Antónie (36): Měla jsem se vdávat a žít šťastně. Mého budoucího muže si ale bude brát moje sestra

Když jsem poznala Michala, myslela jsem, že konečně mám to, co ostatní holky už dávno. Stabilní vztah, někoho, kdo se mnou plánuje budoucnost. Byli jsme spolu tři roky a už rok zasnoubení. Jasně, nebylo to vždy ideální, ale věřila jsem, že jsme na stejné vlně. Až do chvíle, kdy mi zničehonic řekl, že si potřebuje dát pauzu. Žádné konkrétní důvody. Prý je toho na něj moc.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (28): Kamarádka mě pozvala na svatbu. Byl to nejhorší den mého života

Pauza přešla v rozchod

Po pár týdnech mi došlo, že za tím bude něco víc. Nejdřív jsem měla podezření na jeho kolegyni, se kterou jezdil na služebky, ale bylo to něco jiného. Vlastně někdo jiný. Moje sestra. Nejbližší člověk, který o mně věděl všechno. I to, jak moc jsem Michala milovala. A ještě neměla dost odvahy na to mi to říct.

Dozvěděla jsem se to od kamarádky, která je viděla spolu na večeři. Nešlo o obyčejné setkání. Drželi se za ruce. Když jsem se sestry zeptala, mlžila. Prý je to složité. Michal? Ten se mnou už vůbec nekomunikoval. Vůbec jsem nevěděla na čem jsem a snažila jsem se od toho celého distancovat a vybudovat si život znovu.

Po pár měsících ale přišla zpráva od mámy. „Daniela s Michalem spolu oficiálně chodí a oznámili nám, že plánují svatbu. Musíme je podpořit.“ Byla jsem v šoku. Měla jsem chuť s nimi všemi přerušit kontakt. Jak to myslela, že je musíme podpořit?

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (28): Měl to být nejkrásnější den v mém životě. Místo toho jsem prožila šílenou zradu a ztratila dva nejdůležitější lidi

Chtěla jsem všem vyhovět

Nějakou dobu jsem se celé rodině vyhýbala. Nedokázala jsme si představit, že bych se s nimi setkala. Jenže naše máma začala hrát na city. Rodina se musí držet pohromadě. Máme jen jedna druhou. A že bych měla sestře odpustit a podpořit ji alespoň na svatbě.

Chtěla jsem říct ne. Jenže pak se ozvala ta známá část mě, která nikdy nechtěla být za tu, co kazí rodinné oslavy. Chtěla jsem všechny potěšit, nevyvolávat konflikt. A nedokázala jsem si představit, že bych se sestrou už nemluvila. Tak jsem kývla, ale pořád jsem doufala, že si to třeba rozmyslí, že jim dojde, jak nevhodné to celé je.

Ale to se nestalo. Po pár týdnech jsem stála před zrcadlem u krejčové v šatech, které mi sestra vybrala, abychom ladily. A když jsem se vrátila domů, brečela jsem až do usnutí. Všichni si myslí, že jsem to překonala, že jsem „velkorysá“. Ale pravda je, že v tuhle chvíli chci utéct. Nebo křičet. Nebo obojí. A člověk, kterému bych to normálně řekla, je moje sestra a s tou o tom mluvit nemohu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (29): Dorazil jsem na večeři ke snoubenčiným rodičům. Co následovalo, mě dokonale vyhodilo ze sedla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.