Aleš (64): Koupili jsme si pozemek a chtěli postavit chatu. Místo toho máme na krku noční můru, která nás připravila o všechny úspory

S manželkou jsme si chtěli splnit sen a koupit pozemek, klidné místo mimo město, kde budeme pěstovat zeleninu a užívat si ticho. Všechno vypadalo ideálně. Našli jsme krásný kus země blízko rybníka. Byl jak dělaný pro malou chatu. Měli jsme pocit, že ten pozemek čekal jen na nás. Netušili jsme, že se z toho stane naše životní chyba.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (36): Švagrová se dostala do potíží. Manžel jí půjčil všechny naše úspory a já mám strach, že to přinese velké problémy i nám

S pozemkem byly jenom problémy

Pozemek jsme koupili za cenu, která nám přišla výhodná. Předchozí majitel nás ujišťoval, že půda je suchá, terén stabilní a všechny dokumenty v pořádku. Prý prodává jen proto, že na to nemá čas.

První problémy se objevily, jakmile jsme začali plánovat stavbu chaty. Geodet se na nás podíval soucitně hned poté, co zarazil sondu do země. „Máte tu rašeliniště. Bude se to propadat...“ vyhlásil. Nevěřili jsme mu. Vždyť půda působila stabilně! Ale ukázalo se, že na jaře a na podzim nasákne vodou a mění se v bažinu. „To znamená, že základy vás budou stát mnohem víc – pokud se tu vůbec něco dá postavit,“ dodal.

Nechtěli jsme couvnout. Byl to přece náš vysněný pozemek. Rozhodli jsme se přizpůsobit podmínkám, i kdyby to mělo stát víc, než jsme plánovali. Netušili jsme, že tohle je teprve začátek.

Když jsme se smířili s rašelinou, najali jsme stavební firmu, která měla zpevnit terén a připravit základy. Cena ale byla několikanásobně vyšší, než jsme počítali. „Bez speciálních pilotů tady nic nepostavíte,“ vysvětloval stavbyvedoucí. „A to není levná záležitost.“

Zaplatili jsme. Terén byl zpevněný, základy vylité. Vydechli jsme si s tím, že to nejhorší máme za sebou. A pak přišel déšť...

Mohlo by Vás zajímat:

Denis (47): Všechny úspory zmizely z účtu. Dlouho jsem podezříval syna, než jsem odhalil skutečného viníka

Možná jsme to měli vzdát

Po několika dnech deště se náš pozemek proměnil v bažinu. Voda zaplavila základy, za které jsme dali majlant, a ty se začaly propadat. „Můžeme to opravit,“ řekl šéf stavařů, „ale bude to chtít ještě víc zpevnit.“

Měli jsme vůbec na výběr? Nechtěli jsme přijít o všechny peníze. A tak jsme zaplatili. Pak přišel další problém – elektřina. Předchozí majitel tvrdil, že to je v pořádku, ale ukázalo se, že přípojka byla nelegální. Všechno se muselo vybavit, což nás stálo další peníze.

„Možná bychom se na to měli vykašlat...“ navrhla manželka, když jsme seděli nad rozpočtem. Ale byli jsme příliš tvrdohlaví, než abychom to vzdali.

Když jsme se konečně vypořádali se základy a elektřinou, přišla na řadu voda. Podle dokumentace měl pozemek studnu, ale nikdo ji nepoužíval už roky. Na první pohled vypadala v pořádku, ale něco mi na tom nesedělo. Rozhodli jsme se nechat vodu otestovat. Ukázalo se, že je kontaminovaná bakteriemi a těžkými kovy. Není pitná. Mohli jsme nechat vyvrtat novou, nebo se připojit na vodovod. Cena nové studny nás doslova omráčila. A veřejný vodovod? V této oblasti obec vůbec nepočítala s napojením.

Byli jsme tak hluboko v tom marasmu – doslova i obrazně – že už jsme nemohli couvnout. Objednali jsme novou studnu a její vrtání byla další noční můra. Půda ztěžovala práci a náklady rostly den za dnem. Netrvalo dlouho a byli jsme na dně s penězi i s nervama...

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (35): Exekutor nám oblepil i stůl a židle. Manžel se pak přiznal, že naše úspory prohrál

Všechno se spiklo proti nám

Když chata konečně stála, mysleli jsme, že to nejhorší máme za sebou. Vypadalo to, že si konečně užijeme kousek vlastního ráje. Jenže příroda měla jiné plány. V létě jsme zjistili, že pozemek je rájem pro komáry. Voda, která se hromadila v níže položených místech, vytvářela ideální podmínky pro jejich líhnutí. Nedalo se ani posedět na terase, hned jsme na nás útočili obří roje komárů.

„Možná bychom mohli část pozemku odvodnit,“ navrhl jsem.

Manželka se na mě podívala unaveným pohledem. „Už nám nezbyly žádné peníze...“ pronesla. Měla pravdu, utratili jsme všechno a ještě jsme se zadlužili.

Navíc si začali stěžovat i sousedi, že po úpravách pozemku stéká voda k nim. Nechtěli jsme poslouchat výčitky. Místo abychom si na vlastní na chatě odpočinuli, začali jsme se jí vyhýbat. Z vysněného místa se stala noční můra...

Mohlo by Vás zajímat:

Judita (65): Nechtěla jsem utratit úspory za zuby, tak jsem si pořídila klapačky. Větší chybu jsem udělat nemohla

Už je to za námi

Po dvou letech trápení jsme se rozhodli, že všechno prodáme. Dali jsme si na internet inzerát, ale kupce se nedařilo najít. Každý, kdo přijel, se ptal na půdu, vodu a komáry. A s každou další otázkou jsem cítil, jak cena pozemku a chaty klesá hlouběji a hlouběji. Nemohl jsem lhát, vždycky jsem prostě řekl pravdu. Nikdo nechtěl zaplatit částku, kterou jsme do pozemku vložili. Na nějaký zisk jsem už dávno zapomněl.

Nakonec jsme pozemek prodali za zlomek toho, co jsme do něj dali. Když jsem podepsal smlouvu, cítil jsem úlevu, ale taky obrovský smutek. Pozemek měl být naším útočištěm. Místo toho se stal bezednou jámou, která pohltila spoustu peněz. Místo radosti nám přinesl stres, hádky a finanční problémy.

Dalo se tomu předejít? Asi ano. Kdybychom si na začátku prověřili půdu, vodu a infrastrukturu, možná bychom se do té pasti nikdy nedostali. Jenže my jsme byli zaslepení snem o vlastním kousku přírody. Po prodeji jsme si s manželkou konečně vydechli. Většinu peněz jsme sice nikdy nedostali zpátky, ale aspoň jsme se zbavili dluhů a znovu našli klid. A co nás to naučilo? Že než koupíte pozemek, ověřte si úplně všechno – ideálně desetkrát. Někdy je lepší dát přednost rozumu před snem...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (36): Vrazil jsem všechny peníze do rodinného domu. Manželka v něm teď nechce bydlet

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.