Facebook
Instagram
Pan Antonín byl v šoku, když mu manželka jednoho dne řekla, že má někoho jiného a chce se rozvést. Poté měl chuť už jen na ticho a samotu. Ale jeho kamarádi na to měli jiný názor a přiměli ho založit si profil na seznamce.
S Janou jsme byli spolu přes třicet let. Vychovali jsme dvě děti, sdíleli své starosti i radosti. A pak mi najednou oznámila, že se chce rozvést. Nedokázal jsem to pochopit. Myslel jsem... byl jsem přesvědčený, že všechno je v pořádku. Že se doplňujeme, podporujeme i v těch nejtěžších chvílích. A ona se z ničeho nic rozhodla hodit naše manželství za hlavu.
Manželka našla štěstí jinde
„Mezi námi už nic není...“ řekla mi klidně jednoho dne. Kdyby v jejím hlase aspoň zazněl smutek... „Zůstali jsme spolu jen ze zvyku. A nemá smysl pokračovat v tom, když děti mají své vlastní životy. Pochopí to.“
„Proč...“ vykoktal jsem. „To mi to řekneš jen tak?“
„Ale no tak, nebuď jako malé dítě,“ odsekla. „Co chceš slyšet? Zamilovala jsem se. Je tu někdo jiný, kdo mi dává to, na co jsi ty už dávno zapomněl.“
„Ani ses nepokusila se mnou o tom mluvit!“ vybuchl jsem. „Nemůžeme to zkusit nějak napravit? Promluvit si o tom...“
„No, teď spolu mluvíme... A doufám, že je to náš poslední rozhovor, protože už není co napravovat...“ dodala, otočila se a odešla z místnosti. Ještě mezi dveřmi pronesla: „Stěhuju se. Dnes si vezmu, co potřebuji, a pro zbytek přijedeme s Markem později.“
Toužil jsem po samotě a klidu
Marek... muž, co rozbil moje manželství. Neměl jsem chuť ho poznat, i když na tom Jana chvíli trvala. Nakonec to vzdala a přišla si pro věci sama. Zkusil jsem ji ještě naposledy přesvědčit, ať neodchází. „Jano, ještě není všechno ztraceno,“ řekl jsem s nadějí. „Opravdu chceš zahodit všechna ta léta?“
„Nebuď sentimentální hlupák,“ odsekla. „Už jsem se rozhodla. Rozvedu se s tebou, protože se s Markem chceme vzít.“
A bylo to. Zůstal jsem sám v prázdném bytě. Nic, naprosto nic mě doma netěšilo. Jedinou útěchu mi nabízely děti, které se snažily ze všech sil, abych se neutápěl v černých myšlenkách.
„Tati,“ začala Klára tím svým starostlivým tónem, „mamka se zachovala hrozně, ale nenech se tím zlomit. Máš nás. Mě i Matěje...“
„No tak, tati,“ přidal se Matěj. „Není to konec světa. Nemusíš být sám. Určitě si někoho najdeš.“
Když to řekl, chtělo se mi smát. Já, šedesátiletý chlap s vysokým tlakem, mám hledat novou ženu? Vždyť to je k smíchu. Nechtěl jsem na to ani pomyslet. Toužil jsem klidu, tichu a samotě. Pro mě život skončil ve chvíli, kdy Jana naposledy překročila práh našeho bytu...
Kamarádi se rozhodli zasáhnout
Kromě dětí mi neustále volali moji kamarádi Standa a Jonáš. Trvali na tom, že mě vytáhnou z domu, a nakonec se jim to povedlo. Po týdnu naléhání jsem souhlasil, že se s nimi sejdu v baru.
"Poslouchej, Antoníne,“ začal Standa vážně, jakmile jsme se usadili, „musíš mít plán.“
„Plán?“ zamumlal jsem, zatímco Jonáš přikyvoval. „Jaký plán?“ zeptal jsem se.
„Prostě plán!“ Stanislav skoro vyskočil ze židle. „Nemůžeš to vzdát!“
Zvedl jsem obočí.
„Myslí tím, že bys neměl skončit sám,“ vysvětlil Jonáš. „Měl by sis najít nějakou ženu.“
„Nemusí to být láska,“ nadhodil Standa. „Ale randění by ti prospělo.“
„To nemyslíte vážně,“ uchechtl jsem se. „A kde bych ji asi tak hledal? V sámošce na rohu?“
Standa se zamračil. „Nemluvím o starých paních. Najdeš si mladší. Třicítky, čtyřicítky...“
„Přesně tak,“ pronesl Jonáš, když viděl můj výraz. „Stačí, když si založíš účet na seznamce. My už je máme a věř mi, jde nám to skvěle.“
Zíral jsem na ně. „Vy randíte s mladšími ženami, které jste potkali na internetu?“ zeptal jsem se překvapeně. Když nadšeně přikývli, otočil jsem se na Stanislava: „Ale ty máš doma manželku!“
Pokrčil rameny. „No a co?“ zamumlal. „V našem věku už vztahy nejsou, co bývaly. A musíme si ještě užít. Promysli si to.“
„Nebudeš litovat!“ dodal Jonáš.
Zkusil jsem seznamku
Nejdřív jsem to celé považoval za hloupost. Ale čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem to zvažoval. Nakonec jsem se to rozhodl zkusit. V nejhorším případě se nikdo neozve.
K mému překvapení spousta mladších žen skutečně hledala starší muže. Druhý den jsem se sešel s jednou čtyřicetiletou vdanou ženou. Večeře byla příjemná, procházka ucházející a nakonec... jsme skončili u ní. Ta noc ve mně probudila chuť na víc.
Jednoho dne ke mně přišla moje dcera Klára. Přinesla mi jídlo, ale věděl jsem, že mě chce hlavně zkontrolovat. „Ty jsi u počítače?“ divila se. „Co děláš?“
„Založil jsem si profil na seznamce,“ přiznal jsem. „Jsou tam ženy mého věku i... mladší.“
Klára zalapala po dechu. „Seznamka? Tati, vážně?“ kroutila hlavou. „Nejsi na to už starý?“
„A co bys chtěla?“ opáčil jsem. „Abych si lehl do rakve?“
„To ne...“ vydechla.
„Tak mě nech poznávat lidi,“ řekl jsem. „Chci ještě žít.“
Klára mě probodla pohledem, ale já se usmál. Proč bych nemohl randit? Pokud to Standa a Jonáš zvládají, proč ne já?
„Ty ženy jsou o dost mladší než ty,“ upozornila mě.
„Nepřemýšlím o vztahu,“ přiznal jsem. „Jen si chci užít život.“
A i když je Klára skeptická, já dál randím. Můj syn mě v tom podporuje. A teď se těším na první schůzku s Františkou. Je o patnáct let mladší...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
