Božena (85): Celý život jsem jen tvrdě dřela. Až po manželově smrti si dokážu užívat každý den

Neměli jsme peníze, a tak jsme s manželem Jaromírem bydleli v jedné místnosti u jeho rodičů. Narodily se nám postupně dvě dcery. Já s nimi zůstala doma a Jaromír jezdil do nedalekého města do továrny.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (32): Můj manžel si žil na vysoké noze. Celý náš majetek utratil za drahé sýry a víno

Můj život byl jen o práci

Nevěděla jsem, kam dříve skočit. Starala jsem se o dcery, nemohoucí tchyni s tchánem, pro všechny jsem vařila a ještě vypomáhala v zemědělském družstvu. Tři hodiny denně jsem krmila krávy nebo kydala hnůj. V obci, kde jsme bydleli, jiná práce nebyla. Sice jsem byla vyučená švadlena, ale nemohla jsem si vybírat. Měli jsme taky hospodářství. Chovali jsme prase, králíky, brojlery a slepice. V létě jsme sušili seno pro zvířata, pěstovali zeleninu a ovoce, hodně jsme zavařovali. Celý den jsme znali jen práci.

Když bylo dcerám asi osm let, začali jsme stavět dům v okrajové části Českých Budějovic. Abychom ušetřili, přiložila jsem ruku k dílu i já. Na stavbě jsem dělala přidavače. Na pás jsem házela maltu nebo čistila cihly, které jsme získali zbouráním stodoly. Chodil nám vypomáhat i můj tatínek a tchán, a tak stavba rychle postupovala. Pracovali jsme i dvanáct hodin denně. Dnes nechápu, jak jsme to mohli vydržet.

Mohlo by Vás zajímat:

Libuše (63): Manžel je zdrojem veselí pro celou vesnici. Pokaždé, když jde na pivo, vrátí se se silničním lišejem

V mládí jsem měla sil na rozdávání

Oba jsme pracovali v továrně na dvě směny. A protože jsme měli u domu zahradu, jeli jsme v zajetých kolejích – zvířata a pěstování zeleniny. Hodně jsme pomáhali dcerám. Jak finančně, tak jsme hlídali vnoučata. Do starobního důchodu jsem odešla, když mi bylo 56 let a musím říct, že jsem byla ráda. Cítila jsem, že už mi ubývají síly. Manžel ještě pár let chodil na brigády, dělal nočního hlídače, ale bylo znát, že jsme staří. Přes den jsme různě posedávali buď v zahradě, nebo doma.

Když bylo manželovi 70 let, diagnostikovali mu rakovinu žaludku a do roka zemřel. S péčí o něj mi hodně pomáhaly dcery. Ze všech sil jsme se snažily, aby zemřel doma. Byla jsem zlomená. Byli jsme spolu celý život, v dobrém i zlém, byli jsme na sebe zvyklí a vše jsme dělali společně. Manžel mě všude vozil autem a byl to on, kdo o všem podstatném rozhodoval.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (42): Manžel se začal chovat divně. Koukla jsem mu do telefonu a zjistila drsnou pravdu o jeho životě

Zjistila jsem, že si konečně užívám život

Nejprve jsem se cítila strašně, bodavá samota mě sžírala a stesk se nedal snést. Když tyto emoce opadly, do života mě vrátila vnučka. Naučila mě jezdit autobusem, používat platební kartu a domluvila mi sraz s kamarádkou z mládí. Kamarádka mi řekla svůj osud a nahlas i to, co jsem si já jen myslela. "Božka, já jsem teď spokojená. Celý život jsem byla služka, pradlena a kuchařka. Nic jsem si nekoupila. Teď si chodím na kafíčka a konečně svobodně dýchám. Žádnýho novýho dědka už nechci," usmála se na mě.

A já najednou zjistila, že život nemusí být jen práce, ale i zábava. Každý den se ráno ustrojím a jedu do města. Projdu se, navštívím jiné obchodní centrum. Pravidelně se scházím s kamarádkami u kávy a zákusku. Mám celý důchod sama pro sebe a můžu rozhodovat, co si za peníze koupím. To jsem za celý život nezažila. Dokonce jsme se s kamarádkami domluvily a jely společně na výlet od Klubu důchodců. A nevařím, pro obědy si chodím do nedaleké školní jídelny. Nerada to přiznávám, ale život po smrti manžela si neskutečně užívám.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jarda (29): Když se manželka naštve, máme tichou domácnost. Děda mi poradil, co s tím