Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Paní Božena by byla ráda, kdyby se její syn i s přítelkyní vrátil ze zahraničí. Našla hezké místo, kde by se mladí mohli věnovat agroturistice. Měla by to k nim kousek a snad by se brzy dočkala vnoučat. Má to ale jeden háček.
Smiřovala jsem se s tím, že můj syn Jarda možná zůstane v Anglii natrvalo. Říkala jsem si, by to pro něj mohlo být lepší. Co by dělal tady?
Můj manžel byl zklamaný
Žijeme na venkově, moc pracovních příležitostí tu není, takže není divu, že všichni jeho kamarádi už odsud odešli. Zůstalo jen pár lidí, kteří tráví dny před obchodem a popíjejí jedno pivo za druhým. Holky se odstěhovaly do větších měst, kde si založily rodiny.
„Co kdyby se věnoval zemědělství?“ bručel můj manžel Eda, i když bylo už dávno jasné, že statek převezme naše dcera Magda s manželem. Jarda mi kdysi jasně řekl, že farmaření ho neláká. Už si toho užil dost, když nám v mládí musel pomáhat.
Eda si povzdechl. Magdu a jejího manžela Martina měl rád, ale raději by měl na statku vlastního syna. U Martina, který měl zemědělské vzdělání, si Eda musel dávat pozor na jazyk. Nemohl ho peskovat ani si hrát na chytrolína. A Eda je z těch, co si na poli rádi dokazují svou autoritu.
Syn k nám přivedl přítelkyni
Nikdy nezapomenu na den, kdy mě Jarda překvapil oznámením, že dorazí na Vánoce a přivede svou přítelkyni. Mladí kluci mají různé známosti, ale když chce někdo představit dívku rodině, je to vážné.
Zpočátku jsem se bála, že dorazí holka z města a budou z toho jenom samé trapné situace.
„Mami, Elišku si zamiluješ. Je úplně v pohodě,“ ujistil mě Jarda.
Stejně jsem se připravila, jako by měl přijít prezident. Dům se leskl čistotou a na stole byly samé dobroty. Edovi jsem důrazně nakázala, aby se na slivovici ani nepodíval, a Magdě s Martinem jsem dala jasně najevo, aby se hostů nevyptávali na jejich plány. Mohlo by to přinést smůlu.
Eliška je moc hezká holka. Má husté černé vlasy, modré oči a je vysoká. Navíc je inteligentní a rozvážná, než něco řekla, vždy se nejdřív zamyslela. Je také vzdělaná, vystudovala management turismu. Když jsem je viděla spolu, už jsem si představovala, jak krásné děti by mohli mít...
Doufala jsem, že se vrátí
Trápilo mě, že budou tak daleko, protože Jarda a Eliška žijí v Anglii. Asi si budu muset zvyknout na časté létání.
„Mami, předbíháš události,“ řekl jednou Jarda. „Je možné, že se vrátíme do Česka. Představa života v zahraničí mě moc neláká. A Eliška má taky své plány.“
„A co třeba farmaření?“ zeptala jsem se.
Jarda se rozesmál, jako bych řekla dobrý vtip. „Jasně, ale jedině kdyby to bylo na krásném místě, kde by se dala rozjet agroturistika. Bylo by fajn mít koně, psy, kočky, sad a velkou zahradu, aby si návštěvníci mohli trhat čerstvou zeleninu a ovoce...“
„V naší vesnici je to opravdu hezké,“ namítla jsem tiše.
„Škoda, že tam není žádné jezero nebo alespoň rybník...“ odpověděl.
Našla jsem ideální místo
Oni šetřili peníze, zatímco já jsem dávala stranou každou korunu z prodeje vajec. Přemluvila jsem Edu, aby také přispěl, i když remcal, že agroturistika není dobrý nápad. Přesto jsem ho několikrát načapala, jak tajně přidává peníze do kasičky.
Jednoho dne jsem při návštěvě lékaře zaslechla dvě ženy mluvit o jisté vesnici, vzdálené od nás asi padesát kilometrů, kde se dá koupit půda za babku.
„Proč je to tak levné?“ zeptala jsem se. „Chystají tam skládku?“
„Děcka odešla do města a staří umírají,“ odpověděla jedna žena lhostejně. „A co z toho, že je to hezké místo, když tam není co jíst...“
Požádala jsem Magdu, aby mi pomohla najít víc informací na internetu. To, co jsem viděla, mě uchvátilo. Na komínech hnízdili čápi a všude byla spousta sadů a zahrad. Nebylo tam jezero, ale poblíž tekl široký potok. Napadlo mě, že by se na něm dala postavit hráz a vytvořit třeba malé přírodní koupaliště.
„Je to nádherné místo,“ řekla Marta s úsměvem.
Nadšeně jsem o tom vyprávěla Jardovi. Zdůraznila jsem, že taková nabídka se neodmítá. Mohli by se vrátit, mít vlastní domov a skončit s prací pro druhé. Zdálo se, že jsem trefila do černého. Plánovali návštěvu a chtěli si prohlédnout dvě nemovitosti. I Eda se nadchl a slíbil, že jim pomůže s financemi. „Nedovolím, aby moje dítě strávilo život harcováním po světě,“ prohlásil.
Mají z toho strach
Pak Eliška objevila znepokojivé příběhy o té oblasti. Lidé ji prý nazývají „vesnicí smrti“. Kdysi to tam patřilo státu. Po krachu JZD si farmáři půdu koupili, zadlužili se, ale neuspěli. Když přišly banky a exekutoři, začala jedna tragédie za druhou - sebevraždy, nehody, tajemná úmrtí...
„To jsou jen takové povídačky,“ mávla jsem rukou.
„Mami, loni tam někdo zemřel,“ řekl Jarda nejistě. „Eliška tvrdí, že to místo má negativní energii.“
„Ale prosím tě,“ povzdechla jsem si.
„Rodiče s dětmi tam jezdit nebudou. Musíme hledat jinde,“ kroutil Jarda hlavou.
Co to mají s těmi pověrami? Nečekala bych, že Eliška bude tak naivní. A já bych tak moc chtěla vnoučata! Musíme mladým dát jasně najevo, že pokud chtějí naši finanční pomoc, musí vzít, co nabízíme teď. Nebudeme čekat věčně!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Petra Černocká dceru Báru v osmnácti vystěhovala a byl to nejlepší nápad: Pochopila jsem, že musí z domu
Petra Černocká dceru Báru v osmnácti vystěhovala a byl to nejlepší nápad: Pochopila jsem, že musí z domu
Související články
