Facebook
Instagram
Antónie věděla, že její manžel má rád ženy. Myslela si, že se po svatbě změní. Jenže nic takového se nestalo. A když jednoho dne našla v jeho kalhotách nezvratné důkazy o nevěře, rozhodla se konat.
Vždy jsem věděla, že Roman (32) je svůdník, ale věřila jsem, že když se vezmeme, na nevěru zapomene. Mýlila jsem se... Ale ještě mi za to zaplatí!
Byla jsem mladá a hloupá
„Říkám ti, že kvůli němu budeš brečet,“ varovala mě babička. „Je to ničema!“
Roman měl špatnou pověst. Ale já byla mladá, hloupá a hodně zamilovaná. Nevěřila jsem takovým drbům.
„Ale babi, možná kdysi, ale kvůli mně se změní. Vím, že mě miluje,“ trvala jsem na svém, na což babička jen obracela oči v sloup.
„Nejsi první, kdo to říká, děvenko...“ povzdychla si.
Nakonec jsem si prosadila svou.
Otec těsně před svatebním obřadem zamumlal, že ještě je čas to zrušit, pokud mám nějaké pochybnosti. Byla jsem zamilovaná a jistá svým rozhodnutím a nikdo mi to nemohl vymluvit.
Několik let jsem se toho držela. I když jsme s Romanem měli krize, stále jsem neztrácela víru ve správnost svého rozhodnutí. Možná proto, že jsem byla tak tvrdohlavá... Nebo proto, že mě všichni odrazovali? Chtěla jsem jim dokázat, že pletou. Ale byla to pravda? Z dnešního pohledu vím, že ne...
I když jsem si namlouvala, že naše problémy nejsou vážné, život s Romanem nebyl snadný. Pravidelně se domů vracel až v noci. Měl rád společnost a hodně se bavil, ale s alkoholem to nepřeháněl, tím jsem si byla jistá. Pocházel z rodiny, kde byl problém s alkoholem. Věděla jsem, že si dost vytrpěl a nechce opakovat chyby svého otce.
Zbožňoval společnost žen. Rád s nimi žertoval, dokonce lehce flirtoval nebo tancoval, když jsme byli třeba na večírcích u přátel. Nepřekračoval hranice, ale trávil ve společnosti jiných žen mnohem více času než ostatní muži. Vadilo mi to a často jsem žárlila. Přesto jsem se ujišťovala, že nedělá nic špatného a nejsem manželka, která by se urážela, protože její manžel měl tu drzost mluvit s jinou ženou...
Porovnával mě s jinými ženami
Když jsme se po takových akcích vrátili domů, Roman mě porovnával s jinými ženami.
„Iveta dnes měla tak skvělý make-up. Proč se taky tak nemaluješ? Je vidět, že se snaží pro svého manžela. Ty si sotva naneseš řasenku,“ povzdechl si jednou.
„To není můj styl. Kromě toho, Iveta má doma uklízečku a tchyni, takže má mnohem více času se připravit. Připomínám ti, že já dělám všechno sama a stále vypadám upraveně, čistě a dobře se oblékám. Myslím, že ti nedělám ostudu,“ odsekla jsem.
„Ne, ne, samozřejmě že ne... Jen říkám, že to je přitažlivé. Stejně jako nějaké odvážnější šaty. Jako ty, které nosí Magda...“
„Dost,“ přerušila jsem ho a naštvaně odešla do ložnice.
Jeho neustálé narážky, že bych měla dělat věci jinak, vypadat jinak, být odvážnější, smělejší a v ložnici se proměnit v nějakou femme fatale... To všechno mělo za následek, že jsem se cítila stále hůř a moje sebevědomí klesalo.
Začala jsem se mu vyhýbat
Možná trochu schválně a trochu podvědomě, ale začala jsem hledat vlastní prostor a vyhýbat se situacím, které by mohly vést k dalším narážkám z jeho strany. Častěji jsem se setkávala s přítelkyněmi, vracela se později z práce a večery trávila čtením knih nebo sledováním filmů o samotě.
