Facebook
Instagram
Paní Beata se rozhodla, že zůstane single. Měla pár vztahů, ale žádný z těch mužů nebyl použitelný pro skutečný život. Jeden dával přednost práci, další nemyslel na budoucnost, jiný zase byl hrozný bordelář. Beata si myslí, že ne každá žena se musí vdát a stát se matkou.
Dnes už moc nerandím, ale kdysi jsem samozřejmě chodila s různými muži a jednou jsem se málem vdala, ale naštěstí jsem se na poslední chvíli vzpamatovala. Kdyby ne, dnes bych asi byla rozvedená, nebo nešťastná a házela do pračky špinavé ponožky a slipy, které bych nacházela po celém bytě.
Víc se věnoval vědě než mně
Jedním z těch mužů byl Radek. Seznámili jsme se na na univerzitě, když jsem byla ve třetím ročníku a on právě obhajoval diplomovku. Ohromil mě svým intelektem, znalostmi a vystupováním. Dokázal hodiny mluvit o literatuře a umění tak poutavě, jako by vyprávěl akční film. Měl dokonalé způsoby, přestože vypadal jako typický šprt - hubený, vysoký, v příliš volném oblečení a s velkými brýlemi.
Chodili jsme spolu asi dva měsíce, než mi došlo, že kromě literatury a umění ho nic jiného nezajímá. Když jsem chtěla někam jet, musel zrovna dokončit nějaký vědecký článek. Do kina jsme nemohli, pro něj to byla „nízká kultura“, zatímco on preferoval vysokou. Rozloučila jsem se s ním, protože jsem v tom neviděla žádnou budoucnost...
Nemyslel na budoucnost
Vždycky jsem milovala turistiku. V dětství mě rodiče posílali na letní tábory do hor. Nikdy jsem se nechtěla vrátit do přeplněného města. Když jsem dokončovala studia, vydaly jsme se s kamarádkami na týdenní túru po Beskydech. V jedné horské chatě jsme potkaly Šimona, o pět let staršího kluka v obnošených botách, vytahané flanelové košili a s rošťáckým úsměvem.
Šimon byl vtipný, chytrý a uměl hodiny vyprávět příběhy o horách a lidech, kteří v nich prožili celý svůj život. Zjevně jsem se mu také líbila, protože jednoho dne mě zničehonic a bez ptaní prostě políbil. Cítila jsem motýly v břiše a lehkost v srdci.
V dvaceti pěti letech se budoucnost zdá být velmi vzdálená, takže jsme nepřemýšleli o tom, jak bude náš život vypadat, až se vrátíme domů. Šimon bydlel asi sto kilometrů od mého města – ne příliš blízko, ale ani příliš daleko. Rozhodli jsme se, že se budeme scházet tak často, jak to půjde. Nadšení nám však vydrželo sotva měsíc. Brzy jsem si uvědomila, že Šimon je typický bohém, chlap bez práce a peněz, který žije jen pro přítomnost...
Další byl tichý typ
Po obhajobě diplomové práce jsem dostala místo v knihovně. Tam jsem poznala Bartoloměje, milého muzikanta, který pomáhal organizovat koncert u příležitosti nějakých oslav. Byl tak roztomile stydlivý, že mě okamžitě okouzlil.
Ale bylo mi hloupé udělat první krok. Nebyla taková doba jako dnes, kdy holka může klidně i sama požádat chlapa o ruku a nikomu to nepřijde divné. Snažila jsem se mu nějak naznačit, že se mi líbí. Chodila jsem za ním, neustále jsem si vymýšlela důvody, proč s ním musím mluvit. Když jsem se mu podívala do očí, okamžitě sklopil zrak a zrudl. Nakonec jsem našla odvahu a zeptala se ho, jestli by nešel na kávu. „Ano… Jistě… Proč ne?“ vykoktal a zčervenal ještě víc než obvykle.
