Facebook
Instagram
Bára má se svými rodiči komplikovaný vztah. Naplánovali jí, co má dělat a jak bude žít. A neustále jí připomínali, že je to pro její dobro. Jenže ona chtěla žít svůj vlastní život.
Nikdy jsem nebyla skutečně svobodná. Co si pamatuji, rodiče určovali každý můj krok. Nejprve škola, pak univerzita, poté dokonalá kariéra, kterou naplánovali snad už v době, kdy jsem chodila do školky. Věřili, že můj život by měl být realizací jejich nenaplněných ambicí. Dlouhá léta jsem potlačovala své touhy, protože jsem se bála odporovat. Byli tak přesvědčeni, že vědí, co je pro mě nejlepší, že ani neviděli, jak mě jejich tlak ničí.
Rodiče měli všechno pod kontrolou
Po dokončení právnické fakulty, kterou mi samozřejmě vybrali rodiče, jsem doufala, že konečně budu moct o svém životě rozhodovat sama. Bohužel to byl jen další krok v jejich velkém plánu. Máma mi neustále připomínala příležitosti, které přede mnou stojí, a oběti, které kvůli mně přinesli. A táta? Ten byl zdrženlivější, ale jeho jemná kontrola byla všudypřítomná.
„Báro, vždycky jsi snila o kariéře právničky. Proč teď chceš všechno zahodit? Co tě to napadlo?“ zeptala se máma, když jsem jí zmínila práci v neziskové organizaci, kterou jsem si našla sama. Byla jsem připravená na svůj vlastní život, ale ona, jako vždy, měla jiné plány.
„Mami, to vy jste o tom snili. Já nikdy nechtěla být právničkou,“ řekla jsem tiše. „Teď chci dělat něco, co zajímá mě.“
Máma na mě jen nevěřícně zírala. „A kdo ti dal ty možnosti? My! Všechno, co máš, máš díky nám. Mohla bys být alespoň trochu vděčná,“ dodala a tvářila, jako by mi chtěla dát najevo, že jsem nevděčná a zklamala je. Každá konverzace končila stejně. Vždy šlo o to, co jim dlužím, nikdy o to, kým chci být...
Toužím po svobodě
O několik měsíců později jsem poznala Pavla. Byl klidný, trpělivý a především věřil, že mám právo rozhodovat o sobě. Vnukl mi myšlenku, že mohu být někým jiným než jen dcerou svých rodičů. Naše dlouhé rozhovory se pro mě staly únikem.
„Báro, musíš se jim konečně postavit. Jsi dospělá a máš právo na vlastní rozhodnutí,“ říkal, když jsme mluvili o práci v neziskovce, kterou jsem chtěla. „Ta práce, kterou sis vybrala, je pro tebe důležitá.“
„Vím. Ale pokud to udělám... moji rodiče... Co když to nezvládnu?“
„Zvládneš to. Jen musíš věřit sama sobě. Nepotřebuješ je ani jejich peníze, abys uspěla,“ dodal a díval se na mě s přesvědčením, které mi chybělo.
Chtěla jsem mu věřit. Ale strach z reakce rodičů mě paralyzoval. Děsilo mě, že je odmítnu. Co když se Pavel mýlil? Co když to bez nich nezvládnu?
Snažili se mě zastrašit
Když rodiče zjistili, chci chci udělat, nastala opravdová bouře. Máma zesílila tu svou emocionální manipulaci a připomínala, jak se kvůli mně obětovala. Táta jasně naznačil, že ztratím jejich finanční podporu.
„Musíš pochopit, že všechno má svou cenu,“ řekl a díval se na mě přísně. „Pomáhali jsme ti doteď, nyní musíš splnit svou část dohody.“
„Dohody? Opravdu si myslíš, že můj život je nějaká obchodní transakce?“ odpověděla jsem naštvaně.
„Tak to není, Báro,“ vložila se do toho máma. „Chceme jen, abys měla zabezpečenou budoucnost. Ty ještě nevíš, co to znamená... My jsme vždycky mysleli na tvoje dobro.“
Jejich slova byla jako studená sprcha. Táta mě viděl jako investici. A máma, jako vždy, hrála na mé city a vše obhajovala tím, že to dělají pro mé dobro. Uvědomila jsem si, že pokud neodejdu teď, nikdy nebudu žít svůj vlastní život...
Konečně mám svůj život
První měsíce byly peklo. Bez rodičů jsem sotva vycházela s penězi. Musela jsem si najít ještě jednu práci na částečný úvazek, neměla jsem čas pro sebe a mé úspory rychle mizely. Byly chvíle, kdy jsem pochybovala, zda jsem udělala správné rozhodnutí. Ale Pavel stál po mém boku a každý den mi připomínal, proč jsem si vybrala tuto cestu.
Časem se dostavily první výsledky. Měla jsem víc peněz a hlavně pocit nezávislosti, který jsem nikdy předtím nezažila. Navzdory neustálým pokusům rodičů stáhnout mě zpátky, jsem cítila, jak jejich vliv slábne.
„Jsem na tebe hrdý,“ řekl Pavel jednoho večera a políbil mě.
Podívala jsem se na něj s vděčností. Rodiče mi něco takového nikdy neřekli. Konečně jsem cítila, že žiju podle sebe. To, že jsem se odpoutala od rodičů, bylo nejtěžším rozhodnutím mého života, ale vím, že bylo správné. Konečně žiji tak, jak chci já. A to je ta opravdová svoboda...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
