Petr (20): Rodiče se mnou přestali mluvit, protože nechci mít děti. Příběh babičky mi ale otevřel oči

Na konci gymplu jsem začal chodit s Martinou a myslím si, že je to ta pravá. Jak rychle se stala Martina součástí rodiny, tak rychle se ale začali rodiče ptát na naše plány do budoucna. „Už spolu bydlíte, tak se třeba brzy dočkáme vnoučat,“ spustila jednou máma. „Nechci děti,“ utnul jsem její polemizování. Táta ztuhnul s vidličkou v ruce a máma se na mě dívala jak na zjevení. „To nemyslíš vážně, vidˇ?“ zareagoval táta. „Nemáme s Martinou potřebu zakládat rodinu,“ dodal jsem a pak to přišlo…

Mohlo by Vás zajímat:

Amálka (30): Dlouholeté kamarádství rozdělily až naše děti. Každá máme jiný názor na péči a výchovu

Děti přece nejsou povinnost

Rodiče se do mě šíleně obuli. „A kdo po tobě jednou zdědí majetek? Kdo bude pokračovatelem rodu?“ zoufala si máma.
„Mami, tohle není středověk. Děti přece nejsou povinnost,“ čekal jsem trochu pochopení. Místo toho mě rodiče začali přemlouvat a moralizovat. „Co bude dál, když nebudeme mít další generaci? Myslíš, že nám na tom nezáleží?“ rozčiloval se táta.

Mohlo by Vás zajímat:

Anička (25): Rodiče mi k narozeninám dali velké překvapení. Řekli něco, mi navždy změnilo život

Můj názor ovlivnil babiččin příběh

Po tomhle rozhovoru se všechno změnilo. Naši k nám přestali jezdit a skoro jsme si nevolali. Každý pokus o normální konverzaci skončil tím, že do mě začali rýt kvůli dětem.

Po nějaké době jsem cestou z práce dojel zajel k babičce. Sedíme v obýváku a povídáme si a najednou babička řekne: „Tvoje maminka je z toho smutná,“ začne opatrně. „Já vím, babi, ale je to můj život,“ odpovím jí a čekám další moralizování.

Ale babička si položí šálek s čajem na stůl a podívá se mi do očí: „Víš, Péťo, když jsem byla mladá, vypadalo to, že nebudu mít děti.“

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (45): Kvůli fóbii z těhotenství a vážné dědičné nemoci jsem nechtěla děti. Okolí mě ale považuje za sobce

A pak se stal zázrak

„A proč, babi?“ reaguji překvapeně. „Dlouho se nám to s dědou nedařilo,“ začne tiše vyprávět. „Už jsem byla smířená s tím, že nebudu mít rodinu, jenže pak se stal zázrak.“

„Zázrak?“ ptám se a tuším, že myslí mého tátu. „Ano,“ zasní se. „Narodil se tvůj tatínek. Bylo to v době, kdy jsem už ztratila naději. Kdyby se ten zázrak nestal, tak bys tady teď neseděl. Není špatné mít své názory, ale všechno může být zítra jinak.“

Cestou domů mi zní babiččina slova v hlavě. Nikdy mě nenapadlo, že by někdo v rodině mohl mít takové problémy. Snad se to netýká i mně. „Mami, možná to není tak černobílé,“ volám druhý den mámě. „Uvidíme, co všechno život přinese.“

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (60): Dcera nám oznámila, že s manželem nechtějí děti. Nedokážu se s tím smířit