako blesk z čistého nebe. Nepochybovala jsem, že v tom mají prsty naši rodiče.
„A co má ten Martin s ní společného?“ zeptala jsem se. „Vždyť ani spolu nechodili.“
„No, vypadá to, že je Bůh spojil, drahoušku. Když mladí nemohou žít bez sebe, musíme jim uspořádat svatbu. A právě proto ti volám. Spěchají k oltáři tak, že nestihneme rozeslat všechny pozvánky. Svatba bude za dva týdny...“
Nemusela říkat víc. Pokud se všechno odehrávalo tak narychlo, důvod byl jasný - Bohuslava je těhotná.
Slova faráře byla nejdůležitější
Vyrostla jsem na vesnici, kde dodnes panuje středověká mentalita. Nejdůležitější slovo má farář. A jak si pamatuji, náš farář vždy říkal, že dítě narozené mimo manželství je odsouzeno k zatracení. Zbožní lidé ho poslouchali, jako by k nim promlouval sám Bůh.
Když jsem byla teenager, jedna dívka z naší vesnice otěhotněla. Bylo jí devatenáct. Nevím, jak se jí to podařilo, ale svůj stav skrývala až do porodu. Chudák holka se bála reakce rodičů. Když porodila, celá vesnice ji pomlouvala. Nakonec to došlo tak daleko, že ji rodiče vyhodili z domu.
Máma tehdy se mnou vedla vážný rozhovor. „Aleno, nikdy neudělej to, co udělala ta holka. Pomysli na to, jaké neštěstí přinesla svým ubohým rodičům. Lidé jim to nikdy nezapomenou. Celý život jim budou připomínat, že ze své dcery nedokázali vychovat slušného člověka...“
Vsadím se, že stejně tehdy promlouvala do duše i Bohuslavě. Jenže ona z toho očividně nevyvodila správné závěry. Zklamala rodiče a teď ji za to nechají zaplatit.
Museli se zbláznit, pokud si myslí, že jim to dovolím. Sáhla jsem po telefonu. Místo toho, abych zavolala sestře, vytočila jsem číslo své šéfové a požádala o volno. Ve spěchu jsem si sbalila kufr a ještě ten večer jsem vyrazila do rodného domu.
Přiznala, že ji rodiče donutili ke svatbě
Máma měla radost, že jsem přijela tak rychle. „Budeme potřebovat každou pomocnou ruku,“ řekla nadšeně. Kdyby věděla skutečný důvod mé návštěvy, nebyla by tak šťastná. Když jsem zůstala sama s Bohuslavou, okamžitě jsem přešla k věci.
„Můžeme mluvit otevřeně, tak mi řekni pravdu. Co se to sakra děje?“
„Co tím myslíš?“ předstírala překvapení.
„Nehraj to na mě,“ varovala jsem ji. „Vím, že jsi s Martinem nechodila. Kdyby ano, řekla bys mi to. A teď vám rodiče organizují svatbu? To je absurdní.“
„Nemusím ti nic vysvětlovat. A třeba jsem ti to zapomněla říct...“
„Nech toho. Když ti volám, nezavřeš pusu. Vyprávíš mi, co jsi měla k snídani a koho jsi potkala cestou do krámu. A teď mi chceš namluvit, že ses zapomněla zmínit o snoubenci? Nedělej ze mě blázna...“
Najednou se jí v očích objevily slzy. Pevně jsem ji objala a pohladila po hlavě.
„Zlato, víš, že mi můžeš říct cokoliv.“
„Vím...“ řekla tiše.
