Každý si rodičovství představuje jinak. Někdo věří, že s dítětem bude trávit co nejvíc času, a někdo spíš doufá, že se jeho život zas až tolik nezmění. Anděla si myslela, že pro jejího muže budou děti hodně znamenat, situace se ale vyvinula jinak, než si přála.
S Alešem (35) jsme manželé pět let a máme spolu dvě děti. Rodičovství jsem si zpočátku malovala růžově. Když se nám rok a půl po svatbě narodila dcera Jasmínka (3), byla jsem nadšená.
Po druhém dítěti cítím vyčerpání
Plnil se mi sen, vždy jsem si přála rodinu a děti. Jasmínka byla úžasná holčička, strašně hodná a já si s ní mateřství užívala. Moc jsem si přála další miminko, a když se nám před půl rokem narodil syn Felix, splnilo se mi vše, co jsem si kdy přála.
Felix už ale není tak hodné miminko jako byla Jasmínka. A zvládat najednou dvě děti je docela zápřah. Nevím, co je spánek, odpočinek nebo jen malý relax hodinu denně. Všechno jako by šlo úplně do kopru. Únava a nevyspání se na mně začínají silně projevovat a jakákoliv interakce s lidmi je pro mě nesnesitelná a náročná.
Muž je často mimo domov, začíná mi to vadit
Aleš bral od narození Jasmínky rodičovství jako něco navíc, co dělá především pro zábavu. Do práce chodil na dlouhé směny, a když přišel domů, odpočíval, šel sportovat nebo s kamarády na pivo. Proto jsem často byla na Jasmínku sama. Abych pravdu řekla, až tolik mi to nevadilo. Samozřejmě jsem si přála, aby s námi trávil víc času, ale zase jsem si byla vědomá, že toho má opravdu hodně.
Teprve s narozením Felixe mi jeho režim začíná silně nevyhovovat. Najednou si uvědomuji, že on si užívá, relaxuje, sportuje a já se od dětí nehnu ani na krok. Ráda bych to změnila a měla aspoň jedno odpoledne pro sebe. Bojím se, že se mi to ale nikdy nesplní.
Odmítl se mnou diskutovat, prý má nárok na relax
Před pár dny jsem to už nevydržela a všechno Alešovi vyčetla. „Ty si chodíš za zábavou a já jsem s dětmi doma sama. Začíná mi z toho hrabat. Víš vůbec, jak moc je to frustrující?“ řekla jsem. Aleš to ale vzal hodně osobně. „Nechápu, na co si stěžuješ. Chceš snad chodit do práce místo mě? Já makám, a proto mám nárok i na nějakou zábavu,“ odpověděl mi.
Neskutečně jsem se naštvala, mluvil, jako by byla mateřská kdovíjaká brnkačka, při které se jen flákám. Ráda bych ho viděla, co by dělal na mém místě. Podle mě by padl únavou už v poledne. Někdy názory chlapů nechápu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.