Facebook
Instagram
Alice až příliš pozdě zjistila, co provedla její mladší sestra. Ta na ni dlouhá léta žárlila, ale místo toho, aby se pokusila být lepší, pomstila se jí tím nejhorším možným způsobem.
Poslední tři roky jsem byla ve vztahu s Lukášem (30), který mě před časem požádal o ruku. Plánovali jsme společnou budoucnost a snili o malém domě a velké rodině.
Mám také mladší sestru Zuzku (25). Přestože ji miluji, náš vztah byl vždy komplikovaný. Od dětství jsme spolu soupeřily a cítila jsem, že mi závidí. Snažila jsem se s ní vycházet co nejlépe, ale mám pocit, že s přibývajícími léty se propast mezi námi zvětšovala.
Nikdy jsem si však nemyslela, že to vyústí do tak dramatické situace. Můj život se začal podobat noční můře, ze které jsem se nemohla probudit. A tato noční můra měla tvář mé sestry a mého snoubence...
Snoubenec mi něco tají
Lukáš a Zuzka si vždy dobře rozuměli, ale v poslední době jsem si všimla něčeho zvláštního. Na rodinných setkáních si často něco šeptali a kdykoliv jsem se přiblížila, okamžitě zmlkli. Bylo to podezřelé, ale snažila jsem se nedělat unáhlené závěry.
Jednoho večera, když jsme se vrátili z nedělního oběda u mých rodičů, byl Lukáš zamyšlený a tichý. To pro něj nebylo typické. Snažila jsem se s ním mluvit, ale odpovídal stručně. Nakonec jsem to nevydržela.
„Lukáši, co se děje? Mám pocit, že přede mnou něco skrýváš,“ řekla jsem a podívala se mu přímo do očí.
„To se ti jen zdá...“ odpověděl a vyhnul se mému pohledu.
„Nevěřím ti,“ vybuchla jsem.
Lukáš zbledl. Nezapíral, ani se nepokoušel bránit, jen prostě mlčel. Hlavou se mi honily ty nejhorší scénáře. Tu noc jsem toho moc nenaspala, přemýšlela jsem nad tím, co se děje.
Dozvěděla jsem se pravdu
Nemohla jsem déle snášet nejistotu. Další den jsem se rozhodla, že si promluvím se Zuzkou.
„Děje se něco mezi tebou a Lukášem?“ zeptala jsem se přímo.
„Co tím myslíš?“ pokusila se usmát.
„Nehraj to na mě. Víš, o čem mluvím. Mám pocit, že přede mnou něco skrýváte,“ odpověděla jsem a cítila, jak ve mně narůstá napětí.
Pokusila se z toho vykroutit a mluvila něco o mé paranoie, ale nevzdávala jsem se.
„Řekni mi pravdu,“ požádala jsem.
Tvář se jí úplně změnila, v očích měla hněv.
„Dobře, chceš pravdu? Mám poměr s Lukášem...“ sykla jedovatě. „A víš co? Udělala jsem to schválně!“
„Co to říkáš?“ zeptala jsem se vyděšeně.
„Vždycky jsi měla všechno - lásku rodičů, skvělé známky, dokonalé kluky. Nikdy jsi nevěděla, jaké to je cítit se méněcenná,“ vykřikla.
„Takže ses rozhodla zničit můj život?“ zeptala jsem se. Cítila jsem se bezradně, do očí se mi draly slzy.
„Ano, chtěla jsem, abys pocítila, jaké to je ztratit něco důležitého,“ přiznala bez náznaku lítosti.
Byla jsem ohromená a zrazená dvěma lidmi, které jsem milovala...
Neměl odvahu říct mi to
Můj svět se zhroutil. Když jsem se vrátila domů, našla jsem Lukáše sedět na pohovce.
„Zuzka mi řekla o vašem románku. Je to pravda?“ pustila jsem se do něj.
Zbledl a sklopil oči.
„Není to tak, jak si myslíš...“ začal, ale přerušila jsem ho.
„Jak jsi jen mohl...“ křičela jsem a slzy mi tekly po tvářích.
„Byla to chyba, náhoda...“ pokoušel se bránit. „Na začátku to bylo jen jednou a pak... se to nějak rozvinulo.“
„A neměl jsi odvahu říct mi to?“ vzlykla jsem. „Proč jsi to udělal?“
„Bál jsem se...“ přiznal. „Bál jsem se, že tě ztratím.“
„Nechápu, jak jsi mohl být tak sobecký.“
Lukáš zmlkl a já cítila, jak se moje zlost mění v hluboký smutek. Po tomto rozhovoru jsem se musela od všeho odstřihnout. Sbalila jsem si pár věcí a odjela k přítelkyni, abych si urovnala myšlenky. Několik dní jsem nebrala telefony, ani nekontrolovala zprávy. Potřebovala jsem ticho a samotu.
Už nepatří do mého života
Každý den jsem se snažila dát dohromady a získat zpátky ztracenou rovnováhu. Po mnoha úvahách jsem se rozhodla, co budu dělat dál. Setkala jsem se s Lukášem v našem bytě, který teď vypadal chladně a cize.
„Alice...“ začal Lukáš, jakmile jsem vstoupila. „Je mi to strašně líto.“
„Nemusíš se omlouvat,“ přerušila jsem ho klidně. „Všechno jsem si promyslela a vím, že s tebou nemůžu žít dál. Zradil jsi mě... A s osobou, které jsem důvěřovala. To není něco, nad čím bych mohla mávnout rukou.“
„Ale já tě miluji,“ pokoušel se protestovat. „Udělám cokoli, abych to napravil.“
„To není možné,“ řekla jsem rozhodně. „Neexistuje cesta zpět. Je konec...“ hodila jsem mu zásnubní prstýnek.
Lukáš sklopil hlavu. Pochopil, že to myslím vážně. Bez slova začal sbírat své věci. Sledovala jsem ho s pocity smutku a úlevy.
Sestra se mě pokoušela kontaktovat, ale ignorovala jsem ji. Věděla jsem, že není nic, co by mohla říct nebo udělat, aby to napravila. Jednoho dne jsem na ni náhodou narazila na ulici. Byla sama, vypadala unaveně a zoufale. Začala něco říkat, ale přerušila jsem ji.
„Zradila jsi mě tím nejhorším možným způsobem,“ řekla jsem chladně. „Už tě nikdy vidět ani slyšet...“
Neříkalo se mi to lehce, ale opravdu pro ni není v mém životě místo...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
