Facebook
Instagram
Anita žije v malé vesnici. Dlouho byla pyšná na svou dceru, která studuje v Brně a kromě toho zvládá i práci. Jenže časem zjistila, že s tou prací to je trochu jinak. Její dcera si totiž vydělává nezvyklým způsobem.
Moje dcera Alena (23) milovala už od malička všechna zvířata. Nebylo proto žádným překvapením, když mi oznámila, že sní o studiu veteriny v Brně. Samozřejmě bych byla raději, kdyby zůstala co nejdéle se mnou, ale věděla jsem, že chce jít za svým snem. A když vystuduje vysokou školu, má větší naději na dobrý život.
Bála jsem se o ni
Přemýšlela jsem, jak Alena zvládne všechny nástrahy, které čekají na mladou dívku ve velkém městě.
„Mami, nedělej si starosti,“ uklidňovala mě, když balila svůj velký kufr.
„Ale v Brně budeš sama...“ řekla jsem s obavami, ale ona se na mě jen povzbudivě usmála.
Další mou obavou byly finance. Přestože jsem se snažila, nemohla jsem pokrýt všechny její výdaje. Podařilo se mi našetřit dost, aby si mohla zaplatit kolej, ale jídlo a další věci už musela platit sama. Proto si rychle začala hledat brigádu.
„Pojedu tam a budu pracovat přesčasy a o víkendech, kdykoli to půjde. Našetřím si něco na semestr, kdy budu mít hodně přednášek. Kdo ví, možná si vydělám i něco navíc,“ říkala nadšeně, když dostala částečný úvazek v prodejně s obuví.
Byla jsem sice šťastná, ale měla jsem obavy, jestli to všechno zvládne. Moje obavy byly oprávněné. Alena mi každý večer volala a říkala, jak těžké je přizpůsobit se novému životu. Stěžovala si na samotu a spoustu práce, chyběl jí klid domova a někdy dokonce plakala do telefonu.
Byla přátelská a společenská, ale nějak se nemohla sžít se spolubydlícími. Když po měsíci přijela domů na víkend, zvažovala dokonce, že by vzdala svůj sen o studiu. Snažila jsem se ji motivovat a povzbudit, aby to nevzdala. Říkala jsem jí, že se to určitě zlepší...
Začalo se jí dařit
O pár měsíců později se všechno změnilo.
„Mami, měla jsi pravdu. Nevzdala jsem to a teď jsem ráda, že to tak dopadlo. Všechno se změnilo k lepšímu,“ usmívala se a ukazovala mi index plný dobrých známek.
Byla jsem nadšená a pyšná na svou dceru. Nemohla jsem si pomoct a všem kolem sebe jsem vyprávěla, jak se Aleně daří v Brně a jak skvěle zvládá kombinovat práci a studium.
Postupem času mi přestala volat každý den a její návštěvy už nebyly tak časté. A ještě něco se změnilo. Začala mi přivážet drahé dárky.
„Mami, víš, že se mi daří a vydělávám hodně,“ vysvětlovala mi s úsměvem, když jsem váhala přijmout hodinky.
Předpokládala jsem, že se jí opravdu daří, protože byla tak pracovitá. Ve třetím ročníku studia se dokonce odstěhovala z koleje. Pronajala si malý byt kousek od centra města.
Nenapadlo mě, že by si mohla tolik vydělat, když má jen částečný úvazek. Pak mi jednoho dne zavolala švagrová a řekla, že Alena nepracuje v obchodě s obuví. Tehdy jsem si uvědomila, že spousta věcí v příběhu mé dcery nesedí...
Zjistila jsem pravdu o své dceři
Začala jsem pátrat a od švagrové jsem se dostala ke kamarádovi jejího syna, který je spolužákem mé dcery. Bylo vidět, že mu je to trapné a nechtěl mi nic prozradit. Nakonec přiznal, že viděl Alenu „v celé její kráse“.
„Co to znamená?“ zeptala jsem se zmateně.
„No, tak jak ji Bůh stvořil...“ řekl váhavě. „Nahou...“ upřesnil, když viděl moje zmatení. „Tancuje v nočním klubu.“
Chytila jsem se za srdce, myslela jsem, že mi vyskočí z hrudi.
Rozhodla jsem se, že pojedu do Brna. Problém byl v tom, že jsem neměla Aleninu adresu. Od té doby, co se přestěhovala, jsem u ní ještě nebyla na návštěvě, Tak jsem šla na její univerzitu. Sedla jsem si na lavičku vedle fakulty a trpělivě čekala.
Seděla jsem tam několik hodin, než se konečně ukázala. Cítila jsem příval úlevy, protože na první pohled vypadala jako vždy. Neměla make-up a její oblečení bylo jednoduché a skromné. Takto se přece neobléká žena, která tančí v nočním klubu.
„Mami, stalo se něco? Proč jsi nezavolala, že přijedeš?“ zeptala se znepokojeně.
Řekla jsem jen, že s ní potřebuji mluvit o něčem důležitém. Šly jsme na procházku do parku a pověděla jsem jí o těch fámách, které se o ní šíří. Doufala jsem, že se začne smát a poví, že si ji někdo spletl s jinou ženou. Ale místo toho tiše řekla: „A ty jsi věřila, že si tolik vydělám brigádou v obchodě s obuví?“
Přestala jsem s ní mluvit
Musela jsem si sednout na nejbližší lavičku, protože se mi udělalo špatně.
„To byl jediný způsob, jak to zvládnout,“ řekla rychle. „Přestanu s tím, jakmile dokončím studia.“
Byla jsem v šoku. Když jsem se konečně vzpamatovala, řekla jsem jí několik tvrdých slov. Myslím, že jsem ji dokonce nazvala prostitutkou. A pak jsem ji požádala, aby se okamžitě vrátila se mnou domů.
„Co jsem měla dělat? Neměla jsem peníze, mami!“ vysvětlovala přes slzy. „Nespím s muži za peníze, jen tančím...“
„Nahá?“
„Ano, nahá, a co má být?“ odpověděla. „Alespoň jsem nezávislá, studuji, uživím se a nikomu nic nedlužím. Mám před sebou jen jeden rok studia. Pak si najdu normální práci a všechno bude v pořádku. Nemůžu teď skončit... Nebo si opravdu myslíš, že bych měla seknout se studiem? Co bych pak dělala? Vzdala bych se svých snů a vrátila se na vesnici, kde mě stejně všichni pomlouvají?“
„Fajn, když jsi tak dospělá, dělej si, co chceš!“ řekla jsem. Pak jsem se otočila a šla rovnou na autobusové nádraží. Celou cestu jsem brečela.
Alena se mi snažila volat a posílat zprávy, ale neodpovídala jsem. Později napsala, že jede na léto do Irska pracovat jako au pair. Plánovala se vrátit v září a navštívit mě. Datum jejího návratu se rychle blíží a já stále nevím, co jí říct nebo jak jí pohlédnout do očí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
