Dagmar (31): U tátova hrobu jsem potkala jeho milenku. Měl druhou rodinu, o které nám nikdy neřekl

S tátou jsem nikdy neměla nějaký hluboce osobní vztah. City si nechával pro sebe a já tušila, že vždycky toužil po synovi. Jako jeho jediné dítě jsem tenhle sen nenaplnila. Přesto jsme měli dobrý vztah a i poté, co jsem se odstěhovala ke svému snoubenci Ondřejovi, jsme zůstali v kontaktu.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (46): Po dvaceti letech jsem zjistila, že můj manžel nemiloval jenom mě. Místo pracovních cest jezdil za svou druhou rodinou

Tátova smrt přišla náhle

Jeho infarkt nás všechny zaskočil. Jednoho dne jsme se domlouvali, že půjdeme do obchodu s elektronikou, abychom vybrali pěkný dárek pro tetu, druhý den mi volala rozrušená maminka, že táta zemřel. Stalo se to během okamžiku. Jeho srdce selhalo a ani pokusy o resuscitaci nepomohly.

Zpočátku jsem byla v šoku. Pamatuji si, jak na mě Ondřej mluvil, ale já vůbec nic nevnímala. Stále jsem si v hlavě přehrávala poslední chvíle strávené s tátou a litovala, že jich nebylo víc. Byl dobrým člověkem, staral se o mě i mamku, a dokonce si rozuměl s Ondřejem.

Maminka to zvládala nejhůř. Trávila jsem u ní dlouhé dny, snažila se ji utěšit, ale nic nepomáhalo. Nemohla jíst, spát. Doufala jsem, že časem se z toho dostane a bude moct žít dál.

První dva týdny po tátově smrti stále zvonil jeho telefon. Šlo o dvě neznámá čísla. Nejprve jsem hovory ignorovala, neměla jsem sílu vysvětlovat cizím lidem, že táta zemřel. Když jsem se konečně odhodlala zvednout telefon, ukázalo se, že jedno číslo patřilo dospívajícímu klukovi, který hledal svého tátu. Z toho druhého čísla se nikdo neozval, v telefonu jsem pouze slyšela něčí dech.

„Prosím, přestaňte volat!“ vybuchla jsem po několika dalších telefonátech. „Tohle není vtipné!“

Po tomto incidentu telefonáty ustaly a já na ně brzy zapomněla.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (42): Manžel se začal chovat divně. Koukla jsem mu do telefonu a zjistila drsnou pravdu o jeho životě

Náš život se vracel do normálu

Trvalo asi dva měsíce, než jsme začali opět nějak fungovat. Nebyl to náš dřívější život, ale vrátil se alespoň jistý klid. Maminka, i když stále smutná, se už tolik nevracela k minulosti. Nebo to alespoň nedávala najevo. Stále jsem na ni dávala pozor, ale zároveň jsem jí nechala trochu prostoru.

Já sama jsem našla útěchu v plánování svatby. Ondřej a já jsme datum stanovili už dávno před tátovým úmrtím. Teď mě její přípravy držely nad vodou. Odváděly mou pozornost od bolesti a dodávaly mi tolik potřebný optimismus.

Ondřej také dělal všechno pro to, abych nemyslela na to špatné. Mluvili jsme spolu o budoucnosti - o naší svatbě a možná i o založení rodiny. Přesto jsem pravidelně navštěvovala tátův hrob. Chodila jsem tam přemýšlet a připomínat si, že i když tu s námi už není, jeho láska a vzpomínky zůstávají.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (45): Bála jsem se, že táta bude po mámině smrti na dně. Chryzantémy ještě ani neuvadly a už měl jinou

U tátova hrobu stál někdo cizí

Jednou jsem přišla k hrobu a viděla tam stát cizí ženu. Kdo by to mohl být? Nějaká tátova známá? Dávná kolegyně z práce? Nebo vzdálená příbuzná, kterou jsem si nevybavovala?

„Znala jste ho?“ zeptala jsem se možná trochu příkře.

Žena sebou trhla a otočila se ke mně. Oči se jí rozšířily. „Vy musíte být Dagmar,“ zašeptala.

Pomalu jsem přikývla, ale trvala na svém: „Neodpověděla jste mi na otázku.“

„Ano,“ povzdechla si. „Znala jsem vašeho otce. Velmi dobře jsem ho znala.“

Zadívala jsem se na její tvář, ale nepoznávala jsem ji. „Byli jste přátelé?“ zkusila jsem.

Zdála se být nervózní, uhýbala pohledem. „Byla jsem... známá vašeho otce,“ pronesla opatrně. A pak, jako by už nemohla dál mlčet, dodala: „Vlastně... byl otcem mých dětí.“

Mohlo by Vás zajímat:

Dorota (33): Tátova závěť mi zničila život. Dorazilo mě, že máma o tom všem věděla už dávno

Táta měl druhou rodinu

Nejprve jsem si myslela, že jsem ji špatně slyšela. Ale pak mi došlo, že to opravdu řekla. „Co? Co to říkáte?“ vykoktala jsem.

Povzdechla si a začala vysvětlovat: „Seznámili jsme se, když byl na služební cestě. Všechno šlo strašně rychle. Chápal mě jako nikdo jiný. Několikrát jsme se znovu setkali, a pak jsem otěhotněla. Věděla jsem, že má rodinu, takže jsem se mu nechtěla vnucovat, ale slíbil, že se o nás postará.“

Zůstala jsem na ni zírat, neschopná slova.

„Porodila jsem dvojčata, Kamila a Artura,“ pokračovala. „Kamil byl ten, s kým jste mluvila po telefonu.“

„A vy...“ dodala jsem, když mi vše začalo dávat smysl, „jste v telefonu mlčela.“

Přikývla. „Pokud si chcete promluvit...“

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Rozhodně ne.“ Otočila jsem se a rychle odcházela. „Prosím, nechte mě být!“

Její příběh zněl věrohodně, ale odmítala jsem mu uvěřit. Znala jsem svého otce. To přece nemohla být pravda!

Mohlo by Vás zajímat:

Marián (19): Máma během rodinné večeře odhalila tátovo tajemství. Poté beze slova zmizel

Brzy poznám své bratry

Doma jsem vše řekla Ondřejovi. Plakala jsem a křičela. Snažil se mě utěšit, ale moc to nepomohlo.

„Myslíš, že je to pravda?“ zeptala jsem se po chvíli, hlas se mi třásl.

Ondřej se zamyslel. „Je to možné... Nebyli jste si s tátou tak blízcí. A vždycky působil trochu tajemně.“

Slzy mi stékaly po tvářích. „Nic nám neřekl,“ šeptala jsem. „Zradil nás...“

Ondřej mě objal. „Nechtěl, abyste trpěli,“ řekl tiše. „Vzpomínej na něj v dobrém.“

Od setkání na hřbitově uběhlo půl roku. S Ondřejem jsme se vzali a jsme spolu šťastní. Mamince jsem nic neřekla, ale rozhodla jsem se poznat své bratry. Příští týden se máme setkat poprvé. Jsem z toho snad nervóznější než ze svatby...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (24): Táta mi prozradil, že kluk od sousedů je jeho syn. Blbé je, že jsem s ním něco měla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.