Její rodiče nikdy neměli moc peněz, takže Blanka byla zvyklá chodit na brigády a pomáhat rodině již od střední školy. V tom se liší od své mladší sestry Terky, která se nikdy k ničemu neměla...
Nevím, jestli se víc zlobím na Terezu (24), nebo na své rodiče. Když jsem zjistila, že ji finančně podporují i poté, co se osamostatnila a začala chodit do práce, totálně mě to vytočilo.
Musela jsem chodit na brigády
Moji rodiče jsou učitelé. Bylo to super v tom, že jsme každé léto mohli být spolu. Na druhé straně zase moc nevydělávají. To znamená, že jakmile jsem na to měla věk, začala jsem chodit na brigády. Roznášela jsem letáky, pomáhala s úklidem a zkusila si řadu pomocných prací.
Někdy to bylo složité, protože kámošky se poflakovaly, začaly chodit na diskotéky a do kina, ale já na ně neměla tolik času. Když jsem chtěla někam jít nebo si něco koupit, musela jsem si na to nejdříve vydělat. Měla jsem ale dobrý pocit z toho, že se o sebe dokážu postarat. Věřila jsem si, že nikdy na nikom nebudu závislá.
Vysnila jsem si velkou svatbu
Už když jsem jako mladá holka chodila na brigády, měla jsem jeden sen. Chtěla jsem se vdát a mít opravdu velkou svatbu. Máma tehdy řekla, že mi s tím finančně pomůže a začne dávat něco stranou, abych pak měla dost peněz. Celé roky jsem žila s vědomím, že tuto stránku svatby řešit nemusím.
Když jsem později potkala Libora (32) a po nějaké době jsme spolu začali žít, věděla jsem, že je to ten pravý. Bylo jenom otázkou času, kdy mě požádá o ruku.
Udělal to tehdy, když jsem to nejméně čekala. Letěli jsme na naši první dovolenou a ve výšce 10 kilometrů nad zemí mě požádal, abych vyšla do uličky letadla, prý si potřebuje něco vzít z přihrádky nad námi. Pak poklekl a požádal mě o ruku. Byla jsem radostí bez sebe a všichni na palubě tleskali a natáčeli si nás. Rozhodně mám na co vzpomínat. I ten týden u moře byl neskutečný...
Máma nemá peníze, které mi slíbila
Hned po přistání jsem volala mámě. Rozbrečela se od štěstí a já bulela taky. Ještě ten večer jsme s Liborem začali plánovat svatbu. Kde bychom se mohli vzít, kolik lidí pozveme a jak to celé bude vypadat. Můj budoucí manžel se mě snažil trošku krotit, protože věděl, že nemáme moc velké úspory. Ale já mu řekla, ať se nebojí, protože mi máma slíbila pomoc.
Když jsme se vrátili z dovolené, skočila jsem za mámou a vyložila jí, jaké mám svatební plány. "Mami, kolik mi vlastně můžeš přispět na svatbu?" zajímalo mě. Máma zbledla a já začala tušit, že se něco děje. "No, víš, Terka teď nemá moc dobré období, tak jsem jí něco dala," řekla opatrně. To snad ne. Moje mladší sestra, která nikdy nebyla na brigádě, tahá z rodičů peníze, přestože už chodí do práce?
To ale ještě nebylo všechno. Pak z mámy vylezlo, že nic nemá, ale pokusí se do svatby něco našetřit. Neuvěřitelně mě to vytočilo. Před deseti lety mi slíbila pomoc se svatbou. A teď, když se mám vdávat, od ní nedostanu ani korunu. Všechno, co jsem si vysnila, je najednou v troskách...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.