Dcera spisovatelky Ireny Obermannové (61), herečka Berenika Kohoutová (32), vypraví v září svoji dceru Lolu (3,5) do státní školky a jedna věc ji na tom děsí. V rozhovoru pro Lifee.cz promluvila o tom, proč nemá ráda slovo výchova a co by nechtěla, aby její dcera kdy dělala. Zavzpomínala také na své vlastní dětství a přiznala, že v době začínajících mobilních telefonů patřila její maminka mezi ty úzkostlivé.
Herečka Berenika Kohoutová (32), hvězda seriálu Jedna rodina, se netají tím, že dceři Lole dává větší volnost než jiné maminky. Nespadá totiž mezi ty, které by lpěly na tabulkách, příručkách nebo knihách o výchově. Dcera Lola (3,5) roste ve světě, který není ohraničený svazujícími pravidly, respektive výchovou.
Berenika se tak trochu inspirovala svou vlastní mámou, spisovatelkou Irenou Obermannovou (61). "Měly jsme mezi sebou naprostou důvěru a mně to na gymplu kamarádky záviděly. Říkaly: „Hele, všichni rodiče nejsou jako tvoje máma!“ vzpomíná v našem rozhovoru herečka na dětství. Ani její dcera Lola se ve světě neztratí. "Je strašně společenská, je zvyklá na lidi. Teď je v tom nejlepším věku. Jsou jí tři, mluví jako o závod a je strašně vtipná," popisovala Lolu v našem minulém rozhovoru. Teď se holčička chystá do státní školky a rodiče na tom děsí jedna jediná věc...
Berenika Kohoutová nenávidí výchovu
Bereniko, jakým vývojem prošla za jeden rok vaše postava v seriálu Jedna rodina, Norika?
Se scenáristy jsme se shodli, že se nám líbí Noričina poloha,
která je hodně naivní. Je komediální a dokresluje její charakter. Myslím,
že díky tomu se také autoři snaží, aby v seriálu měla více svých bonmotů. Ale
zároveň má Norika moji plnou podporu. Je doma sama s dítětem, byť jí
všichni pomáhají, ale má to těžké. Určitě by se chtěla trochu emancipovat a
chtěla by do práce, ale její partner Filip to nechce. Rozhodně netouží být za puťku a není
hloupá, spíše naivní. Baví mě to, protože je to poloha, kterou příliš často nemívám.
Norika bývala velmi opatrná a bojácná matka.
Myslím, že už si trochu zvykla.
Prošla jste si něčím podobným?
Ne, tohle já nemám. Pochopitelně, že od narození Loly mám
neustále strach, aby všechno bylo v pořádku, tak jak má být. Ale později
zase budu mít strach, aby byla šťastná a měla zdravé děti. Toho už se nikdy v životě
nezbavím. Ale jinak opravdu nejsem úzkostlivá matka.
Prý svoji dceru nerada vychováváte v tom pravém slova smyslu. Je to pravda?
Já vlastně ani nevím, jestli opravdu jsou lidé, kteří
výchovu mají rádi. Já výchovu nenávidím a neumím to. Nejraději bych své dítě
rozmazlovala – a myslím, že ji také rozmazlujeme. Ale zároveň je Lola dost
chytrá a šikovná, takže vlastně není potřeba ji tolik směrovat. Ona chápe, jak
se má chovat a ve světě se orientuje. Nicméně jasně, zlobí. Zrovna teď má
hrozné období vzdoru, ale já mám pocit, že zrovna tohle výchova nezachrání.
Jsou zkrátka různá období v životě dítěte, a když na ni budu řvát, tak se
tím nic moc nespraví.
Dětství s úzkostlivou spisovatelkou Obermannovou
Jaké jsou vaše vlastní vzpomínky na dětství? Patřila vaše maminka mezi ty úzkostlivé?
Moje máma byla hodně úzkostlivá ve smyslu toho, že o nás
měla neustále velký strach. V době mého dětství zrovna začínaly mobilní
telefony, takže jsem měla mobil a jakmile jsem jí ho nezvedla, tak téměř
zburcovala celou Prahu. Ale zároveň mi paradoxně hrozně důvěřovala a věděla, že
já ji nikdy nepodrazím. Vždycky jsem se jí snažila ozvat, když jsem byla sama
venku. Měly jsme mezi sebou naprostou důvěru a mně to na gymplu kamarádky záviděly.
Říkaly: „Hele, všichni rodiče nejsou jako tvoje máma!“
To je pravda.
Myslím, že mi to dalo dobrou školu. Pochopila jsem, že tohle
bude i moje cesta.
Lolu dáváme do státní školky
Co byste si přála, aby Lola nikdy nedělala?
Chtěla bych, aby nikdy neměla strach. Myslím, že strach je
hrozně ochromující a není potřeba ho mít. Aby se vrhala do věcí po hlavě – a zatím
to vypadá, že bude.
Už chodí Lola do školky?
Chodila do soukromé školky a teď ji čeká státní. Dříve do
státní nemohla, protože jí nebyly tři roky. Teď jí bude tři a půl a od září
nastupuje. Byly jsme se tam už spolu podívat a ona tam chtěla okamžitě zůstat.
Měla moc ráda i tu soukromou, ale už se moc těšila mezi další nové děti.
Myslím, že nejtěžší to bude pro nás, rodiče.
Bude se vám stýskat?
Nově musí být Lola ve školce nejpozději o půl deváté. A to
mě asi zabije. Ale zase je to příprava na tu další instituci, kterou je
základní škola. A to už mě zabije úplně.
Kdo bude do školy dělat svačiny?
To budu klidně dělat já. Nevadí mi večer dělat svačiny, vadí
mi jenom ráno vstávat.
Viděla jsem na vašem Instagramu, že jste letos v létě byli s dcerou poprvé pod stanem. Bála se?
Byli jsme pod stanem, ale nebyl to žádný čundr, byli jsme na
svatbě. Takže jsme se hodili do gala, ale vzali jsme s sebou stan. Lola
byla nadšená, protože byla ve stanu poprvé a spala tam jak dudek. Absolutně se
nebála, byla skvělá. Vypadá to, že má pro strach uděláno.
Berenika Kohoutová je z rozvedené rodiny
V seriálu Jedna rodina je také ústředním tématem rodina, ve které jsou poslepovaní bývalí partneři s novými a mezi tím vším jsou jejich děti. Jak se díváte na tyto slepované rodiny, defacto rozbitá manželství? Jaký vliv to má na děti?
Když to takhle klape, tak proč ne. Myslím, že na děti to má
ten nejlepší vliv. Když už se tedy lidé musejí rozvést, což naprosto chápu a
přijde mi to jako legitimní věc. Je důležité, aby dítě nejen vyrůstalo ve
fungující rodině, ale když už dojde k rozchodu, tak aby vyrůstalo v rodině,
která mezi sebou dokáže normálně komunikovat. Když se tohle podaří, je to podle
mě super a pro děti je to největší dar, který jim člověk může dát. Když už jim
předtím dal tu ťafku rozvodu.
Jaký model střídavé péče je podle vás ideální?
Nedokážu to říct, protože děti jsou různé a co jsem tak
zažila, opravdu to tak je. Jsou děti, které snáší dobře střídavou péči, a jsou
děti, které ne – a mohou to být sourozenci. To je potom těžké. Sama jsem z rozvedené
rodiny, stejně jako většina mých vrstevníků, a všichni jsme to ve zdraví dali.
Potom už se s tím člověk musí nějak vypořádat sám. V zásadě je
důležité přihlédnout k tomu, jaká osobnost je konkrétní dítě.