Marcela zažívala roky jeden neúspěch v lásce za druhým. Ztratila víru, že ještě někdy potká toho pravého. Až když to vzdala, něco se změnilo.
Všichni mi tvrdili, že potkám lásku, až ji přestanu hledat. To se snadno řekne, já byla vždy ve střehu a nechtěla prošvihnout příležitost. Po třicítce jsme už začala být skeptická a nakonec sen o dokonalém chlapovi hodila za hlavu.
Nemohla jsem narazit na solidního chlapa
Upřímně netuším, co jsem dělala špatně. Byla jsem vždy sama sebou, na nic si nehrála a do každého vztahu šla se srdcem na dlani. Žádný ale dlouho nevydržel, byla jsem pro muže taková „přestupní stanice“. Nikdo mě nepovažoval za tak výjimečnou. Začínala jsem si myslet, že nemám moc co nabídnout a klesalo mi sebevědomí.
Nejsem ale hloupá a nehodlám si o sobě myslet, že jsem „nula“ jen proto, že mi nepadají chlapi k nohám. Časem jsem však přestávala věřit ve velkou opětovanou lásku. Po třicítce jsem už za sebou měla tolik nedobrých zkušeností s muži, že jsem jim už nevěřila. Většinou jsem narazila na takové, co se nechtěli usadit anebo si dlouhodobě vybírali mezi několika ženami.
„Možná si jen vybíráš pořád tytéž nevhodné muže,“ předala mi matka radu, která mi byla naprosto k ničemu, ačkoliv ji myslela dobře. Ať už šlo o kluka na seznamce, nebo kamaráda mojí sestry – vždycky to končilo podobně. Opravdu si nedělám dotazník a nevybírám pořád týž typ chlapů. Jestli to doteď řídil osud nebo moje podvědomí, stejně s tím nic nenadělám.
Ztratila jsem veškeré iluze
Někoho možná štve, když se příbuzní pořád vyptávají na svatbu nebo děti. To ještě nic není! Mě už k smrti unavovalo odpovídat na dotazy, kdy si konečně najdu přítele. Rozhodla jsem se zůstat sama, přestat kontrolovat seznamky a sociální sítě. Přestat mrkat na nové objevy počínaje autobusem a konče čekárnou u doktora. Prostě „šmitec“!
Všem blízkým jsem oznamovala, že partner zkrátka není a nebude. „Chci si užívat život podle sebe a nevázat se!“ tvrdila jsem dost nadneseně. Na to mi málokdo něco namítl, snad kromě mojí maminky. Světe, div se, moje stanovisko jako by se mi najednou vyrylo na čelo. Netrvalo dlouho a všimla jsem si, že se něco děje. Během jediného měsíce mě začali nahánět hned tři muži.
Jeden nepřicházel v úvahu, neboť byl ženatý. Ale další dva nebyli vůbec k zahození! Kde se najednou vzali? Moje babička tvrdí, že čekali, až je přestanu lovit. Neřekla bych, že jsem byla předtím zvlášť urputná. „Chlapi vycejtěj zoufalou ženskou,“ konstatoval suše můj bratr. Ten mě vždy usadí, ale často má ten drzoun pravdu.
Teď nastalo dilema: Kdo z nich je lepší?
Než jsem se stihla vzpamatovat, moje situace se rázem obrátila. Nezakopla jsem roky o pořádného chlapa a nyní o mě usilují dva. Jeden je moc fajn trenér z posilovny a druhý je učitel dějepisu mojí neteře na základní škole. Nechci být jako ti, kteří to táhli s více partnery naráz, proto se musím rozhodnout okamžitě a zachovat se férově, snad neudělám chybu.
Babička mi radí poslouchat instinkt a kamarádka je pro rozum. Jestli bude někdy někdo stát o radu, jak najít chlapa, budu mít jednoduchou odpověď. Vykašlat se na ně!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.