Chuť lidského masa: Prý připomíná telecí nebo tuňáka. Kanibalové ho připravovali s grilovací omáčkou nebo jako hot dog

Lidské maso spadá do kategorie červeného masa a podle dostupných informací má nejblíže k hovězímu. Chuť je ale, podle kanibalů, mnohem jemnější než jak je tomu u skotu.

Mohlo by Vás zajímat:

Karl Denke: Nenápadný stařík, ze kterého se vyklubal šílený kanibal

William Seabrook

Ve dvacátých letech dvacátého století se do západní Afriky vydal autor a novinář William Seabrook, aby nasbíral materiály pro svou chystanou knihu Jungle Ways. Během putování se měl setkat s kmenem kanibalů, a dokonce ochutnat lidské maso. O jeho tvrzeních však existují opodstatněné pochyby. Později totiž přiznal, že mu domorodci nevěřili natolik, aby mu dovolili se účastnit jejich tradic.

Nakonec tvrdil, že lidské maso dostal od jednoho přítele v pařížské márnici, načež ho pak uvařil, aby zjistil, jak chutná člověk. Připomínalo to prý telecí maso. Ale to kvalitní, ze skutečně mladého skotu. Ještě dodal, že kdyby ho servíroval, nikdo by nepojal žádné podezření.

Mohlo by Vás zajímat:

Zázrak v Andách: Přežili pád letadla, v horách vydrželi dva měsíce i díky tomu, že se z nich stali kanibalové

Chuť lidského masa dle kanibalů

Armin Meiwes, který spořádal téměř 18 kilo masa z muže, který souhlasil s tím, že se stane jeho potravou, tvrdil, že mu to chutnalo jako vepřové, cítil v tom ale také nádech hořkosti. Snil o tom dlouhých 40 let. První kousnutí tak pro něho bylo velmi emotivní.

Issei Sagawa, který strávil většinu života jako starý mládenec v Tokiu, snědl pětadvacetiletou ženu, když ještě studoval v Paříži. Zabralo mu to dva dny. Prý se mu její hýždě rozplývaly na jazyku, jako by jedl tuňáka. Prsa mu naopak moc nechutnala, údajně na nich bylo až moc tuku.

Pruský sériový vrah Karl Denke zase prodával lidské maso na trhu jako nakládané vepřové. A stejnému zvrhlému byznysu se věnovali i Fritz Haarmann a Karl Grossmann. Ten z masa dělal párky v rohlíku.

Ale podívejme se ještě na skok do USA. Alfred Packer v roce 1883 údajně zavraždil a snědl pět členů své výpravy, která měla namířeno do Skalistých hor. Když došlo jídlo, přišli na řadu lidé. Nejvíce si pochutnal na prsním svalu - nejsladší maso, které kdy jedl. Omaima Nelson zase na počátku devadesátých let pozřela svého násilnického manžela. Nejlepší měla být žebra. Možná proto, že k nim přidala grilovací omáčku.

Mohlo by Vás zajímat:

Rotenburgský kanibal: Armin Meiwes smažil intimní partie své oběti na lidském tuku s vínem a česnekem

Když nebyla jiná možnost...

K takzvanému kanibalismu z donucení docházelo nejčastěji u námořníků. Pokud došly zásoby, losovalo se, kdo poslouží jako jídlo. Tento zvyk se praktikoval až do konce devatenáctého století. V lepším případě byl zkonzumován ten, kdo během plavby zemřel. V roce 1884 se stala tato činnost oficiálně nelegální, přesto v ní námořníci pokračovali. Hlavně u mrtvol. U nich se nedopustili trestného činu vraždy.

Kanibalismus také zachránil životy 16 přeživších letu 571 uruguayských aerolinek v roce 1972. Záchranáři je našli až po 72 dnech. Dohromady snědli 29 mrtvol. Maso mělo být tvrdé, bez chuti a vůně. Jedli ho jen s velkým přemáháním. Suma sumárum, ať už lidské maso chutná jakkoli, pokud nám to nepomůže v přežití, neměli bychom na něho ani pomyslet. Je to otázka morálních zásad.

Mohlo by Vás zajímat:

Kanibal a lupič Peter Niers: Černou magií a pojídáním embryí měl získat nadlidské schopnosti