Anežka (38): K 10. výročí svatby mi manžel připravil životní překvapení. V elegantní krabičce ale nebyl luxusní parfém

Navzdory drobným neshodám, únavě a každodenní rutině jsem věřila, že moje manželství je stále pevné. Každý vztah přece prochází těžšími obdobími, ale to neznamená, že láska mizí.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendy (38): Manžel se se mnou rozvedl, protože jsem mu nedala to, po čem celý život toužil

Chtěla jsem oslavit 10. výročí svatby

Měli jsme před sebou 10. výročí svatby. Na ten večer jsem připravila naše oblíbená jídla. Vytáhla jsem i staré fotoalbum, doufala jsem, že si ho spolu prohlédneme a připomeneme si, kolik krásných chvil jsme spolu zažili.

Můj manžel Jirka se v poslední době často vracel domů pozdě, byl zamyšlený a bez nálady. Říkala jsem si, že je to jen stres z práce. Věřila jsem, že v tento výjimečný večer se na mě znovu podívá tak, jako v den, kdy jsme si slíbili věčnou lásku.

Jenže když Jirka přišel domů, okamžitě jsem vycítila, že něco není v pořádku. Ani se neusmál.

„Všechno nejlepší k výročí, lásko,“ řekla jsem s úsměvem. Naklonila jsem se k němu, abych ho políbila, ale ucukl. Až tehdy jsem si všimla, že v ruce drží elegantní, plochou krabičku. „Co to je?“ zeptala jsem se a vzala ji do ruky.

„Rozvodové papíry,“ odpověděl stroze. „Je konec. Odcházím...“

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (41): Manžel vyhrál loterii, ale rozhodl se to tajit. Peníze si užíval jinde a s někým jiným

Manžel se chce rozvést

Srdce se mi rozbušilo nepřirozeně rychle a v uších mi začal znít tupý šum, který přehlušil všechno ostatní. „Ale... dneska máme výročí... To musí být nějaký hloupý vtip, že?“

Jirka zavrtěl hlavou. „Ne. Už nějakou dobu mám vztah s jinou ženou. Odcházím.“

V krku se mi udělal knedlík. Moje tělo přestalo reagovat. Nemohla jsem se pohnout. Opravdu to řekl. Má jinou ženu. Opouštěl mě.

Odešel do ložnice a vyšel z ní s kufrem, který musel mít už připravený. Ani na mě nepohlédl, ani na vteřinu se nezastavil. Prostě prošel kolem romanticky prostřeného stolu, kolem hořících svíček. Pak se ozval zvuk zabouchnutých dveří.

Zůstala jsem sedět v tichu a upřeně jsem hleděla na plamínky svíček. Neměla jsem sílu je sfouknout. Dál třepotavě hořely, jako by se nic nestalo. Na stole bylo prostřeno pro dva a dvě sklenky vína. Nemohla jsem snést ten pohled, ale také jsem neměla sílu cokoliv uklidit. Sáhla jsem po sklence a napila se vína. V hlavě jsem si znovu přehrávala jeho poslední slova. Neřekl, že mě nemiluje. Neřekl, že je to moje vina. Prostě odešel. Jako by jen čekal na správný okamžik.

Podívala jsem se na telefon. Žádné zprávy. Žádné zmeškané hovory. Na chvíli jsem si bláhově myslela, že zavolá. Že řekne, že to byl omyl, a vrátí se. Lidé přece takhle neodcházejí.

Vedle talířů ležely naše staré fotografie. Naše svatba, dovolené, Vánoce... Tyhle okamžiky přece jen tak nezmizí. Teď jsem seděla sama, obklopená svíčkami, které měly symbolizovat lásku. Místo toho osvětlovaly jen prázdnotu, kterou po sobě zanechal.

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (49): Manžel je půl roku bez práce a užívá si pohodičku. Dohání mě to k šílenství

Musela jsem se někomu svěřit

Nechtěla jsem nikomu volat. Vyslovit to nahlas by znamenalo, že je to skutečné. Ale mlčení bylo horší. A tak jsem vzala do ruky telefon.

„Děje se něco?“ ozvala se moje kamarádka Kateřina.

„Jirka mě opustil...“ zašeptala jsem.

„Cože? Kdy?“ ptala se mě šokovaně.

„Právě teď...“ zavzlykala jsem. „Přišel z práce, dal mi rozvodové papíry a řekl, že odchází. Má jinou...“

„Dneska? Na vaše výročí?“

Zavřela jsem oči. Necítila jsem vztek, jen prázdnotu. „Jak jsem to mohla přehlédnout?“ zašeptala jsem.

„Protože jsi mu věřila. Milovala jsi ho... Chceš, abych za tebou přišla?“

Rozhlédla jsem se po pokoji. Svíčky pořád hořely, jako by se nic nezměnilo „Ne. Chci být sama.“

„Dobře. Ale pokud si to rozmyslíš, zavolej mi kdykoliv...“ dodala.

Poté se v mém bytě znovu rozhostilo ticho. A i když jsem věděla, že mám Kateřinu a další blízké lidi, nikdy v životě jsem se necítila tak sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Sylvie (30): Manžel požádal o rozvod, protože nechtěl syna. Bydlím u mámy, ale cena za střechu nad hlavou je vysoká

Můj svět se zhroutil

Začala jsem hledat. Vlastně nevím co. Důkaz, že se to neděje? Odpovědi na to, kdy jsem začala ztrácet Jirku? Náznaky, které jsem přehlížela, protože jsem je nechtěla vidět? Jeho oblečení stále viselo ve skříni, ale byla jen otázka času, než se pro ně vrátí. Jeho oblíbená košile, ta, kterou ode mě dostal k loňskému výročí, tam stále visela. Vezme si ji s sebou? Nebo ji nechá tak?

Posadila jsem se na podlahu a vytáhla krabici, ve které jsem si schovávala naše vzpomínky - staré lístky do kina a další maličkosti, které jsem léta sbírala. Vzala jsem do ruky dopis, který mi napsal kdysi dávno, ještě než jsme se vzali „Nemůžu se dočkat, až budeš mou ženou...“ stálo tam. Opřela jsem se o zeď a zavřela oči.

​Všechno se dělo přímo přede mnou, a já jsem o tom neměla ani tušení. Pozdní příchody, odtažitost, nezájem, který jsem omlouvala únavou. Nikdy jsem se neptala. Nikdy jsem si neověřovala, co dělá. Nikdy jsem ho nepodezírala. Věřila jsem mu...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Agáta (56): Manžel mi vždy tvrdil, že se o mě postará. Po jeho smrti se ale utápím jen v dluzích

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.