Na seznamování na síti existují zcela protichůdné názory – někteří tvrdí, že to klidně všechno může být lež, podle jiných se prý o svém budoucím protějšku můžete hodně dozvědět. Jak to je ve skutečnosti?
O tom, jak to je doopravdy, jsem se přesvědčila na vlastní kůži. Neříkám, že všichni muži na seznamkách jsou lháři, ale to, co jsem zažila já, je opravdu neuvěřitelné. A nemám už chuť v tom pokračovat.
Měla jsem naivní představy o životě
Myslela jsem si, že do třiceti let se vdám a budu mít děti. Alespoň jedno!
„To si teda fandíš,“ říkávala mi moje kamarádka Ilona, „Podívej se kolem sebe. Kolika holkám se to povedlo? Ani mně ne!“
Měla pravdu. Nepovedlo se mi to. A to jsem celých pět let chodila a poté i žila s jedním mužem, který se zdál být ideální. A co se nestalo? Když se mi přiblížila třicítka, dal mi sbohem kvůli jiné a při velké hádce prohlásil, že jsem ho už omrzela!
Že se kouká po holkách, to jsem věděla, ale že udělá tohle? To jsem tedy opravdu nečekala...
Obchodníci s cetkami
Takže jsem skončila na seznamce, která mi byla doporučena jako spolehlivá. „Když musíš něco zaplatit, pak tam nejsou žádná chudáci!“ tvrdila Ilona. Šeredně se spletla. Můj první úlovek tvrdil, že je podnikatel, ale pak jsem zjistila, že nakupuje ve velkém nějaké cetky v Číně, které tady přebaluje a přeprodává dál.
Pár měsíců nato jsem potkala úplně stejného „podnikatele“, který prodával čínské vrtulníčky! Oběma bylo už ke čtyřiceti, věřili byste tomu?
„Existuje vůbec normální chlap?“ posteskla jsem si, když jsem se Iloně svěřovala se svými zážitky. Po láhvi vína jsme společně došly k názoru, že patříme ke generaci žen, které poněkud „zaspaly“. Souvisí to se asi s naším životním stylem – nejdřív jsme studovaly, pak cestovaly, v pětadvaceti měly vážnou známost, ale nikam se to neposunulo. A zůstaly jsme na ocet...
Realitě se nic nevyrovná
Pak jsme přemítaly nad tím, jak je seznámení dneska komplikované. Kde se vůbec můžeme s někým potkat? Dříve roli internetu zastupovaly všelijaké aktivity, kroužky, taneční, bály, ještě dříve dohazovačky... Někdy se dal pár dohromady i na pracovišti. „Dneska aby se mě muž bál oslovit oslovit, natož dotknout, aby to nebylo bráno jako sexuální obtěžování!“ skuhrala Ilona.
Přesto jsme nehodily flintu do žita a hned zatepla na pár inzerátů odpověděly. A naše konečné zjištění bylo, že muži umí ze seznamek vytřískat maximum, především u žen, které jsou evidentně sexuálně vyhládlé. Což jsme byly my dvě. Stačilo nám zaplatit dvojku vína, zalichotit, chovat se jako gentleman – a málem jsme jim skákaly do postele. A někdy i skočily. Abychom posléze zjistily, že jsme zase narazily na muže, kteří nemají v úmyslu nic víc, než se pobavit. A ani nemuseli lhát, že jsou „podnikatelé“.
Seznamkám jsme přestaly věřit a rozhodly se pro frontální
útok – budeme oslovovat muže samy. Ilona dokonce přišla s nápadem, že si
na záda přišpendlíme cedulku: „Jsem volná, nechcete mě?“ Třeba na to
nakonec dojde, kdoví...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.