Alena (63): Manžel mě v důchodu začal přehlížet. Ukázala jsem mu, že ještě nepatřím do starého železa

Místo abych se vrátila k dávno opuštěným koníčkům a užívala si volného času, dělala jsem všechno pro to, abych se zavděčila manželovi. Úplně jsem přestala myslet na sebe!

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (56): Jsem kočičí máma, ale manžel to nechápe. Už máme raději oddělené ložnice

Připadala jsem si neviditelná

Před dvěma lety jsem odešla do důchodu a byla jsem nadšená představou, že konečně budeme mít s manželem víc času jeden na druhého. Představte si mé zklamání, když mě Jakub začal přehlížet a trávil stále víc času v práci. Doma mluvil jen o pracovních záležitostech a k tomu se ke mně choval poněkud povýšeně. Jako ke zmatené důchodkyni, která se postavila ke sporáku a měla jediný účel: uspokojit jeho chuť k jídlu. Měla jsem pocit, že už mě vůbec nevnímá.

Začala jsem vyplakávat po večerech a stěžovat si kamarádkám, sestře, každému, kdo byl ochotný poslouchat. Více než půl roku jsem se chovala jako oběť. Připadala jsem si čím dál bezcennější. Mezitím můj manžel jen vzkvétal. Musím přiznat, že vypadal dobře, byl štíhlý a dobře naladěný. Začal používat drahé parfémy a oholil si knírek, který mu přidával pár let navíc.

Náš byt byl pro něj spíš jako hotel. Nic v něm neopravoval, nevylepšoval. Jednou jen tak mimochodem prohodil, že doma nerad tráví čas a od doby, co jsem přestala pracovat, si nemáme co říct.

Ten pocit křivdy mě dusil. Dělala jsem všechno pro to, aby změnil názor. Začala jsem se o sebe víc starat. Nakoupila jsem si nové oblečení, změnila styl, barvu vlasů, líčení. Všechno marně! Myslela jsem si, že někoho má, že mě podvádí. Jenže jsem k tomu neměla žádné důkazy. Byla jsem psychicky na dně a on mě stále víc shazoval. Ptala jsem se sama sebe, jestli se stávám neviditelnou. Kdo vlastně jsem? Proč se to děje? Ale neměla jsem odpověď...

Mohlo by Vás zajímat:

Běla (65): Můj manžel se v důchodu stal klaunem na sociálních sítích. On je spokojený, ale sousedé se nám smějí

Zaměřila jsem se na sebe

Jednoho rána, s očima opuchlýma po další probdělé noci, jsem si řekla: DOST! Ještě jsem nevěděla, co přesně udělám, ale to rozhodnutí odstartovalo sérii pozitivních změn.

Nejprve jsem vyhledala psychologa. Doporučila mi ho kamarádka, které pomohl v těžkém období. Ten člověk byl opravdu výjimečný: sympatický, empatický, moudrý a ještě k tomu měl smysl pro humor. K němu jsem přicházela se slzami a žalem, ale odcházela jsem vysmátá. Každou negativní myšlenku dokázal převrátit v něco pozitivního, ukázal mi dobré stránky zdánlivě bezvýchodné situace a pomohl mi naučit se vytyčit své vlastní hranice.

Přiučila jsem se novému způsobu mluvy i nové řeči těla. Všechno to přicházelo přirozeně. Povídali jsme si o knihách, o mých oblíbených filmech. Za sezení nechtěl přemrštěné částky a myslím, že jsem se do něj tak trochu zamilovala. Ale co, hlavně že mi to pomohlo.

Zhubla jsem a začala chodit na fitness. Přestala jsem se tolik točit kolem Jakuba. Poznala jsem nové lidi. Manžel si té změny všiml. Začal častěji nakukovat do mého pokoje s dotazy, co tam dělám. Odpovídala jsem zdvořile, ale nijak podrobně jsem mu to nevysvětlovala. Začala jsem investovat do sebe. Klidně jsem vyrazila sama do kina, divadla nebo na koncert, aniž bych se starala, co si pomyslí ostatní.

Měla jsem konečně pocit, že stojím pevně na vlastních nohou. Pochopila jsem, že můžu být šťastná i bez manželova uznání. Nemusím celý život obětovat pro nejbližší, kterým to vlastně ani nechybí. Začala jsem se zase smát, líp spát a chodit na dlouhé procházky. Zlepšila se mi pleť i vlasy. Připadala jsem si přitažlivá...

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (53): Manžel se často zavíral v dílně. Myslela jsem, že ho přistihnu s milenkou, ale pravda mě rozesmála

Znovu žijeme jako pár

Jednoho dne Jakub navrhl, abychom společně šli na oslavu výročí založení jeho firmy. Překvapilo mě to, protože poslední dobou chodil na podobné akce sám a vymlouval se, že tam budou jen lidé, které neznám. A najednou mě zve!

Rozhodla jsem se, že zabojuju. Říkala jsem si, že pokud skutečně došlo na nějakou pracovní aférku, je čas na konfrontaci. Oblékla jsem si něco hezkého, udělala lehký make-up. Cítila jsem se dobře a v pohodě. Muži mě pořád zvali k tanci, skamarádila jsem se s jednou z Jakubových kolegyň.

Cestou domů mě v taxíku držel za ruku a stále opakoval, jak je na mě hrdý a jak mu kolegové závidí, že má tak atraktivní manželku. V tu chvíli se všechno zlomilo.

Náš vztah znovu ožil. Začali jsme cestovat. Pořídili jsme si nová kola a podnikali výlety za známými. Teď plánujeme společnou dovolenou. Vyplatilo se vzdálit se na čas jeden od druhého, abychom se k sobě mohli vrátit s novou energií a nadějí. Nadějí na další dobré roky společného života...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (65): Z manžela je v důchodu mrzutý stařec. Při pohledu na něj ztrácím chuť do života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.