Facebook
Instagram
Anežka nebyla moc nadšená, když k ní švagrová nastěhovala svého syna na celé léto. Pak zjistila, jak moc leze další dítě do peněz. Požádala švagrovou, aby přispěla na jídlo, ale ona to odmítla.
Léto ve městě nám letos dalo zabrat. Teploty se totiž šplhali ke čtyřicítkám. Ale to, co mi způsobovalo největší bolest hlavy, nemělo nic společného s počasím. Bylo to rozhodnutí, které udělala moje švagrová.
Švagrová mě zaskočila
Jednoho odpoledne, když jsme se s manželem vrátili z práce, to doma vypadalo jako obvykle – náš syn Vojta (12) byl pohlcen svými počítačovými hrami. Byl tady jen jeden rozdíl, vedle něj seděl můj synovec Michal (13). Pak se dveřích objevila vysoká štíhlá žena s nevinným úsměvem na tváři, moje švagrová Eva (40).
„Co tady děláte?“ zeptala jsem se a snažila se skrýt své překvapení.
„Vojta nás pustil dovnitř. Potřebuju s tebou něco probrat... Nemůže u vás můj Michal strávit léto? Mám spoustu práce a nemůžu se o něj starat. Vím, že to pro vás může být nepříjemné, ale věřím, že se domluvíme. Máte dost místa, že? A kluci by byli spolu... Tak co na to říkáš?“ pronesla s úsměvem.
Michalovi bylo třináct a i když jsem ho měla ráda, nedokázala jsem si představit, jak zvládneme další dítě celé dva měsíce.
„No, nemyslím si, že bychom zvládli celé léto...“
„Nedělej si starosti,“ skočila mi do řeči švagrová. „Zvládnete to. Michal je hodný a bude vám pomáhat. A navíc, Vojta tráví většinu času na konzoli nebo počítači, takže si spolu budou hrát.“
Manžel na mě vrhl pohled, který říkal: „No, když musíme...“
Vím, že je to jeho sestra, ale... Než jsme stačili cokoli říct, Eva prostě zmizela. Ano, to bylo přesně v jejím stylu. Bláznivá intrikánka... za ta léta se vůbec nezměnila.
Můj manžel, který do té doby mlčel, se ke mně obrátil. „A co teď?“ zeptal se.
„No, vypadá to, že se s tím budeme muset nějak smířit,“ odpověděla jsem, i když jsem netušila jak. „Je to přece tvoje sestřička, že?“
Manžel si povzdechl a odešel nahoru. A já, jako obvykle, zůstala s problémem sama...
Naše výdaje vzrostly
Vojta a Michal spolu trávili spoustu času. Dobře se bavili, ale jejich jídlo, zábava a další potřeby začaly ovlivňovat náš domácí rozpočet. Brzy jsem si všimla, že jídlo z lednice mizí závratnou rychlostí. Koneckonců, teď jsme doma měli dva dospívající kluky, kteří byli věčně hladoví. Když jsem si udělala výpočty, ukázalo se, že měsíční výdaje na jídlo a další potřeby vzrostly minimálně o pět tisíc.
Asi v polovině léta se Eva nečekaně objevila u nás. Svou frustraci jsem skrývala jen s obtížemi.
„Evo, musíme si promluvit o nákladech, které máme kvůli Michalovi,“ začala jsem.
„Co se stalo?“ zeptala se, předstírajíc překvapení.
„Od té doby, co je Michal u nás, utrácíme asi pět tisíc navíc,“ řekla jsem. Měla jsem připravené i výpočty a účtenky, které jsem si schovávala do sklenice.
Eva na mě pohlédla, jako bych se zbláznila.
„Cože?“ vyhrkla. „Jak se opovažuješ účtovat mi to? Michal je přece rodina!“
„Evo, nejde o to, že bychom Michala nechtěli. Jde o to, že...“
„Ano, ano, chápu,“ zavrčela. „Myslíš si, že bych vám měla platit za to, že máte Michala u sebe. A vůbec, co jste to za hostitele, že chcete účtovat jídlo dítěti?“
„Jde o to, že bychom si měli nějak rozdělit náklady,“ snažila jsem se vysvětlit, ale v tu chvíli se Eva zvedla a zamířila ke dveřím.
„Vždyť jste souhlasili s tím, že bude u vás...“ pronesla chladně a odešla.
Zůstala jsem sama v kuchyni s rostoucím pocitem křivdy a frustrace. Nemohla jsem uvěřit, jak může být tak sobecká!
Byla to nepříjemná situace
Když se manžel vrátil z práce, všiml si, že jsem skleslá.
„Co se stalo?“ zeptal se starostlivě.
„Mluvila jsem s Evou. Je naštvaná, že chci, aby se podílela na nákladech. Nevím, co dělat, ta ženská je prostě nemožná,“ odpověděla jsem zklamaně.
„Možná bychom jí měli prostě říct, že pokud nám nepřispěje, bude se Michal muset vrátit domů...“
Ten nápad se mi nelíbil, ale bylo to asi jediné řešení. Poslala jsem tedy Evě zprávu, že pokud si to nerozmyslí, pošleme jí Michala zpátky.
Odpověď přišla rychle. „Rozumím. Michal se vrátí ke mně, protože si s ním neumíte poradit...“ napsala Eva.
A tak se můj synovec vrátil domů. Bylo mi líto, že jsme to museli udělat, ale zároveň jsem cítila úlevu. Nešlo o něj, ale o chování jeho mámy. Ta se s námi od té doby moc nebaví, ale řekla bych, že se náš vztah vrátil do normálu.
Po tom všem jsem si uvědomila jedno – pomáhat rodině je důležité, ale také je důležité stanovit hranice. Někdy, bohužel, musíte být neoblomní, i když to znamená střet s blízkými.
Nedokázala jsem zapomenout na tu situaci s Evou. Bylo mi líto, že naše rodina, která pro mě vždy byla důležitá, se stala zdrojem konfliktů. Ale nemohla jsem z toho obviňovat sebe, protože si myslím, že jsem neudělala nic špatného...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
