Aneta si zoufala, že její šestnáctiletá dcera tráví veškerý čas na mobilu a zanedbává své povinnosti. Neměla žádné zájmy a nestála ani o brigádu. Anetina snaha něco změnit často vyústila v hádky, až ji jednoho dne napadla spásná myšlenka…
Pokaždé, když jsem nakoukla do dětského pokoje, viděla jsem stejný obrázek. Adéla bez zájmu, oči zabořené do displeje a sluchátky na uších. Kolikrát jsem jí vysvětlovala, že to není dobře a kolikrát jsem se s ní kvůli tomu pohádala. Ztratila zájem o všechno. Až v úplném zoufalstvím mě napadlo, jak jí z toho pomoct.
Dcera ležela celé dny s mobilem v ruce
„Adélo, pojď mi pomoct s večeří!“ zavolala jsem. Ale jako vždy bez odpovědi. Otočila jsem se a šla do pokoje, kde jsem ji našla nataženou na posteli s mobilem v ruce.
„Adélo, aspoň se na mě podívej!“ Vytáhla si sluchátka otráveně z uší a s povzdechem pronesla: „Mami, teď zrovna řeším něco důležitýho.“ A tak to šlo den za dnem.
Nešlo mi o to, že by si občas zkontrolovala Instagram nebo chatovala s kamarády. Problém byl v tom, že nedělala nic jiného. Celé dny jen ležela doma a odmítala se bavit a zapojovat do čehokoliv. Jen jsem zmínila brigádu nebo nějakou aktivitu a okamžitě si začala bránit svůj digitální svět.
Začala jsem chápat, co jí sociální sítě přináší
Pak mi ale došlo, že hádky nikam nevedou a že na to jdu možná špatně: „A co kdybych to zkusila taky? Můžeš mi ukázat, co tě na tom tak baví? Třeba něco zjistím,“ pronesla jsem.
Adéla se na mě překvapeně podívala a přikývla. Začala mi ukazovat profily lidí, které sleduje a dokonce mi pustila i vlastní videa. Poprvé jsem ji viděla skutečně zaujatou.
Začala jsem chápat, že jí svět sociálních sítí přináší jistý druh úniku, ale také něco, co jsem přehlížela – kreativitu. „A co kdybys něco zkusila natočit i mimo domov?“ zeptala jsem se. Přiznala mi, že měla kdysi nápad, fotit zajímavé podniky a jejich nabídku. „Ale nikdy jsem se k tomu nedokopala,“ přiznala.
Adéla dostala zase chuť žít a tvořit
„A co kdybychom to zkusily spolu?“ navrhla jsem. „Zajdem na procházku do města a ukážeš mi, co by tě bavilo fotit. Můžu ti u toho asistovat jako parťačka.“
A tak jsme prošly ve městě několik míst, o kterých jsem ani nevěděla, že je má ráda. Ukazovala mi své nápady a začala se pomalu uvolňovat. A já najednou viděla úplně jinou Adélu – tu, která má chuť žít a tvořit.
Chodily jsme se ven častěji a nakonec se Adéla rozhodla, že zkusí malou brigádu v jedné kavárně. Chtěla si našetřit na foťák, aby mohla dělat lepší fotky. Byla jsem na ni tak pyšná. Sociální sítě ji sice baví dál, ale už ví, že svět nekončí za hranou displeje.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.