Božena (65): Po šedesátce jsem se chtěla znovu zamilovat. Dcera mi ale řekla, že jsem stará

Pobyt v lázních nepřišel v nejlepší dobu. Podala jsem si žádost do zdravotní pojišťovny, protože mě kamarádky varovaly, že se čeká dva roky. Ale po půl roce mi zavolali, že se uvolnilo místo a za deset dní mám nastoupit. Neměla jsem z toho radost - byl podzim a podle předpovědi mě čekalo špatné počasí, takže na procházky jsem mohla zapomenout...

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (63): Třicet let jsem si odpírala věc, kterou jsem tolik milovala. Až po šedesátce konečně žiju svůj sen

Čekala mě cesta vlakem

Celý lůžkový vůz byl obsazen lázeňskými hosty, většinou ženami, muži byli v menšině. Dámy byly vystrojené, všechny očividně šly přímo od kadeřníka. S kufry nacpanými k prasknutí vypadaly, jako by jely na dovolenou, ne na léčebný pobyt.

V mém kupé bylo pět žen a jeden muž. Musím říct, že byl gentleman. Uložil naše zavazadla a pověsil nám kabáty. Měla jsem spodní lůžko, stejně jako on. Chtěla jsem celou cestu prospat, protože následující den jsem potřebovala vyřídit formality, jít k lékaři a přihlásit se na procedury. Společnost v kupé byla bohužel velmi živá. Muž vytáhl láhev a začal nabízet domácí likér. To mi ještě scházelo. Otočila jsem se ke zdi a předstírala spánek.

Ale moji spolucestující byli stále hlasitější. Nejprve se bavili o nemocech, bolestech v zádech a kloubech, pak o zajištění lepších míst, větších pokojů a procedur navíc. Bylo vidět, že ženy nejedou do lázní poprvé. A pak začaly bezostyšně flirtovat.

Ten gentleman to snášel statečně, i když po druhé sklence likéru byly dámy velmi dotěrné. Říkaly, že rády půjdou na procházku, a otevřeně naznačovaly, že by mohl očekávat i něco víc. Nemohu snést opilé muže, ale opilé ženy nesnáším ještě víc. Už jsem to nevydržela, popadla kabelku a vyšla na chodbu. Šla jsem do jídelního vozu, objednala si čaj a snažila se uklidnit. Překvapilo mě, když se ke mně připojil muž z mého kupé.

"Omlouvám se, nečekal jsem, že obyčejný likér na dámy zapůsobí tak moc. Prosím, odpusťte mi. Dovolíte, abych se představil? Jsem Vojtěch," pronesl.

"Pokud vám to zlepší náladu... Omlouvám se také, ale tohle není moje parketa. Nepotřebuji lázeňské Don Juany. Dobrou noc," dopila jsem čaj a vrátila se do kupé.

Mé "společnice" už spaly.

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (52): Po padesátce jsem si začala s dvěma sousedy. Žena v mém věku má nárok na potěšení

Konečně jsem byla svobodná

Můj příběh je banální, manžel si po téměř 40 letech vztahu našel mladší ženu. Do lázní jsem si jela odpočinout. Hledala jsem klid a ticho, ne romanci. Naštěstí se mi podařilo zajistit jednolůžkový pokoj, takže jsem nebyla nucena snášet něčí společnost. Neměla jsem chuť s nikým mluvit.

Hned po příjezdu jsem si vzala hole na nordic walking a vyrazila ven. Málokdo se odvážil na procházku. Mrholilo a byl nepříjemný vítr, ale pro mě byl nejdůležitější prostor. Poprvé po dlouhých měsících jsem našla na rozvodu něco pozitivního - byla jsem svobodná.

Dokonce jsem si myslela, že můj exmanžel nemohl udělat nic lepšího, než mě osvobodit od sebe, svých požadavků, nálad a lží. Cítila jsem se dobře.

"Počkejte! Dobrý den! Neslyšela jste, že na vás volám?" zaslechla jsem známý hlas z vlaku.

"Ne," odsekla jsem.

Tón mého hlasu Vojtu (66) neodradil. Zeptal se, jestli se může připojit. Vyrazili jsme spolu, i když já jsem mistryně v chůzi a on se vlekl za mnou. Do hotelu jsem dorazila asi o čtvrt hodiny dříve než on...

