
Andrea objevila na půdě vzpomínky své mámy. Vypráví v nich o zcela jiném životě, o němž neměla Andrea ani tušení. Byl o dost dobrodružnější, než jí kdy řekla.
Půdu v domě po mámě jsme vyklízeli skoro rok. Všechno vonělo starým textilem a papírem. Máma zemřela nečekaně na mrtvici, nebyla nijak vážně nemocná, jen jednoho rána nevstala. Zůstala jsem tam pak sama, pomáhal mi jen bratranec, ale ten se víc zajímal o to, co by mohlo mít hodnotu. Já byla z těch krabic spíš zmatená.
Odhalila jsem matčin románek
Deník jsem našla v plechové krabici od sušenek, mezi dopisy, pohledy a několika negativy. Nejdřív jsem ani nevěděla, o co jde, vypadalo to jako školní sešit. Zelený obal, jméno chybělo. Ale jakmile jsem otevřela první stránku, poznala jsem mámino písmo. Bylo to datované 1986. Psala si, že se zase potkali na stejném místě, že mluvil česky s přízvukem a že jí slíbil, že to půjde.
Četla jsem dál. Byl to úplně jiný život. Měla někoho, kdo nebyl můj táta. Psala o tom, jak ho potkala na výstavě, jak ji pozval na kávu. O tom, jak byl odvážný, že se nebojí mluvit o tom, co se tady děje. Jak ji učil německy, aby mohla jednou za ním.
Postupně z deníku začalo vyplývat, že šlo o novináře z Rakouska, jezdil sem pracovně, ale zamiloval se do ní. A ona do něj. Psala o tom, že plánují, že uteče. Že to zvládnou. Přes hranice, nějak tajně, on to zařídí.
Udělala pragmatické rozhodnutí
Pak ale najednou přestala psát o plánech. „Už se nerozhoduju jen za sebe. Rozhoduju se za dalšího člověka.“ To jsem byla já, byla těhotná. Úplně mě to šokovalo. Byl můj táta můj táta? Nikdy nic nenasvědčovalo tomu, že by to tak nebylo. Musela jsem číst dál.
Nakonec se máma rozhodla zůstat. Napsala, že se bojí, co by se mnou bylo, kdyby ji chytli. A že ten druhý muž, můj táta, je bezpečná volba, a že by dítě mělo být se svým otcem.
Ten deník jsem četla několikrát. Každý řádek. Nedokázala jsem si tu ženu na jeho stránkách spojit s mámou, jak jsem ji znala. Byla spíš praktická, ne moc emocionální. Nikdy nevyprávěla o své minulosti. A nikdy jsem neměla pocit, že by litovala svého života, přitom celý můj život skrývala zlomené srdce.
Moje máma měla tajemství, které si vzala s sebou do hrobu. Měla život, který byl o dost dobrodružnější, než mi kdy řekla. A že jsem nebyla jen dcera mého táty, ale taky důvod, proč se vzdala úplně jiného světa.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.