Annin tatínek měl vždycky velkou slabost pro ženy. Pokud ale žila její maminka, vše probíhalo nevinně a v platonické rovině. Nyní má ale Anna strach, že se na otce nalepily dvě zištné dámy, které ho chtějí připravit o majetek.
Podle všeho bych měla být ráda, že mám neuvěřitelně vitálního tatínka. Brzy mu bude pětaosmdesát a zmíněný věk by mu hádal málokdo. Obzvlášť, když se pustí do konverzací se ženami. Mladé, starší i vrstevnice, všechny dovede ve zlomku vteřiny okouzlit. Přesto s sebou jeho pověstný šarm nese i jakési prokletí, které mě už nějaký ten pátek znepokojuje.
Táta strávil celý život v obležení žen
Táta je šestým rokem vdovec. Do té doby žili s mámou pokojně, žádné neshody, potíže a už vůbec ne řeči o rozvodu. Přiznávám ale, že na tátův dar okouzlovat ženy matka dost žárlila, ač věděla, že zbytečně. Přesto ho občas nějakou poznámkou popíchla.
Rodiče se brali mladí. Prvním důvodem ke sňatku jsem byla já, druhým pak touha po spokojeném manželství. Později přišla na svět moje mladší sestra Kamila a naše rodina představovala typickou spořádanou domácnost. Otec se o nás staral a leckdy i dost vydělal. Pouze jediné mu měla máma za zlé. Ženy. Ať totiž přišel kamkoliv, byl doslova magnet na dámy všeho věku a nepříjemné mu to nebylo. Pobavil se rád…
Do jeho společnosti se snažily dostat hlavně zoufalky
Jako dítě jsem situaci nevnímala. Až později mi začaly věci dávat smysl. Třeba ta, že ženy, které otec přitahoval, nikdy nedosáhly jeho společenské úrovně, ale vždy šlo o osoby, které sžíral nějaký zlý osud. Snad se chtěly vypovídat, snad u táty hledaly milé slovo, možná i pomoc a radu. Otce tudíž vyhledávaly a máma trpěla čím dále víc žárlivostí. Táta ji sice opakovaně ubezpečil, že rodinu by nikdy neopustil, jenže máma si myslela své.
Trápila se a nejvíce pak v začátcích důchodu. Za tatínkem totiž občas zašly pro radu i velmi mladé ženy. Dávaly mu najevo sympatie a on se k nim na oplátku choval gentlemansky. Vždy je vyslechl, poradil jim a leckdy je i pozval na kávu, protože už dávno neměl, s kým by šel.
Máma vycházela do společnosti zřídka a ve vyšším věku už zůstávala doma úplně. To tatínek, ten by naopak navštívil všechny kavárny světa. Nemohly jsme se tudíž divit, že společnost k řeči hledal jinde. Ostatně o nic nešlo, protože většina těch slečen ho považovala za cosi jako nevlastního dědečka a mnohé s ním rozebíraly vlastní partnery a muže. Jenže pak začalo přituhovat.
Mám podezření, že se táta stal terčem zlatokopek
Maminka zemřela a z táty se stal vdovec. Sestra se odstěhovala do jiného města a z rodiny jsem mu zbyla už já. A tedy ještě několik dalších nových, tentokráte postarších cizích žen, z nichž se mi nelíbí ani jedna. Danu vyhodili z práce a zoufale hledá zaměstnání, Helena zase přišla kvůli rozvodu o byt. Obě jsou v problémech až po uši a obě se s otcem až záhadně krátce po sobě seznámily.
Neustále s ním jedna nebo druhá chodí na kávu, dokonce ho i navštěvují a pořád něco potřebují. Když je konfrontuji, tvrdí, že se vzájemně neznají… Vím, že táta se rád cítí potřebný, ale co je moc, to je příliš. Zrovna těmto dámám nevěřím ani slovo a jsem přesvědčená, že jde o zlatokopky. I když táta jako snadný terč naštěstí jen působí, rozhodla jsem se vstoupit do hry a bránit, co je jeho, potažmo naše. Jen si občas říkám, zda už někdy nežárlím víc než moje máma.