Zdena (50): Můj syn se měl oženit a dát mi vnoučata. Místo toho promarnil svůj život

Kolegyně v práci se pořád vyptávají na mého syna Štěpána: jak se mu daří, jestli si zvykl v novém bytě, jestli našel nějakou stabilní práci... Rve mi to srdce! Kdysi jsem mohla hrdě vykládat, jak je šikovný a samostatný. A teď? Mám jim říct, že sotva vyjde s penězi?

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (49): Syn chodí za školu, která nás stojí nemalé peníze. Za vše může manželčina výchova

Co se stalo s mým dítětem?

Všechno, co vydělá, padne na nájem, účty a jídlo – na nic dalšího mu nezbude. Upřímně řečeno, sama o něm moc nevím. Když mu zavolám, buď je zrovna v práci, nebo dospává noční směnu. Někdy mi pošle jen zprávu: „Mami, jsem v pohodě. Pořád žiju.“

Někdy večer sedím sama u kuchyňského stolu, prohlížím si staré fotky a vzpomínám. Štěpán na střední škole nosil domů samé jedničky, vyhrál matematickou olympiádu, učitelé ho chválili. A teď? Žije v maličkém pronajatém bytě, pracuje od rána do večera, protože jeho Anežka se ani neobtěžuje hledat si aspoň částečný úvazek.

Ale co čekat od holky, která plánuje studovat snad do třicítky a o práci vůbec neuvažuje? Anežka je věčně ponořená do knih, zatímco chudák Štěpán maká celé dny, aby ji uživil. Proč to dělá?

Než se objevila Anežka, chodil s úžasnou Marií. Byla hezká, klidná, takovou manželku bych mu přála. Už se mluvilo o zásnubách, málem vybral prstýnek, když vtom – jako blesk z čistého nebe – se zjevila Anežka. Sbalil se a šel bydlet s ní.

Co jsem mohla dělat? Celou noc jsem probrečela. Opravdu nevím, jak se k tomu postavit. K žádné svatbě nedošlo a nejspíš nedojde, takže i o vnoučatech si můžu nechat jen zdát.

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (66): Jsem rozčarovaný z chování snachy. Udělala z našeho syna zženštilého ňoumu

Šokující telefonát

Přišla jsem domů z práce až večer. Byla jsem sice unavená, ale začala jsem vařit jídlo na několik dní dopředu. Samota mě naučila šetřit. Najednou začal zvonit telefon. Lekla jsem se. Kdo volá v tuhle hodinu? Podívala jsem se na displej - Anežka.

„Promiňte, že obtěžuji,“ ozvala se nejistě. Měla rozechvělý hlas a mně bylo jasné, že je zle. „Paní Zdeno... Štěpán měl nehodu.“

„Cože?“ vykřikla jsem a zelenina mi s rachotem spadla na podlahu. „Jakou nehodu?“

„Odvezli ho do nemocnice. Ale nepustí mě k němu, nejsem rodina! Prosím, přijeďte.“

Nadiktovala mi adresu, já jen vypnula sporák a vyběhla z domu. „Pane Bože, ať to není moc vážné. Ať žije!“ říkala jsem si nahlas. Když jsem zaparkovala před špitálem, srdce mi bilo jako splašené. Připomnělo mi to dobu, kdy byl Štěpán malý a skončil tu se zápalem plic. Stejné stěny, stejná hrůza...

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (42): Už se těším, až syn bude mít vlastní děti. Pak snad pochopí, jakou svatou trpělivost jsem s ním měla

Byl tak bezmocný!

Na chodbě jsem uviděla Anežku. Třásla se, ale make-up měla bezchybný, nehty nalakované. V duchu jsem si pomyslela: „Nervy jsou nervy, ale na parádu si čas našla.“

„Moc vás prosím, zkuste je přesvědčit, aby mě pustili dovnitř,“ žadonila. „Potřebuji ho vidět.“

„Já jsem jeho matka,“ odsekla jsem a zamířila k recepci.

Za okýnkem seděla žena mého věku, působila sympaticky. Aspoň něco. Po pár minutách mě zavedli ke Štěpánovi. Když jsem ho uviděla, podlomila se mi kolena. Samé obvazy, hadičky, modřiny. Byl v bezvědomí, nemohl mluvit.

„Štěpánku...“ oslovila jsem ho potichu a vzala ho za ruku. „Miláčku, máma je tady. Všechno bude dobré, slibuju.“

Doktor mi vysvětloval, že má zlomená žebra, tržné rány od skla a už mu provedli několik vyšetření. Byla jsem v šoku, ale to podstatné bylo, že je stabilní, tedy naživu. Zůstala jsem tam několik hodin. Anežka štkala, že ho musí vidět, že se utrápí, ale byla jsem neoblomná: „Teď tu jsem já, jeho matka. Postarám se o něj. Ty přijď zítra.“

Mohlo by Vás zajímat:

Tadeáš (45): Můj osmnáctiletý syn si usmyslel, že chce vlastní auto. Celou rodinu tím obtěžuje

Zabrala mi moje místo

Druhý den jsem vyrazila do nemocnice hned ráno. A co nevidím – Anežka už seděla u Štěpánovy postele. A chovala se, jako by byla doma.

„Klidně jděte domů, já to zvládnu,“ pronesla.

„Já jsem jeho matka,“ vyhrkla jsem.

Štěpán otevřel oči, pohlédl na ni, pak na mě, a neřekl nic.

V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Kdo má větší právo být u něj, než jeho vlastní matka? A ona se chová, jako by byla něco víc.

Vyšla jsem z nemocnice se slzami v očích. Měla jsem pocit, že mi někdo bere mé místo v jeho životě. Uvědomí si někdy Štěpán, že matka je jen jedna? A pochopí, že s tou ženskou jenom promarní svůj život?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (45): Synova přítelkyně je noční můrou každé matky. Mám strach, že si kvůli ní zkazí budoucnost

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.