Kamila se během mateřské rozhodla, že bude pracovat na částečný úvazek. Její dcera Rozárka je hodné dítě, které odloučení snáší velmi dobře. Když je Kamila v práci, hlídá Rozárku babička. Špatně to snáší jen Kamilin manžel Bohumil. Vadí mu, že si o tom rozhodla sama a neporadila se. Ona ale má za to, že žárlí.
Myslím si, že pracovat na mateřské dovolené není nic špatného. Spíše naopak. Nenapadlo mě, že by to mohlo manželovi vadit. Bohumil (33) tvrdí, že se pak dostatečně nevěnuji naší dceři Rozárce (1).
Začátek mateřské byl divoký
Poslední dva měsíce před nástupem na mateřskou dovolenou jsem odpočítávala dny, kdy hodím nohy nahoru. Byla jsem v jednom kuse unavená a každá cesta do práce mě stála hodně sil. Bohumil mě už dlouho před oficiálním nástupem přemlouval, abych s tím sekla a šla klidně na rizikové těhotenství. To se mi nechtělo, a tak jsem to vydržela.
Než jsem odcházela, šéf mi nabízel, že kdyby pro mě byly dny doma dlouhé, měl by pro mě nenáročnou práci. S díky jsem to odmítla a věřila, že na to nedojde. Do porodu jsem víceméně ležela a čekala na příchod dcery. Když se narodila, práce jsem měla víc než dost.
Nejhorší ze všeho pro mě bylo to noční vstávání. Rozárka se do svých čtyř měsíců budila během noci každou hodinu. Já se každé ráno probouzela nevyspalá. Neuměla jsem si představit, že budu toho dne něčeho schopná. Situace se uklidnila, když jí bylo sedm měsíců. S nočním vstáváním byl konec pomalu ze dne na den. Já jsem díky tomu spala celé noci a najednou se mi vracela energie.
Na mateřské jsem začala pracovat
Dny doma mi začaly být dlouhé. Rozárka byla hodné dítě, které sedělo tam, kam jsem ho položila. Nebyly s ní žádné potíže. Navíc k nám moje mamka velmi často jezdila a někdy si ji vzala na půl dne k sobě. A mě v tu chvíli napadlo, že by se ten volný čas dal nějak využít.
Vzpomněla jsem si na slova svého šéfa. Zcela nezávazně jsem mu zavolala a informovala se na jeho nabídku. Šlo o nenáročnou administrativní činnost. Během hovoru jsme si plácli a já si další týden jela pro instrukce. Manželovi jsem to oznámila jako hotovou věc. A to byla chyba. „A že by ses třeba nejdřív poradila? Co když si to nepřeji?" začal nadávat.
„A tobě to snad vadí?" nechápala jsem. „No a co Rozárka? To bude dvakrát týdně celý den u tvé matky?" dal najevo svoje pochybnosti. „Tak mamka už nepracuje a s Rozárkou je ráda," klidnila jsem situaci. „Já už jsem to šéfovi potvrdila, takže kostky byly vrženy," stála jsem si za svým. Pondělky a čtvrtky jezdím do firmy a pomáhám naší účetní se zakládáním dokumentů.
Myslím si, že na mě manžel žárlí
Já osobně na tom vidím samá pozitiva. Jsem mezi lidmi, procvičuji hlavu, a ještě vydělám nějakou tu korunu. Rozárka určitě nestrádá. Mamka je aktivní babička, která s dcerou pořád něco podniká. Bohumil mi ale v jednom kuse dává najevo, jak s tím nesouhlasí. Tvrdí, že dceru zanedbávám. Rozárce vtlouká do hlavy, že jsem ji odložila k babičce.
To není ta správná interpretace. Rozárku jednoho dne stejně čeká nástup do školky. Odloučení snáší dobře, tak proč sedět doma? Já mám totiž za to, že Bohumil prostě žárlí. Štve ho, že jsem schopná ženská, která na něm není finančně závislá. Co jsem na mateřské, o peníze jsem si neřekla. Domácí povinnosti taktéž s přehledem zvládám. Jako kdyby dnešní muži nebyli připraveni na ženskou emancipaci...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.