Blanka (29): Potkala jsem skvělého muže. To, co jsem objevila u něj doma, mě ale pořádně vyděsilo

Dny, týdny, měsíce a bohužel i roky ubíhaly a já jsem pořád nenašla toho pravého. Začínala jsem se bát, že ho nepotkám nikdy a že svůj cíl – ukotvit do svých třiceti – budu muset posunout. A pak jsem potkala Milana, který se zdál být dokonalý a já byla přesvědčená, že bude ten pravý.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (30): Seznámení přes internet mi přineslo spoustu zoufalců. Raději se do boje o muže pustím přímo

Sex proběhl až na třetím rande

S Milanem jsem se seznámila náhodou, v kavárně. Ač to zní jako z pohádky, normálně a drze si ke mně přisedl. „Slečno, nedá mi to, můžu vás oslovit?“ Jak kdyby vypadl z minulého století, byl vysoký, usměvavý a měl ten typ hlasu, který každou holku dostane. Kamarádka, která byla se mnou, se omluvila a my dva tam zůstali. Mluvili jsme hodiny, jako bychom se znali roky.

Druhé rande bylo ještě lepší – procházka večerním městem, lehké doteky, smích. Bylo jasné, kam to směřuje, ale dovolila jsem mu jen pár polibků s tím, že: „…až třetí rande je povolená návštěva, ne?“ Slovu sex jsem se záměrně vyhýbala, ale bylo jasné, o co půjde. Usmál se, souhlasil. Gentleman. A já se těšila na naši třetí schůzku.

Mohlo by Vás zajímat:

Táňa (27): Myslela jsem si, že můj přítel je gentleman. Nakonec byl stejný jako všichni chlapi

U něj doma mě čekal šok

Když ten večer nastal, nervozita se mísila s očekáváním. Nekonečně dlouho jsem vybírala, co si obléknout (s tím, že to ze mě stejně svlékne) a líčila se, jak kdybych šla na ples, a ne na romantickou schůzku. Sešli jsme se nedaleko jeho bytu. Milan slíbil, že uvaří nějakou dobrotu a šli jsme k němu ruku v ruce.

Otevřel dveře, galantně mi je podržel a já vklouzla dovnitř. Bylo tam útulno, všude byly svíčky, které začal zapalovat, hrála příjemná hudba. A pak přišel šok. Můj pohled sklouzl ke skleněným teráriím podél celé zdi. Hadi. Cítila jsem, jak mi tuhne krev v žilách. „Miluju plazy,“ pronesl Milan s nadšením, ale já neslyšela nic než vlastní srdce zběsile bušící hrůzou.

Nemohla jsem dýchat. „To jsou hadi?“ vydechla jsem, i když odpověď byla jasná. Přikývl. Očima jsem těkala po lesklých tělech, zamotaných ve větvích, plazících se po kamenech. Jeden se pohnul směrem ke mně. Škubla jsem sebou a couvla ke dveřím. „Jsou úžasní, viď? Neboj, jsou úplně neškodní!“ snažil se mě Milan uklidnit. Jenže já se třásla jako sulc a nezvládla nic jiného, než vykoktat: „Promiň, já… já musím jít.“

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (25): S přítelem se shodnu téměř ve všem. Až na to, že on miluje kočky, ale já mám ráda psy

Nevím, co dál

Utekla jsem jak malá holka, po tváři mi tekly slzy, ale nemohla jsem si pomoct. Neškodní?! Nevěděla jsem, jak Milanovi vysvětlit, že jen z pohledu na plazící a kroutící se těla je mi špatně. Mám asi nějakou fobii, hadům a plazům se vyhýbám, vadí i malá žížala. Všechno, co se kroutí, ve mně vyvolává děs a hrůzu, prostě to tak je. A nejsem si jistá, jestli to můžu změnit.

Celou noc jsem se převalovala v posteli. Zachovala jsem se jako blázen? Anebo bylo bláznovství čekat, že bude Milan úplně dokonalý? Tvrdil mi, že má rád zvířata a když jsem se zeptala: „A máš psa? Nebo kočku?“ vrtěl odmítavě hlavou. Ale proč mi neřekl, že chová hady?! Není to úplně běžný koníček, právě proto se s ním mohl pochlubit. Na druhou stranu – jak bych se zachovala? Utnula bych vztah hned? Nebo se snažila svůj strach překonat?

Ráno mi napsal. Omlouval se, že mě vyděsil, prý nechtěl. „Věděl jsem, že ne každý je má rád… ale nenapadlo mě, že tě to tolik rozhodí. Mrzí mě to.“ Byl milý. Opravdu ho chci jen tak zavrhnout? Jenom kvůli hadům? Chtěla bych mu napsat, chtěla bych v našem vztahu pokračovat, ale nejsem si jistá, jak ty příšery kroutící se zvládnu. Co když některý z hadů na mě jednou vyleze?!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (22): Moje holka mě šíleně podvedla. Předstírala těhotenství, protože se bála, že ji opustím