Berenika (19): Pero po babičce je kouzelné. Díky němu jsem zvládla maturitu bez učení

soustředění
studium
Zdroj: Freepik

Berenika měla moc ráda svoji babičku a navštěvovala ji v domově pro seniory až do její smrti. Zdědila po ní staré inkoustové pero, jež má podle ní kouzelnou moc.

Michaela Hájková
Michaela Hájková 08. 07. 2024 17:00

Po milované babičce nám zůstalo pár osobních věcí a já získala staré klasické pero. Když jsem ho začala intenzivně používat, uvědomila jsem si, že je stoprocentně kouzelné.

Babička neměla žádný majetek

Babička žila dlouhá léta v domě s pečovatelskou službou a svoje poslední roky už strávila vsedě koukáním do zahrady. Pravidelně jsme ji navštěvovali, přestože nás moc nevnímala. Já jí česala vlasy, máma četla noviny a brácha pak pouštěl hudbu z rádia.

Zkrátka jsme jí dělali společnost a myslím, že to na ni určitě mělo dobrý vliv. Naše chování bylo nezištné a láskyplné. Babička neměla žádný majetek, schovávala si jen peníze na pohřeb. Měla všechno promyšlené, aby nás nic nestála. Já pak po její smrti dostala háčkovaný ubrus a staré pero.

Mám ráda starožitné kousky, takže to jsou pro mě opravdové poklady, kterých si vážím. Zvlášť, když je mám po milované osobě. Inkoustovým perem jsem nikdy dřív nepsala, ale na babiččinu počest jsem ho začala používat rovnou ve škole. Na začátku jsem dělala kaňky, a pak už mi to šlo krásně. Bylo toho hodně co psát, končila jsem maturitní ročník.

Když jsem psala perem, děly se zázraky

Každý den po škole jsem si doma vypracovala jednu z maturitních otázek a máma mě pak zkoušela. Nervozita stoupala a musím říct, že mi to moc nešlo. Když mám stres, učím se špatně. Závidím těm, kdo to mají naopak. Jenže se stala podivná věc.

Zápisky perem jakoby mi šly okamžitě do hlavy. Mámě jsem přeříkala úplně všechno, jako bych to četla z papíru. Starší vypracované otázky už jsem si tak dobře nepamatovala. Rozhodla jsem se tedy přepsat perem po babičce naprosto všechno. Už během přepisování jsem cítila, jak se mi vrývají informace do paměti.

Stal se zázrak, od té doby, co jsem pero používala, mi z hlavy nevypadlo ani slovo. Připadala jsem si skoro jako podvodnice, jenže takový tahák byl spíš kouzlo. Babička musela o této vlastnosti pera vědět, měla ho pečlivě uschované. Sama kdysi učila dějepis a vsadím se, že si všechno pamatovala právě díky němu.

Máma mi nevěří, ale má z mé maturity radost

Nejsem žádná premiantka, ale maturitu jsem zvládla na jedničku. Jsem přesvědčená, že díky babičce. Máma si to nemyslí, ale ani mi to nevymlouvá. „Možná tě to pero jen navnadilo a pak už tě učení prostě bavilo,“ spekulovala. Ať je to, jak chce, bez pera bych u maturity zdaleka tak nezazářila.

Přinutila jsem nakonec mámu přepsat perem alespoň malou část sonetů od Williama Shakespeara. Když je pak odříkala jakoby nic, sama vykulila úžasem oči. Jsme obě zvědavé, jak dlouho se nám všechno v hlavě udrží.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Na návštěvě u Zdeňka Podhůrského: Ze staré ruiny postavil dům, ve kterém jsou trámy z Karlových lázní z 11. století

Související články

Další články