Facebook
Instagram
Alex vybudovala s manželem prosperující firmu, ale jejich vztah zas tak úspěšný nebyl. Když zjistila, že ji podvádí, rozhodla se nejen rozvést, ale také připravit toho nevěrníka o podíl ve firmě.
Můj manžel Martin (35) a já jsme vybudovali úspěšnou firmu. Vložili jsme do ní peníze, energii a nespočet hodin tvrdé práce. Bohužel se Martin v poslední době začal chovat zvláštně, jaksi odtažitě, a jeho zájem o firmu viditelně upadl. Trávil víc času mimo domov, vymlouval se na nekonečné obchodní schůzky. Cítila jsem, že něco není v pořádku, ale bála jsem se přiznat si, co by mohlo být příčinou...
Co když mě podvádí?
„Martine, můžeme si promluvit?“ zeptala jsem se ho jednoho večera, když konečně přišel domů. Bylo pozdě, seděla jsem v obýváku a předstírala, že se koukám na televizi.
„Teď? Jsem strašně unavený. Můžeme si promluvit zítra?“ odpověděl, aniž by se na mě podíval.
„Ne, je to důležité. Jde o firmu... a o nás,“ dodala jsem a snažila se potlačit nervozitu.
Vzdychl a sesunul se na pohovku.
„Co se děje?“
„V poslední době jsi nějak mimo. Nezajímáš se o to, co se děje ve firmě. Odmítáš mě, když se s tebou snažím mluvit,“ cítila jsem narůstající hněv. „Co se děje, Martine? Co přede mnou tajíš?“
Vyskočil z pohovky a začal se přecházet po obýváku.
„Přeháníš. Mám toho teď opravdu hodně. Musíš mi dát trochu prostoru...“
„Prostor?“ zasmála jsem se. „Ty potřebuješ prostor? Myslela jsem, že jsme v tom spolu, v dobrém i ve zlém...“
Neodpověděl, jen na mě upřeně zíral se sevřenými rty. To ticho bylo jako nůž do srdce. Po chvíli se otočil na patě a odešel do koupelny. Nechal mě o samotě s mými myšlenkami. V hlavě mi začaly vířit různé scénáře, jeden horší než druhý. Bylo moje podezření oprávněné? Je mi opravdu nevěrný?
Musím zjistit pravdu
Rozhodla jsem se zjistit, co se děje. Začala jsem Martina sledovat. Vím, jak to zní, ale neviděla jsem jinou možnost. A jednoho večera jsem spatřila to, čeho jsem se nejvíc obávala. Martin se setkal s jednou z našich zaměstnankyň. Viděla jsem je, jak se líbají. Teď už jsem měla jistotu...
Hned jsem zavolala našemu právníkovi, věděla jsem, že mu mohu důvěřovat.
„Jde o Martina... On mě podvádí...“ řekla jsem mu do telefonu a už jsem víc nedokázala zadržovat slzy.
„Máš něco v plánu?“ zeptal se, protože mě dobře zná. Ví, že vždy mám nějaký plán.
„Musím převzít kontrolu nad firmou. Pokud ji Martin bude dál řídit, všechno by se mohlo rozpadnout. Seženu si důkazy o jeho nevěře, aby přistoupil na moje podmínky,“ odpověděla jsem rozhodně.
„Musíš si být jistá tím, co děláš. To může mít vážné následky,“ řekl po chvíli mlčení.
„Vím... ale nemám jinou možnost,“ řekla jsem a zavěsila. Teď už není cesty zpět.
Přistihla jsem je při činu
Martin a ta jeho buchta se setkávali ve firmě po pracovní době, mysleli si, že je tam nikdo neuvidí. Ale já jsem tam byla, skrytá za dveřmi zasedací místnosti. Srdce mi divoce bušilo, naštěstí se mi ruce neklepaly. Pořídila jsem telefonem několik fotek těch dvou, jak se mazlí.
„Musíme být opatrní,“ šeptal Martin a hladil ji po zadku. „Žena něco tuší.“
„Myslíš, že nás sleduje?“ zeptala se.
„Nevím, ale nesmíme dopustit, aby se to provalilo....“
Pak ji vzal za ruku a zatáhl do skladu. Když mi zmizeli z očí, odešla jsem domů. Už jsem byla klidná, protože jsem věděla, že je konec.
Když Martin přišel večer domů, čekala jsem na něj v obýváku. Na stole byla obálka s důkazy o jeho nevěře.
„Vím o tobě a tvé milence,“ řekla jsem chladně. „Tady jsou fotky...“
Martin zbledl. Vzal obálku a začal si prohlížet fotografie.
„Alex, není to tak, jak si myslíš...“
„Je to přesně tak, jak si myslím,“ přerušila jsem ho ostře. „A teď máš dvě možnosti. Buď mi předáš plnou kontrolu nad firmou, nebo to pošlu rodině a našim obchodním partnerům...“
Martin na mě hleděl s nedůvěrou, pak s hněvem.
"Vydíráš mě?"
„Pokud to tak chceš nazvat, tak ano, vydírám tě,“ odpověděla jsem bez mrknutí oka. „Udělám cokoliv, abych ochránila, co jsme společně vybudovali. Ty očividně máš jiné záměry.“
Dala jsem mu nabídku, kterou nemohl odmítnout
Když jsme druhý den seděli v kanceláři, atmosféra byla napjatá. Martin věděl, že prohrál.
„Máš čas do konce týdne...“ řekla jsem.
„Alex, je to naše firma...“ snažil se bránit.
„Ne, Martine. Byla to naše firma, dokud jsi mě nezradil,“ odpověděla jsem rázně. „Teď je to moje firma.“
Vím, že se Martin setkal s naším právníkem. Byl zoufalý a chtěl najít způsob, jak se vyhnout ztrátě firmy. Právník mu doporučil, aby se se mnou pokusil usmířit, ale já neměl v úmyslu couvnout. Nedokázala bych mu odpustit.
Převzala jsem plnou kontrolu nad firmou. Jakmile Martin podepsal všechny papíry, vymazala jsem si jeho číslo z mobilu. Byl zdrcený, ale to je jeho problém. Musí se smířit s porážkou.
Cítila jsem, že mé vítězství má hořkou příchuť. Můj osobní život byl v troskách, protože teď bude následovat rozvod. Rozhodla jsem se soustředit na rozvoj firmy a nalezení vnitřního klidu. Vím, že přede mnou je dlouhá cesta a půjdu po ní sama, ale jsem na to připravená...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
