Facebook
Instagram
Paní Kateřina si myslí, že život nekončí ani rozvodem, ani po padesátce. Má vztah hned s dvěma sousedy. Jeden je starší, tomu dělá společnost, ten mladší jí zase dopřává potěšení v ložnici.
Po 25 letech manželství jsem zjistila, že mě manžel podvádí. Muž, kterého jsem milovala víc než kohokoliv jiného, mi zlomil srdce. Úplně jsem ztratila důvěru v muže. Po rozvodu jsem si s úlevou oddechla a rozhodla jsem se, že už se nebudu vázat. Nevidím však důvod, proč bych si měla odepírat potěšení...
Kamarádka mě před ním varovala
Nenávidím nevěru – pro mě je to nejhorší zrada, jaké se člověk může dopustit. Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že můj Adam (53) má milenku. A nebyla jen jedna! Celá léta mi byl nevěrný, zatímco já žila v nevědomosti a věřila, že jsme harmonický a milující pár. Teď, když se na to dívám zpětně, vidím varovné signály, které jsem dříve neviděla, protože jsem byla zaslepená láskou a obrazem ideálního vztahu, který jsem si vytvořila v hlavě.
„Nech ho být, je to sukničkář...“ řekla mi kamarádka Marta (52) před více než dvěma desetiletími. Její slova mi stále zní v uších. Ona ho hned prokoukla, na rozdíl ode mě. Lituji, že jsem ji neposlechla, ale zdá se, že jsem se musela poučit z vlastních chyb. Marta je stále mou kamarádkou a spřízněnou duší, zatímco Adam zůstane jen otcem mé dcery. Ta ho po odhalení pravdy nechce ani vidět...
Manžel chtěl druhou šanci
Jako vdaná žena jsem se na sousedy nedívala jako na potenciální milence. Míjeli jsme se na schodech nebo se potkávali ve výtahu, vyměňovali si zdvořilé pozdravy a to bylo vše. Nicméně od té doby, co jsem se stala šťastně rozvedenou, se můj pohled změnil. A jak se ukázalo, nejen můj.
„Dlouho jsem neviděl vašeho manžela. Něco se stalo? Je nemocný?“ nečekaná otázka od souseda ve výtahu mě vytrhla z přemýšlení.
„To nevím,“ pokrčila jsem lhostejně rameny a s úsměvem dodala, že už to není můj manžel.
„Ach, chápu...“ přikývl soused a teprve tehdy jsem si všimla, že je docela pohledný. Byl určitě starší než já, vypadal na šedesátníka, ale zdání mohlo klamat.
„Je mi bez něj lépe,“ dodala jsem.
To byla pravda. Navzdory obrovské bolesti, kterou mi způsobilo odhalení nevěry, jsem se z toho dostala a manžel mi vůbec nechyběl. Stačilo si uvědomit, jakým byl ve skutečnosti prasetem. Samozřejmě se snažil získat mě zpět a přesvědčit mě, abych mu dala další šanci, ale já o tom nechtěla ani slyšet. Spoustu věcí jsem schopna odpustit, ale nevěru ne.
Zalíbil se mi soused
Než výtah sjel do přízemí, vyměnili jsme si se sousedem ještě pár zcela bezvýznamných poznámek o počasí. Nepřemýšlela jsem o něm až do našeho dalšího setkání. Stála jsem v supermarketu před regálem s vínem a přemýšlela, na které mám chuť.
„Doporučuji toto,“ někdo mi mával lahví před nosem. Uvědomila jsem si, že je to soused z horního patra.
„Říkáte, že stojí za to?“ zeptala jsem se koketně.
„Možná bychom mohli přestat s formalitami? Jmenuji se Petr,“ usmál se a byl tak okouzlující, že jsem neměla srdce odmítnout.
A tak jsme se dohodli, že se sejdeme u něj doma na – jak to nazval – ochutnávku vína, za které mimochodem zaplatil on. Neprotestovala jsem. Během návštěvy u něj jsem rychle zjistila, že nemá nouzi o peníze. Neptala jsem se, čím se živí. Nešlo mi o to svést někoho bohatého, protože mi peníze nechyběly, ale proč bych si nemohla užít na cizí účet, když to nikomu nevadí?
Nějak se stalo, že jsem se s Petrem začala scházet. Zval mě do drahých restaurací a do divadla, chodili jsme na procházky a bylo nám spolu dobře. Oblíbila jsem si ho. A protože platil všechny výdaje, bylo to ještě příjemnější. Neměl však zájem o intimitu. Potřeboval společnici, ne milenku. No ale co, když ne on, tak se snad najde někdo jiný...
Začalo to urážkami...
„Ježíši, dívejte se, kam jdete!“ řval na mě muž, kterého jsem si nevšimla a narazila do něj. Jeho nákup skončil na zemi.
„Moc se omlouvám,“ okamžitě jsem se sklonila, abych mu pomohla posbírat nákup. Tehdy jsem si uvědomila, že ho znám z našeho domu. Myslím, že bydlí v přízemí.
„Stačí se jen dívat před sebe,“ řekl podrážděně.
„Nemusíte být nepříjemný, může se to stát každému.“
„Jasně, možná je čas si pořídit brýle...“ zamumlal.
„Nebo se zapsat na kurz společenského chování?“ nehodlala jsem to nechat být.
„Nic víc neumíte?“
Co za drzého spratka? Byl jen o něco starší než moje dcera. Nejen že měl nevymáchanou pusu, ale také dobře stavěné tělo – nepochybně výsledek mnoha hodin strávených v posilovně. Strašně mě naštval. Pak mi zavolal Petr a já přišla na jiné myšlenky. Šli jsme na sushi. Chtěla jsem zaplatit celý účet, ale on znovu odmítl.
...skončilo v posteli
O pár dní později jsem na toho mladého nafoukance narazila na autobusové zastávce, vlastně on narazil na mě.
„No prosím, kdo tady teď potřebuje brýle?“ nadhodila jsem.
„Velmi vtipné,“ střelil po mně pohledem.
V autobuse byla strašná tlačenice, takže nebyla šance si sednout. Stála jsem vedle něj, kvůli těsnému prostoru jsme se opírali o sebe. V jednom okamžiku autobus prudce zabrzdil a já skončila v jeho náručí. Měl tak svalnaté paže... Cítila jsem lehké vzrušení a zdálo se, že se mu to také líbilo.
Když jsme vystoupili z autobusu, chytil mě za ruku. „Chci tě,“ zašeptal mi do ucha a jeho dech mě rozpaloval do ruda. Skončili jsme u něj doma. Sex byl fantastický a věděla jsem, že jedním setkáním to neskončí. Varovala jsem ho, že se v žádném případě nechci nevázat. Řekl, že mu to vyhovuje, protože také nehledá vážný vztah.
Pokud mi někdo řekne, že svobodná žena po padesátce nemá právo si užívat života, vysměji se mu do obličeje...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Andrea Verešová zažila obtěžování i šikanu kvůli vzhledu: V Paříži mi chtěli operativně prodloužit nohy
Související články