„Tak jak to bylo s tím Martinem?“
„Jednou jsme se potkali na párty, vypili pár drinků a skončili v posteli. Otěhotněla jsem. Řekla jsem to mámě a ta se na mě naštvala. Řekla, že nás lidé odsoudí. Pověděla to tátovi a ten se opravdu rozzlobil. Šel si promluvit s Martinovými rodiči. Pak se vrátil a oznámil, že když čekáme dítě, musíme se vzít.“
„Chceš to? Cítíš k němu něco?“
„Nevím.“
„Když to nevíš, znamená to, že si ho vzít nechceš.“
Chtěla jsem si promluvit s mámou
Byla jsem naštvaná. Šla jsem za mámou, abych si s ní vážně promluvila.
„Jak můžeš něco takového dělat vlastní dceři?“
„Aleno, o čem to mluvíš?“
„Nehraj to na mě! Vím, že ta svatba je tvůj a tátův nápad.“
„Děláme to pro tvou sestru. Když čeká dítě, musí mu vytvořit řádný domov.“
„Nutíš ji vzít si muže, kterého nemiluje. Myslíš, že tak by měl vypadat řádný domov? Mami, pochop... je 21. století. Nemanželské dítě není žádná tragédie.“
„Je to hanba!“ vybuchla máma. „Bohuslava nemyslela na nás, když šla do postele s Martinem. Nemyslela na to, že přinese rodině neštěstí. Varovala jsem ji, stejně jako jsem varovala tebe. Ty jsi poslechla. Možná jsi stará panna, což mi nepřináší radost, ale je to lepší než ženská s dítětem bez manžela. Bohuslava nebyla rozumná. Teď musí nést odpovědnost. Vezme si ho. To je naše rozhodnutí.“
„Mami, nemůžete jí plánovat život!“
„Neříkej mi, co můžeme. Ty se za ni nebudeš muset stydět.“
„Pokud se nechceš stydět za vlastní dceru, zbavím tě toho břemene. Svatba nebude. Odjedu a vezmu ji s sebou.“
Sestra se podvolila vůli rodičů
Bohuslava ale nesouhlasila. Řekla mi, že si toho chlapa chce vzít.
„Bohuslavo, nech toho. Jsi dospělá. Nemusíš dělat, co ti říká máma.“
„Ne. Já to opravdu chci. Nemůžu vychovávat dítě sama.“
„A chceš ho vychovávat s někým, koho vlastně neznáš? Co o něm víš? Ani jsi s ním nebydlela. Nevíš, jaký bude manžel a táta. Holka, nepromarni svůj život! Pomůžu ti. Můžeš bydlet u mě, dokud dítě nevyroste. Do té doby se postavíš na nohy...“
„Přijela jsi ji přemlouvat? Poštvat ji proti nám?“ skočila mi do řeči máma.
„To je mezi mnou a Bohuslavou. Ty už jsi řekla své.“
„Aleno, prosím,“ přerušila mě sestra. „Už je to rozhodnuté...“
Svatba byla strašná
Přísahám, snažila jsem se ze všech sil, ale bylo to marné. Svatba, která měla být radostnou událostí, neudělala radost snad nikomu. A hostina? Připomínala spíše pohřeb! Hosté celý čas zírali do talířů s vážnými výrazy. Nebyli hloupí, viděli, že nevěsta a ženich jsou šťastní jako zvířata zavřená v kleci.
Bohuslava a Martin (25) spolu skoro nemluvili. Při jejich prvním tanci nebylo vidět žádné štěstí ani radost. Jen máma a táta byli šťastní, jako by k tomu měli důvod. Všem se chlubili, jaké mají štěstí, že si jejich dcera našla tak úžasného manžela, zatímco lidé na ně hleděli s lítostí.
Sestry je mi líto. Je tak mladá a už jí život hodil pod nohy velkou překážku. Přeji jí jen to nejlepší, ale vím, že šťastná nebude. Nechci si hrát na věštici, jenže jsem přesvědčená, že toto manželství skončí rozvodem. Bylo by lepší, kdyby to nastalo dříve než později. Pokud se oba včas probudí a uvědomí si, že nemusí plnit očekávání nikoho jiného, možná si nezničí život...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
