Vojtěch (29): Rozešel jsem se s přítelkyní, ale nechce se ode mě odstěhovat. Vaří, poklízí a dělá jakoby nic

Už je to měsíc, co jsem Julii (31) řekl, že s ní končím. Chápu, že nemá kam odejít ze dne na den. Ale obávám se, že si ani nehledá bydlení. Chová se, jako bychom byli stále spolu.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (27): Kvůli chlapovi jsem opustila dobrou práci a odstěhovala se do Ostravy. Po půl roce mě vyhodil

Rozchod nebyl snadný, snažil jsem se přítelkyni neranit

Chodili jsme spolu půl roku, z toho u mě Julie pár měsíců bydlela. Hned od začátku mi bylo jasné, že to nebude klapat. Uvědomil jsem si bohužel až příliš pozdě, že se k sobě nehodíme. Dal jsem tomu ještě chvíli čas, ale pak už jsem se jen přetvařoval a to nedělalo dobrotu.

„Promiň, ale takhle mi to nevyhovuje. Chtěl bych to ukončit včas, na nic si nehrát," začal jsem jí vysvětlovat, když si sama všimla, že se chovám divně. „Ale proč? Já chci vědět proč? Co jsem udělala špatně?" plakala Julie a já ji nechtěl ještě víc ranit.

Přeci jí nebudu vykládat, že mě přestala přitahovat. Měl jsem o ní jinou představu. Lidi by se k sobě měli stěhovat nejdřív po roce, napadlo mě. Julie tvrdila, že jsem jen zmatený a druhý den ráno nám oběma připravila opulentní snídani. Usmívala se jako sluníčko a mě napadlo, jestli není trochu "praštěná".

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (31): Záhadné kroky v bytě mě děsily k smrti. Museli jsme se odstěhovat, jinak bych se zbláznila

Na víkend jsem zmizel, čekal jsem, že si sbalí věci

Chtěl jsem jí dát prostor, a tak jsem odjel ke kamarádům na prodloužený víkend. Když jsem se vracel, těšil jsem se do prázdného bytu na to, až si po tom všem odpočinu. Místo toho mě přivítala vůně čerstvě vypraného prádla a guláše na plotně.

Julie si pobrukovala, dala mi pusu na tvář a večer se se mnou dívala na televizi. Potom si šla lehnout do ložnice, a tak jsem si ustlal v obýváku. Říkal jsem si, že má jistě domluvené stěhování. Nemohl jsem čekat, že si okamžitě nahází věci do dodávky a zmizí.

Jenže uběhl měsíc a nic se nezměnilo, čekal bych alespoň nějakou zabalenou krabici. Snažím se být co nejvíc pryč, a když se potkáme s Julií doma, je pořád v dobré náladě. Moje věci jsou vyprané a vyžehlené a v lednici se asi ne náhodou nacházejí moje oblíbená jídla.

Mohlo by Vás zajímat:

Renáta (45): Dcera mi dává najevo, že mě nepotřebuje. Jakmile jí bude osmnáct, chce se odstěhovat

Tvrdí, že se to spraví, a dál mi vaří a uklízí

Kamarád mi poradil, abych jí pomohl s balením. Moje sestra říká, že bych si měl s Julií v první řadě promluvit. Zkusil jsem oboje, ale setkal jsem se s neporozuměním. Vyndal jsem z knihovny její knížky do krabice, ale za pár dnů byly zpět v policích.

"Už máš nějaký byt?" začal jsem opatrně. Načež Julie změnila barvu v obličeji a začala brečet, celé to probíhalo nanovo. Myslela si prý, že se to ještě spraví. Tentokrát jsem už byl tvrdší a požádal ji, aby se odstěhovala co nejdříve. Tak uvidíme, co bude dál. Druhý den mi totiž s úsměvem uvařila vajíčka. Znechuceně jsem odešel do práce a ani se jich nedotkl.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Irma (26): Konečně jsem se odstěhovala od rodičů. Teď mi ale život znepříjemňuje otravná sousedka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.