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (71): Po sedmdesátce jsem se znovu vdala. Lásku jsem našla v lázních a nestarám se, co na to řeknou lidé

Potkali jsme se v restauraci

"Teď mi neutečete," řekl Vojta vesele, když mě večer našel v restauraci.

"Já neutíkám, to vy mi nestačíte. Beru život sportovně," odpověděla jsem.

Zeptal se, co tím myslím.

"Myslím, že život je jako sport. Musíte být v pelotonu, dodržovat pravidla a bojovat o zlato," prohlásila jsem.

"Ach! Pokud vůbec, myslím, že společný život je jako jízda na kánoi! Někdy pádlujeme mezi lekníny, jindy nás unáší proud řeky, nebo musíme nést kánoi na zádech kvůli mělčině," začal.

"Nemám zájem o žádný 'společný život'," přerušila jsem ho.

Jídlo jsme snědli v tichosti, ale u dezertu se ozval znovu.

"Nechtěla byste být mou trenérkou?" zeptal se. "Koupil jsem si hole na nordic walking těsně před odjezdem, ale když s nimi začnu chodit, pletou se mi ruce a nohy."

Domluvili jsme se na šestou ráno. Myslela jsem, že to vzdá, ale on byl vytrvalý a přišel přesně. Počasí nepřálo rozhovorům. K tomu jsme se dostali až u snídaně.

"Mohu vás jako poděkování pozvat tančit? Předpokládám, že ačkoli se nenecháváte snadno vést, budete výborná partnerka," usmál se.

Kapitulovala jsem, protože miluji tanec. Rozhlédla jsem se po místnosti, porovnala svého společníka s ostatními muži, a došlo mi, že je docela pohledný. Byl ve formě, nevyhýbal se sportu. A navíc, jak jsem zjistila večer, skvěle tančil. Cítila jsem se s ním jako královna plesu!

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (52): Měla bych děkovat exmanželovi za to, že mě podvedl. Po padesátce konečně cítím, že žiju

Děti nám nepřejí lásku

Následující tři týdny jsme v lázních strávili spolu. Litovala jsem, že to uběhlo tak rychle. Na konci našeho pobytu, když jsme si vyměňovali adresy, se ukázalo, že... bydlíme dvě ulice od sebe! Museli jsme projet stovky kilometrů, abychom se poznali.

Dlouhou dobu jsme se pak setkávali jako přátelé. Když jsme začali přemýšlet o společném bydlení a Vojta naznačil svatbu, zasáhly naše děti.

"Táta tě zradil a teď se vrháš do dalšího maléru," řekla mi dcera a poté naznačila, že jsem na tyto věci už stará.

"Myslí si, že jsem příliš starý a že ti jde o můj byt!" vyprávěl mi Vojta o svém rozhovoru s dcerou a synem.

Byli jsme zdrceni. Nevěděli jsme, co dělat. Aby moje dcera zabránila neštěstí, o kterém si myslela, že mě čeká, stále častěji mi přivážela vnoučata na hlídání. Vojtovi zase děti neustále připomínaly, že už je starý muž a v jeho věku by se měl spíše zajímat o hrobové místo než o zakládání rodiny.

Naše setkání byla méně častá. Několik týdnů poté můj bývalý manžel nečekaně zemřel. Tehdy jsem si uvědomila, že život je příliš krátký na to, abychom nevyužili příležitostí, které nám osud nabízí. Když jsem se vracela z pohřbu, koupila jsem koňak, dort a růže. Jela jsem za Vojtou a požádala ho o ruku.

"Někdy potřebujete odvahu, abyste se odtrhli od pelotonu a místo poslouchání těch, kteří říkají, že to nezvládnete, bojovali. Chceš mě, Vojtíšku?" zeptala jsem se.

A on odpověděl: "Život je jako tanec. Někdy ženy požádají muže..."

Už jsme spolu dva roky a jsem moc ráda, že jsem nenechala odradit...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (51): Po padesátce jsem si udělala řidičák. Manžel se mi smál, ale teď chce, abych ho vozila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.