Příběhy o válečných zajatcích z doby vietnamské války bývají plné děsivého mučení a utrpení. Pro jednoho vojáka jménem Dough Hegdahl byl pobyt ve vězení ale zcela jiný. Byl to takový "americký Švejk", hrál hloupého, aby u nepřátel dosáhl všeho, co chtěl. A ještě přitom zachránil své kamarády.
Dough Hegdahl III. se narodil v Clarku v Jižní Dakotě 3. září 1946. K námořnictvu se přidal v devatenácti letech.
Vietnamská válka
Dough byl přidělen na USS Canberra. Byl to křižník s řízenými střelami, který poskytoval palebnou podporu proti severovietnamským ozbrojeným silám. Totéž se událo i 6.dubna, kdy křižník hlídkoval ve vodách Tonkinského zálivu. Hegdahl se časně ráno vydal na palubu, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Co se dělo pak, není jasné. Jedna verze praví, že mu spadl do vody klobouk, a když ho chtěl zvednout, přepadl přes zábradlí. Druhá verze se zabývá možností, že spadl do vody kvůli odpálené střele.
Ať tak či onak, loď odplula bez něho. Až po několika hodinách ho zachránili rybáři. Přestože byl nepřítelem, chovali se k němu laskavě a soucitně. Když s ním dorazili ke břehu, předali ho vojákům. Dough se jim snažil vysvětlit, co se mu přihodilo, oni mu to však nechtěli uvěřit. Ba naopak. Mysleli si, že je špión nebo tajný agent. A tak ho raději odvezli do nechvalně proslulého zajateckého tábora Hanoi Hilton. Mohl totiž disponovat velmi cennými informacemi.
Život v zajateckém táboře
V táboře ale jeho věznitele napadlo, že by ho mohli využít opačně, pro propagandistické účely. Tlačili na něho, ať napíše pohrdavé prohlášení vůči Spojeným státům a jaké nástrahy v sobě ukrývá demokracie. Hegdahl řekl, že by jim rád vyhověl, neumí však číst ani psát. A aby dodal svému tvrzení na vážnosti, začal hovořit se silným jižanským přízvukem, zněl pak hloupě a negramotně.
Jim se to ale nezdálo. Několik dní ho tak podrobili krutému bití. On však své nové já nezměnil. Konečně mu uvěřili. Mají před sebou jednoduše hlupáka, který jako takový nepotřebuje zvláštní dozor. Měl tak volnou ruku. Kdyby jen tušili, že celou dobu pozoruje a zkoumá, jak to v táboře funguje. S pomocí jednoho námořního důstojníka si zapamatoval podrobnosti o více než 250 zajatcích, včetně osobních údajů a data, kdy došlo k jejich uvěznění. Dokonce se mu jednou podařilo přemluvit strážné, aby s ním zajeli do Hanoje pro brýle. Celou cestu soustředěně sledoval.
Svoboda pro 591 vězňů
Po dvou letech pečlivého shromažďování informací se Dough dostal konečně na svobodu. Vietnamci usoudili, že pro ně nemá, jakožto "hlupák" žádnou cenu. Spojeneckým silám ho strážní předali 5. srpna 1969. Konečně tak mohl říct nadřízeným pravdu. Následující rok se zúčastnil mírových jednání v Paříži. Tam také veřejně odhalil, že Vietnamci lžou ohledně zacházení se zajatci, což vedlo k jejich postupnému propuštění. Díky Doughovu důvtipu se nakonec se svými rodinami znovu shledalo 591 vězňů.
Wikipedia.org: Dough Hegdahl
Historydefined.net: Dough Hegdahl - How One Man Tricked the Enemy and Freed Over 500 POW's