To odpoledne jsme šli do kavárny. Schválně jsem vybrala takovou, která byla dál od knihovny, abych se vyhnula zvědavým pohledům kolegyň. Bartoloměj přišel přesně, přinesl mi malou kytici karafiátů. Po patnácti minutách jsem věděla, že z toho nic nebude. Neměla jsem tušení, o čem s ním mluvit! Bartoloměj seděl a mlčel jako zakletý. Cítila jsem se naprosto bezradná. Po půl hodině jsem řekla, že musím jít domů, protože jsem nechala otevřené okno a vypadá to, že bude pršet. Prostě jsem utekla...
Také měl rád Umberta Eca
Nejdelší vztah jsem měla s Michaelem. Seznámili jsme se na autobusové zastávce. Toho dne pršelo, jako by měla přijít potopa. Běžela jsem na zastávku, snažila se schovat pod přístřešek, ale bylo tam tolik lidí, že to moc nešlo.
„Sem se vejdete, já se trochu posunu,“ zaslechla jsem příjemný mužský hlas. Pěkný brunet mi udělal místo pod střechou. „Vidím, že máte novou knihu od Umberta Eca... Také ho zbožňuju,“ dodal. Z mé síťované tašky trčela promočená kniha, kterou jsem si vzala na čtení do autobusu. Právě ta upoutala jeho pozornost. Začali jsme si povídat a skončilo to výměnou telefonních čísel.
Michael mi zavolal hned druhý den. Domluvili jsme se na kávě. Pracoval jako učitel na prestižním gymnáziu a byl plný nápadů. O víkendech jsme vždy někam jeli - navštívit hrady a skanzeny, plavit se na jezeře nebo na túru do hor. Nikdy jsem se s ním nenudila. Po osmi měsících mě požádal o ruku, a já řekla „ano“. Naplánovali jsme svatbu na duben a hned jsme se rozhodli sestěhovat.
Kdybychom si nezkusili společné bydlení, možná bych stále hrála roli oddané manželky. Naštěstí se rychle ukázalo, že Michael je notorický bordelář. Když jsem ho předtím navštěvovala, vždy stihl uklidit. Ale společné bydlení odhalí vlastnosti, které na první pohled nejsou vidět...
Málem jsem se vdala
Po bytě se válely ponožky srolované do kuliček, těžko říct, jestli čisté nebo špinavé. Propocené košile byly jak v kuchyni, tak v koupelně, a obaly od sladkostí a dalších potravin přetékaly z koše. Michael nikdy nedával věci na své místo, což znamenalo, že pak pobíhal po domě a hledal hřeben, dokumenty nebo nějakou jinou věc, kterou „čert vzal“, jak říkala moje babička.
Zpočátku jsem se snažila zvládnout ten chaos. Michael slavnostně slíbil, že bude udržovat pořádek, pravidelně vynášet odpadky a dávat věci na místo. Ale po dvou týdnech opadlo jeho nadšení a po měsíci moje trpělivost...
„Nechci být tvoje uklízečka. Po práci si chci odpočinout na gauči, ne běhat s vysavačem. Nehodíme se k sobě, tohle nemá budoucnost!“ řekla jsem mu. Cítila jsem úlevu, když jsem se opět bydlela sama. Konečně jsem měla pořádek, všechno na svém místě a mohla jsem se válet na gauči bez stresu, že v mě kuchyni čeká hromada nádobí nebo dva pytle odpadků k vynesení.
Jsem šťastná, když jsem sama
Tehdy jsem se rozhodla, že se nebudu vázat. Samozřejmě jsem měla ještě několik románků, ale vždy jsem k nim přistupovala jako k něčemu „na chvíli“.
Kamarádky z práce se mě neustále snaží seznámit s jejich bratranci, bratry přátel nebo různými známými. Někdy souhlasím s takovým setkáním, ale jen proto, abych příjemně strávila čas, ne abych se vrhla na chlapa jako hladové zvíře na kořist.
Nehledám manžela ani partnera. Žiji sama a jsem s tím spokojená. Vždy mám kolem sebe skupinu přátel, se kterými mohu jít do kina, divadla nebo na víkendový výlet. Ne každá žena musí být manželkou a matkou...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Související články
