Barbora (39): V kuchařce jsem našla vzkaz od babičky. Něco tak dojemného jsem nečekala

Od mala mě bavilo vaření. Motala jsem se mamce pod nohy v kuchyni a chtěla s ní vše dělat. K její velké radosti. Dnes vím, že jsem jí spíše práci přidělávala.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (28): Babička vede pestřejší milostný život než já. Vedle ní si připadám jako poustevník

Byla jsem malá kuchařka ve velké kuchyni

Moji rodiče bydleli v rodinném domě a mamka měla velkou kuchyň. Vždy jsem si dotáhla židli ke kuchyňské lince a domáhala jsem se toho, že budu mamce pomáhat. Ráda jsem míchala těsto nebo něco krájela. Samozřejmě byl nepořádek všude. Moje mamka se mnou neměla trpělivost a z kuchyně mě vyháněla.

Proto jsem byla ráda, když jsem našla svého spojence v podobě mojí babičky. Byla to ona, kdo mě naučil dělat domácí knedlíky nebo péct koláče z kynutého těsta. A díky jejímu přístupu se mi vaření neznechutilo a naopak se stalo mojí celoživotní zálibou. I dnes ráda vařím pro svou rodinu. Mnohokrát jsem si vzpomněla na svou maminku v okamžiku, když moje dcery se mnou vařily.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (65): Nechci být jen hlídací babička, ale snacha to nerespektuje. Vyhrožuje mi, že vnoučata už neuvidím

Snažila jsem se mít větší trpělivost

Chtěla jsem, aby moje dcery ode mě dostaly to, co já od babičky, a tak jsem s nimi trpělivě v kuchyni vařila. Bylo to náročné. Dcery za pár minut udělaly v kuchyni takový nepořádek, že jsem potom i dvě hodiny uklízela. Mouka byla všude. Celá kuchyň byla umatlaná od dětských ručiček. Ale věděla jsem, že to je cena za to, že si dcery celý život budou pamatovat chvíle, které jsme spolu zažily.

Ještě než babička zemřela, všem nám řekla, co komu odkazuje. Všichni jsme věděli, jaká bude jeho vzpomínka na babičku. Bratr dostal kovové repliky malých autíček, moje mamka dostala babiččino povlečení, teta babiččiny knihy a mně babička darovala její kuchařky. Ostatní majetek byl předmětem dědického řízení. Když jsem doma poprvé otevřela kuchařku, měla jsem v plánu, že z ní uvařím své rodině sváteční nedělní oběd.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (24): Babička mě vždycky podporovala. Počítala jsem s dědictvím, ale nenechala mi ani korunu

Plakala jsem nad krásnými slovy

Vzala jsem do ruky kuchařku a začala v ní listovat. Dívala jsem se na úhledné babiččino písmo. A najednou jsem narazila na obálku, která byla v kuchařce vložená. V ní byl vzkaz pro mě. Psaný babiččinou rukou. Brečela jsem od prvního slova až do konce. Babička mi v něm popisovala, jak jsme spolu vařily. Popisovala lásku, kterou ke mně cítila. A přála mi do budoucích let jen samou radost, zdraví a pohodu.

„Mami, našla jsem v kuchařce vzkaz od babičky. Moc krásný. Podívej se do svého balíku toho povlečení, zda tam nebudeš mít taky něco,“ volala jsem ihned jsem mamince. Informovala jsem tetu i bratra. Všichni jsme ve svých věcech našli vzkazy od babičky. Vzkazy byly adresné. Přesně psané na konkrétní osobu. A byla v nich láska a životní moudrost. Babička mě inspirovala a určitě tuto tradici zavedu. I já svým dcerám napíšu vzkaz.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (27): Když se mě ujala babička, myslela jsem, že život bude opět fajn. Po její smrti mě čekalo nepříjemné překvapení