Bořkovi se líbila myšlenka oddělených ložnic roky. Přes prvotní nesouhlas manželky si svůj sen realizoval. Zaráží ho, kolik lidí jejich životní styl odsuzuje.
Když jsem byl během vysoké školy na studijním pobytu v Americe, zalíbil se mi tamní styl života. Často tam lidé měli oddělené ložnice.
S oddělenými ložnicemi jsem počítal už při stavbě
A pak jsem potkal Karin, po roce jsme se vzali a vychováváme spolu tři děti. Už když jsem vymýšlel s projektantem podobu domu, myslel jsem na svůj sen. Děti měly k dispozici velkou hernu a já se těšil, že jednou to bude moje království. Moje ložnice.
Karin má praktickou povahu. Mohu se na ni spolehnout. Je v domácnosti a vše zařídí. Umí se perfektně postarat o děti, vždy máme teplou večeři a dům je uklizený. Dohodli jsme se, že Karin zůstane doma do doby, než nejmladší potomek půjde na druhý stupeň základní školy. Chtěli jsme dětem dopřát stabilní rodinné zázemí, kde na ně rodiče mají čas. O to víc jsem musel pracovat já.
Manželce se oddělené ložnice zpočátku nezdály
Roky plynuly a naše manželství bezvadně fungovalo. Karin se těšila na nástup do zaměstnání. Roky, které strávila doma s dětmi, ji naplňovaly a svůj úkol svědomitě plnila, ale bylo na čase se vrátit k seberealizaci. Oslavili jsme jako manželé patnáctileté výročí a já toužil pro Karin připravit něco výjimečného. Byl jsem vděčný osudu, že mojí manželkou je právě ona. Přirozeně hezká, inteligentní žena, která neměla žádné manýry a byla v jednání rovná.
Zajistil jsem hlídání pro děti a zorganizoval týdenní pobyt v New Yorku. Karin se rozplakala, když jsem jí pověděl, co jsem pro nás přichystal. Musím říct, že jsme potřebovali být zase partnery, a ne jen rodiči. Užívat si svobodného života bez starostí. Po návratu jsem Karin řekl o svém snu. O oddělených ložnicích, které každému z nás zajistí soukromí a samotu, tolik potřebnou k obnově vnitřní rovnováhy.
Okolí naše oddělené ložnice odsoudilo
U Karin jsem se s pochopením nesetkal. Začala plakat: "To je začátek konce. Odcizíme se." Nakonec jsme se domluvili na měsíční zkušební době. První týden za mnou Karin dvakrát přišla, že se jí stýská a má sama v posteli divný pocit. Sázel jsem na její povahu, která se časem zvládne se vším vypořádat. Stalo se. Už takto žijeme dva roky a nemůžeme si to vynachválit. Každý má čas být sám se sebou.
Nerušíme se při spaní. Náš čas na regeneraci je daleko kvalitnější, než když jsme se různě vedle sebe vrtěli, chrápali a nebo jeden druhého vzbudili, když jsme šli na toaletu. Oba teď navíc můžeme sledovat své oblíbené pořady z postele, aniž bychom dělali kompromisy.
Můžeme si číst do noci a v neposlední řadě si užíváme samotu k tomu, abychom se zase na sebe těšili. A když po sobě toužíme, má návštěva druhé ložnice svoje kouzlo. Zajímavé je, že okolí náš způsob života odsuzuje. Nechápou nás rodiče a i přátelé vůči tomu mají spíše negativní postoj. Všichni shodně tvrdí, že by takto žít nechtěli. Naštěstí my jsme po počátečních emocích spokojení a na naše manželství to mělo pozitivní vliv.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.