Igor je pozorovatel. Se smutkem v očích sleduje, jak jeho manželka Mirka špatně nese stárnutí. Stává se z ní prchlivá a hysterická osoba. Na vlastní kůži to pociťuje nejen Igor, ale i Mirčino okolí. Kdo uteče, vyhraje. Doslova.
S Mírkou jsme manželé třicet pět let. Nebylo to manželství ideální. Museli jsme se vypořádat se spoustou překážek. Některé jsme si zavinili sami a dost jich přinesl život.
Život se s námi nemazlil
První krizi jsme měli pár let po svatbě. Mirka byla věčně nespokojená. Zdálo se jí, že se všichni mají lépe jak my a její kamarádky mají více zlatých šperků než má ona sama. Dostával jsem od manželky docela sodu a musím před svou manželkou smeknout klobouk, hádat se uměla. V zaměstnání se mnou nikdo nechtěl jít do konfliktu, jelikož jsem vždy měl argumentačně navrch. Ale doma mi vždy v hádce došla slova. Mirka se rozjela a nešla zastavit.
A to byl jen krůček k tomu, abych si našel milenku. Byla to žena s mírnou povahou a bylo mi s ní dobře. Chybělo málo a od rodiny jsem odešel. Naštěstí zvítězil zdravý rozum a zodpovědnost vůči dětem. Mirka mi po letech nevěru oplatila a stmelilo nás až neštěstí v podobě stáří našich rodičů. Už nemáme čas zabývat se prkotinami, musíme fungovat pro svoje blízké. Jenže Mirka neumí stárnout. Nesnese pocit, že už není mladá krasavice.
Za každou cenu na sebe chce upozornit
Manželka se chová divně. Když si naši kluci dovedli domů partnerky, Mirka začala žárlit. Neustále se srovnávala s budoucími snachami. Strojila se naprosto neadekvátně věku a nosila výstřihy skoro až k pupku. Dnes jsou synové ženatí a my máme vnoučata. Mirka nesnese, aby ji někdo oslovoval babičko. Obzvláště ne snachy. Často se stane, že mi manželka podsouvá, že o ni má v zaměstnání zájem nějaký muž. A pak si vždy povzdechne: „Být mladší, tak se asi neudržím. Úplně cítím, jak mě svléká očima.“
Nechávám tyto historky bez komentáře. Vnímám je jako manželčino zoufalství na sebe upozornit. Upozornit na své ženství, i když již značně odkvetlé. Už s manželkou nemáme ani intimní život, zabalili jsme to. Takže se myslím, že ani o sex zájem nemá. Na co by jí potom byl ctitel? Co by s ním dělala? Tyto její řeči mi přijdou spíše smutné. Dále mi doslova vadí, že je nepříjemná na snachy a vnímám, jak k nám jezdí z povinnosti. Nesnáším změnu manželčiny povahy směrem k hysterii, prchlivosti a závisti.
Připravila mi trapné minuty v obchodě
Byli jsme minulý týden v obchodě na nákupu. Já vozím košík a Mirka se vedle mě nese jako dámička a hází potraviny do košíku. Nebaví mě to, a tak jsem myšlenkami jinde. Šel jsem si pro své oblíbené sušenky a Mirka vybírala jiné pochutiny. Když jsem se vrátil ke košíku, chytil jsem ho a pokračoval v nákupu. Šli jsme uličkou a za námi v těsné blízkosti šel muž. Doslova se lepil na Mirku. Když jsme se zastavili, on se zastavil taky. Bylo to nepříjemné. A pak mi zaťukal na rameno. Otočil jsem se a muž se mi snažil něco říct.
Nadechnl se a v tom Mirka spustila: „Co si to ty šmíráku dovoluješ? Už o tobě vím nějakou dobu. Co za námi lezeš jako nějaký čokl? Fuj, to jsou dneska lidi.“ Křičela to na celý obchod. Teatrální jako vždy. Muž před námi stál a držel se za krk. Když se Mirka na chvíli uklidnila, neznámý muž chraplavým hlasem řekl: „Promiňte, sebrali jste mi vozík. Mám nemocné hlasivky a špatně se mi mluví.“ Pánovi jsem se omluvil. Dodnes mi je trapně za manželku, jak se chovala. Doufám, že se její chování nebude stupňovat. Už teď je to pro mě neúnosné.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.