Amálka (30): Dlouholeté kamarádství rozdělily až naše děti. Každá máme jiný názor na péči a výchovu

Potkali jsme se po letech, obě těhotné, obě šťastné. Zavzpomínaly jsme, jak nám bylo v patnácti, letech spolu fajn, ale dneska už jsme každá jinde, protože když se nám narodily děti, zjistily jsme, že k péči o ně máme každá úplně jiný přístup.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendy (42): Tchyně byla snesitelná, než se nám narodily děti. Pak k nám začala jezdit na dovolené a do všeho mi kecat

Prožily jsme krásné dětství

S Veronikou jsme vyrůstaly od školních let, bydlely jsme od sebe nedaleko, tak jsme spolu každé ráno chodily do školy a odpoledne si hrály, později chodily „za klukama“ a vyváděly všelijaké hlouposti. Naši rodiče nebyli nijak zvlášť nakloněni mobilům a vůbec technice, žily jsme na vesnici, kam všechny vymoženosti vždycky dorazí později. A ještě líp – nás bavilo víc sedět na klandru u prodejny a klábosit a dělat obličeje na kluky, kteří nás okukovali. Na otázku: „Co budeme dneska dělat?“ byla tedy vždycky jasná odpověď: „Půjdeme ven!“

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (22): Za bouřek potkávám dávného kamaráda z dětství. Kdysi na táboře ho zabil blesk

Překvapivé setkání

Po základce se naše cesty rozešly, já jsem šla na nedaleký učňák s tím, že se budu věnovat rodinné firmě – tedy pěstování drůbeže a vůbec zemědělství – Veronika odešla do města na střední školu. Jenže člověk míní a život mění, když mi bylo pětadvacet, zamilovala jsem se a rodinné farmě dala pápá. „Co budeš ve městě dělat?“ ptala se moje máma a já na to: „Určitě se něco najde!“ Našlo, ale žádná sláva to nebyla, na to, sedět v kanceláři, povahu nemám… Ale svatba mě ukolíbala, můj muž je skvělý a ke štěstí už nám chybělo jen dítě.

Jenže ne a ne otěhotnět. Povedlo se to až po letech a co se nestalo – v poradně pro těhotné jsem potkala Veroniku! Pravda, byly jsme v občasném kontaktu, ale znáte to; dětská přátelství rychle vymizí. A že jsem těhotná jsme nikde nevytrubovala, bála jsem se, abych to nezakřikla. „Ty taky?“ zajásala Veronika. „Tak to budeme mít miminka spolu!“

Mohlo by Vás zajímat:

Anička (29): Přiznala jsem těhotenství a každý mě něčím straší. Korunu tomu nasadila stará sousedka

Máme rozdílné názory

Obě máme kluka a rodily jsme v rozmezí měsíce. Ideální stav, řeknete si, jenže si vůbec nerozumíme, pokud jde o péči o naše děti. První měsíce to šlo, obě jsme kojili, ale moje maminka mi poradila, abych přidávala od čtvrtého měsíce ovocné šťávy a od pátého polívku. „Cože?“ zděsila se Veronika. „V žádném případě! Já budu jen kojit.“ Moc jsem s ní nediskutovala, ale když mě za čas viděla s pribináčkem a lžičkou – malému už byl skoro rok – zděsila se. „Já dávám jen kozí mlíko, když už,“ prohlásila.

Brzy nato přišla diskuze o nočníku, mně maminka poradila, abych dítě vždycky po jídle dávala na nočník. Na pár minutek, rozhodně aby si na něm nehrál. A bylo to úspěšné, do jeho dvou let jsme se plen ve dne zbavili úplně. Zato Veronika dávala svému synovi pleny až do tří let, mně přišlo úplně zrůdné, že do nich kaká takový veliký kluk… Ale prý se to dneska tak dělá.

Zkrátka jsme se s Veronikou neshodly téměř na ničem, pokud šlo o to, jak dítě krmit, kdy ho dávat spát; Veronika čekala, až batole usně na podlaze, protože teprve pak chce, podle ní, spát, já preferuji režim: Večeře, koupání, zuby, postýlka, pohádka a spánek. Naše přátelství, které se zdálo, že by se mohlo obnovit, zmizelo a upřímně – nechci ji už ani vidět, protože její rady mě nezajímají.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sylvie (37): Manžel odjel do zahraničí vydělat peníze, ale našel si tam novou ženu. Zůstala jsem sama s dětmi a dluhy