Blažej má za sebou vztah, ve kterém to hezké skončilo rychle. Rozchod už tak rychlý nebyl a navíc byl hodně komplikovaný. Blažej si myslel, že single život pro něj bude lepší. Jenže pak potkal Martu.
S bývalou partnerkou, kterou raději nebudu jmenovat, to bylo skvělé jenom pár týdnů. Proto jsme se rozhodli, že půjdeme od sebe. To byl začátek dlouhého trápení...
Trpěli jsme oba
Ta dívka mě fascinovala a nemohl jsem se jí nabažit ani v posteli. Bylo to něco neuvěřitelného. Měl jsem pocit, že souzní nejen naše duše, ale také těla. Ona to měla stejně. Jenže jak rychle to začalo, tak rychle to všechno také vyprchalo. Po několika týdnech jsme si najednou neměli co říct. Stejné to bylo i v posteli. A tak jsme se rozhodli, že bude lepší, když půjdeme od sebe. Znělo to fajn, jsme přeci dva dospělí jedinci.
Ale jsme také jenom lidé, takže následoval nějaký ten porozchodový sex, pak hádky a usmiřování. Nevím, jestli se tomu dá říct italský rozchod, ale kdyby jo, tak to bylo přesně tohle. Psali jsme si navzájem, že se už nikdy nechceme vidět, abychom si vzápětí padli do náruče. Bylo to pro oba psychicky hodně náročné období a trvalo několik měsíců.
Pak jsem na radu kamaráda Milana (29) šel s jeho partou na týden do hor v Rumunsku. Telefon jsem vypnul hned první den a dobře jsem udělal. Ten týden mi dal zabrat fyzicky i psychicky, nikdy jsem totiž nechodil ani do skautu. Pomohl mi však pořádně si vyčistit hlavu. Po návratu jsem vyčistil také telefon, všechny zprávy od ex jsem nepřečtené prostě zmazal. Už nikdy jsem se jí neozval a ani ona mně.
Chtěl jsem být sám
Užíval jsem si single života. Ale ne tak, že bych šel z postele do postele. Spíše mi vyhovovalo, že jsem sám. Mohl jsem jíst, na co jsem měl chuť já. Stejné to bylo i se sledováním filmů nebo posloucháním hudby. Když jsem šel s kamarády hrát fotbálek a pak na pivo, nebylo potřeba to někomu vysvětlovat.
"Tak co, už jsi zapomněl na tu čarodějnici?" zeptal se mě jednou u piva Milan. "Člověče, tu z hlavy nevymažu asi nikdy. To byl děs. Ale naštěstí je to pryč," pověděl jsem a pozvedl pivo. "A máš teď někoho?" nadhodil nenápadně. "Ne. A ani nechci. Jsem rád, že mám od ženských klid. Snad to tak doklepu až do důchodu," dodal jsem.
"Ty seš vůl," zasmál se Milan a napil se piva. "No, jak myslíš..." nedořekl. Dál jsme to neřešili. Ale když jsem si večer připravoval jídlo, vzpomněl jsem jsem si na jeho slova. Nedalo mi to a napsal jsem mu.
Seznámil mě s úžasnou holkou
Z Milana pak vypadlo, že když jsme byli hrát fotbálek, přišla se na nás podívat jeho sestřenice Marta (26). A prý jsem se jí líbil. Ale že když chci až do konce života zůstat sám, tak to respektuje. Milana znám fakt dlouho, ale jeho sestřenku ne.
Asi po týdnu přemýšlení jsem ho požádal, jestli nás může seznámit. Dotáhl ji na fotbálek a já na ni mohl oči nechat. Kvůli tomu jsem pokazil několik přihrávek a trošku jsem se znemožnil. "Jindy hraju lépe," řekl jsem jí, když jsme se pak seznámili. "Já vím, nejsem tady poprvé," pronesla s úsměvem.
Od té doby spolu chodíme a brzy budeme mít druhé výročí. Marta je úplně báječná žena a díky ní už nechci být sigle. Ukázala mi, že existují i normální holky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.