Roman si musel všimnout změny, ale měla jsem pocit, že mu to nevadí. Byla jsem překvapená. Myslela jsem si, že pokud mu na něčem záleží, tak je to udržení jiskry v našem manželství. Flirt a sex byly pro něj velmi důležité.
Proto mě opravdu překvapilo, že se neptal, co se děje, a nesnažil se mě získat zpátky. To mi rozsvítilo červenou kontrolku a vzpomněla jsem si na babiččina varování.
Stále chodil na ty své večírky, stále flirtoval s jinými ženami a vracel se pozdě domů. Všechno bylo zdánlivě při starém. Nemohla jsem ale ignorovat pocit, že něco není v pořádku. Možná jsem si to nechtěla přiznat, ale začala jsem vnímat, že tyto vycházky nejsou tak nevinné, jak jsem si dříve myslela.
Byl hloupý jako jeho milenky
Jednoho dne jsem šla vyprat oblečení a napadlo mě, že hodím do pračky i Romanovy kalhoty. Když jsem probírala kapsy, jestli v nich není třeba kapesník, našla jsem něco, co mě úplně šokovalo. Měl tam několik fotek. Na každé z nich byl Roman... v objetí jiné ženy. Bylo jasné, že to nejsou fotografie s kamarádkami. Na některých měl rty na krku těch žen. Na dalších se prostě líbali. Byla jsem si jistá, že zašli dál...
Nemohla jsem tomu uvěřit. Ne tomu, že mě Roman podvádí. Spíše tomu, že to dělal přímo před mým nosem a já, naivní a tvrdohlavá, jsem měla důkazy o jeho nevěře na dosah ruky. Jen jsem je nechtěla vidět. Myslí si, že si může se mnou hrát a vracet se domů, do nadýchané peřiny, k teplému jídlu a nosit čerstvě vyprané oblečení. Tohle musí skončit!
Věděla jsem, že to musím nějak strávit a promyslet, než se postavím Romanovi. Několik dní jsem sbírala sílu a mezitím jsem zjistila ještě víc, protože jsem zatlačila na jednoho z jeho kamarádů.
Můj manžel nepodváděl jen mě, ale i všechny své ostatní ženy. Každé z nich sliboval, že je ta jediná, ale mohou se setkávat jen občas, protože má velmi těžkou rodinnou situaci. V duchu jsem na něj nadávala, i když jsem se zároveň chtěla smát naivitě těch dívek. Ale rovněž i své vlastní...
Požádala jsem o rozvod
Jednoho večera, když se Roman vrátil pozdě, čekala jsem na něj v obýváku s důkazy jeho nevěry rozloženými na stole. Byla jsem připravená na rozhovor.
„Musíme si promluvit,“ řekla jsem, když vstoupil do pokoje.
Když uviděl ty fotografie, hned zrudl. Snažil se vysvětlovat, ale tentokrát jsem mu nevěřila ani slovo.
„Myslel sis, že se to nikdy nedozvím?“ zeptala jsem se s hlasem plným narůstajícího hněvu. „Že ze mě budeš dělat blázna až do konce života?“
Roman se snažil popírat, pak prosil o odpuštění a nakonec sliboval změnu. Ale já už věděla, že jsem udělala chybu, když jsem si ho vůbec vzala.
„Nejde o změnu, ty se nezměníš. Potřebuješ všechny ty ženy, aby sis dokazoval, že za něco stojíš. Doporučuji ti terapii, ale už beze mě,“ řekla jsem chladně. „Tohle je konec, Romane.“
Moje babička i rodiče měli pravdu. Ocenila jsem, že nikdo z nich mi to nevyčítal. Přivítali mě s otevřenou náručí, našli skvělého právníka a postarali se, aby Roman zaplatil za čas a energii, kterou jsem s ním promarnila.
A zaplatil. Nejenže mi musel dát byt, ale všechny naše úspory byly také rozděleny na polovinu. Teď, i přes bolest a zklamání, se cítím mnohem silnější. Už toho nelituji, ani se neobviňuji z naivity. Vím, že to všechno se muselo stát, abych se stala ženou, kterou jsem dnes...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Uzlinka z Pelíšků nám prozradila, jak se chystá na roli maminky: Stihnu porodit před čtyřicítkou, říká Silvie Maryško
Související články
