Blanka (49): Letos mám kulatiny a bilancuji. Chci vzdát hold svému manželovi, který mi vždy byl oporou

Nikdy jsem nebyla moc sentimentální, ale ty moje kulatiny mě donutily bilancovat. Můj život nebyla procházka růžovou zahradou. Naštěstí jsem potkala Honzu. Férového muže, který mě doslova zachránil. Loni jsme oslavili dvacet let od naší svatby a já se stále cítím milovaná.

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (30): Můj manžel tragicky zemřel. Nikdy by mě nenapadlo, že do svého života ještě vpustím nějakého muže

Můj manžel zemřel

Kdysi jsem byla vdaná za Jirku. Naše velká láska ale skončila tragicky. Manžel po krátké nemoci zemřel a zůstala jsem sama se třemi malými dětmi v rozbořeném domě. Bylo mi tehdy dvacet pět, starší dceři byly čtyři roky a dvojčatům dva.

S Jirkou jsme předělávali starý domek po prarodičích, ale moc nám to nešlo. Neměli jsme čas ani peníze. Z jednoho platu jsme ještě zvládali žít a něco málo opravit, ale když se mi narodila dvojčata, každý měsíc jsme skončili s financemi v mínusu. A nebýt rodičů, kteří nám přispívali, tak nevím, co bychom dělali.

Pak Jirka onemocněl. Měl rakovinu slinivky, ale zjistili mu ji až v posledním stadiu. To byla doba, kdy jsem si myslela, že se zblázním. Jela jsem jako robot. Péče o tři děti, o Jirku... každý den jsem vnímala, jak odchází. Pomalu a bolestivě. Když zemřel, nebyla jsem schopná ani zařídit pohřeb.

Moji rodiče si vzali děti i mě k sobě domů a starali se o nás. Jirkovy rodiče zařídili vše potřebné ohledně pohřbu. Kvůli stresu jsem vážila méně než padesát kilo. Trvalo dva měsíce, než jsem začala fungovat a mohla jsem se s dětmi vrátit domů.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivona (64): Po smrti manžela mě trápila samota. Jeden inzerát v obchodě ale všechno změnil

Zachránil mě cizí muž

Chodila jsem do práce, děti do školky a po nocích jsem ještě žehlila prádlo na zakázku. Spala jsem čtyři hodiny. O víkendech si děti brali prarodiče a já chodila na brigádu vybalovat zboží do obchodu.

Tam mě oslovil muž, kterého jsem znala od vidění. Bydlel v naší vesnici. Projevil o mě strach. Prý se moc přepínám, když vychovávám malé děti a k tomu chodím na brigádu. Dokonce mi vyčetl, že mě viděl štípat dříví. "Nezlobte se, nemohu se teď vybavovat. Nemůžu si dovolit dostat padáka. A ano, mám to složité..." ukončila jsem naši debatu.

V neděli jsem si řekla, že se dopoledne trochu vyspím. Jenže mě probudil zvonek. U brány stál ten muž z obchodu a měl s sebou dva chlapy. Prý mi jdou naštípat dříví, abych se s tím nemusela tahat. Ani jsem nestačila něco říct, už byli na zahradě.

Práce jim šla od ruky, za hodinu měli hotovou celou hromadu dřeva. Nabídla jsem jim řízky s brambory, uvařila kávu a dozvěděla se, že ten muž se jmenuje Honza. Když odcházel, řekl mi, že za dva dny přijde a opraví mi schody do domu. Co slíbil, udělal. A nic za to nechtěl.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (52): Zamilovala jsem se půl roku po smrti manžela. Všichni mě odsoudili, na štěstí prý ještě nemám nárok

Každý den děkuji za svého manžela

S Honzou jsme si často povídali, byl mi velkou oporou. Zjistila jsem, že je o deset let starší jak já a opustila ho manželka. Po čase jsme se sblížili a vzali se. Honzu mi seslalo samo nebe. Byl milý na děti, které mu časem samy od sebe začaly říkat tatínku. Vědí, že jejich biologický otec zemřel, ale Honzu vnímají jako svého tátu taky.

Osud nám nedopřál společného potomka. Byla jsem dvakrát těhotná, ale vždy jsem potratila. Myslím si, že jsem byla tak vysílená, že moje tělo další těhotenství prostě nezvládlo. Honza mi nikdy nevyčetl, že jsem mu nedala dítě. Naopak mě podporoval a staral se o mě.

Když mi bylo čtyřicet, potýkala jsem se s nádorem v hlavě. Naštěstí ho stačilo jen vyoperovat. Honza stál po mém boku. V mých očích je to výjimečný chlap, kterého si nesmírně vážím. Za to, že mě zachránil. Byla jsem kdysi bezradná a zoufalá. On se nezalekl ženy se třemi dětmi a podal mi pomocnou ruku. Nic za to nechtěl. Nechal všemu volný průběh a já naštěstí nechtěla rezignovat na život. Ač se se mnou osud nemazlil, měla jsem i obrovskou kliku. A za to nikdy nepřestanu být vděčná...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (45): Po smrti manžela jsem zůstala sama na dvě děti a hrozila mi exekuce. Zachránil mě jeden telefonát

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.