Facebook
Instagram
Dorota byla zmatená, když zjistila, že její táta odkázal část majetku jakési Izabele. Vůbec netušila, kdo by to mohl být. S pomocí své nejlepší kamarádky brzy zjistila zdrcující pravdu.
Můj otec vždycky vyzařoval energii a humor. Byl duší každé společnosti, lidé ho milovali, protože měl vždy po ruce nějaký vtip a dokázal odlehčit jakoukoli situaci. Moje máma byla jeho pravým opakem, tichá a zdrženlivá, vždycky si od všeho udržovala odstup.
Nikdy by mě nenapadlo, že táta zemře tak náhle. Jeho smrt mě hluboce zasáhla. Nebyl jen úspěšným podnikatelem. Také to byl člověk s neobyčejným charakterem, kterého jsem obdivovala a snažila se mu vyrovnat.
Tátova závěť nás překvapila
Den po pohřbu, kterého se zúčastnila snad polovina města, jsme se sešli s notářem ohledně poslední vůle. Myslela jsem si, že to bude jen formalita. Otec byl vždy pečlivý, nikdy nemluvil zbytečně, a tak jsem čekala, že jeho závěť bude stejně jasná jako všechno, co dělal. Když však notář přečetl, že část majetku odkázal jakési Izabele, cítila jsem, jak se mi podlamují kolena.
Neměla jsem ponětí, kdo to může být. Dobře, jednu Izabelu jsem znala, ale to byla šestiletá dcera mé kamarádky. To určitě nemohla být ona.
Myslela jsem, že svého otce znám, nebo jsem si to alespoň myslela. Byl to vážený člověk, který se staral o všechno a o všechny. První myšlenka, která mě napadla, byla, že měl velké srdce, často totiž podporoval lokální projekty, školy a dětské domovy. Možná prostě chtěl někomu pomoci. Ale stejně mi ta závěť nešla do hlavy...
Máma vypadala stejně zmateně jako já. Pak zbledla a v očích se jí objevil smutek.
„Mami, co to je? Kdo je Izabela?" zeptala jsem se.
„Vím, že tě to mohlo překvapit. Tvůj otec měl vždy velké srdce. Ale někdy možná až příliš velké,“ řekla smutně.
Přísně jsem se na ni zadívala. Zdálo se, že se vyhýbá přímé odpovědi, že mi neříká celou pravdu. Nesnáším tajemství.
„Mami, tohle není něco, co se dá vysvětlit velkým srdcem. Je to konkrétní jméno. Je možné, že měl táta druhou rodinu?“ vyhrkla jsem dřív, než jsem si to stačila promyslet. Máma ztuhla. Na okamžik jsem myslela, že něco řekne, ale jen pevněji sevřela rty. Něco tajila. Musela jsem zjistit, kdo je ta Izabela.
Nešlo mi to do hlavy
To odpoledne jsem šla za svou kamarádkou Magdou, jejíž dcera se shodou okolností jmenovala stejně jako záhadná žena ze závěti.
„Vůbec tomu nerozumím. V závěti mého otce je jméno Izabela. Máma tvrdí, že o ničem neví, nebo to alespoň dobře předstírá. Jsem úplně na dně...“ vychrlila jsem ze sebe.
Magda na mě zírala, ale jako by hleděla skrz mě. Byla ztracená v myšlenkách.
„Magdo! Posloucháš mě vůbec?“
„Jo, jo, jasně… Jen jsem se na chvíli zamyslela. Nevím… zkus se zeptat mámy ještě jednou. Možná ti něco řekne. Musím teď jít vyzvednout malou ze školky...“ dodala a odmlčela se.
Nemohla jsem se zbavit pocitu, že tady něco nehraje. Magda působila podivně nervózně, jako by se všichni kolem mě spikli a nechtěli mi říct pravdu. Rozhodla jsem se znovu zatlačit na mámu, ale zase jsem narazila.
„Musíš přijmout, že tvůj otec cítil odpovědnost za ostatní,“ odpověděla tónem, který naznačoval, že mě chce odradit od dalších otázek...
Jaká je pravda?
Ten večer mi zavolala Magda. „Musíme se sejít... a promluvit si. Nejlépe hned zítra.“
„Dobře, ale… o co jde?“
„Tohle není na telefon. Zítra se to dozvíš...“ dodala a zavěsila.
Tu noc jsem oka nezamhouřila a další den jsem byla v práci jako na trní. Když jsem vtrhla do kavárny, kde jsme se měly setkat, celá jsem se třásla. Magda byla tak zvláštně klidná.
„Neměla ses to nikdy dozvědět, ale už nemůžu mlčet. Tvůj otec a já... Před pár lety, když mi zemřel táta, jsme se sblížili. Asi víš, že spolu pracovali. Tvůj táta mě utěšoval a... nějak se to stalo…“
„Co se stalo?“ nechápala jsem, kam tím míří.
„Začali jsme se scházet. Bylo to jen pár týdnů, ale stačilo to, abych otěhotněla. Neplánovali jsme to...“
„Počkej, počkej. Ty mi chceš říct… Vždyť jsi tvrdila, že to dítě je z nějakého flirtu!“ vykřikla jsem. Pravda byla čím dál neuvěřitelnější. Připadala jsem si jako v nějakém špatném snu.
„Tvoje máma se o všem dozvěděla. Zaplatila mi, abys nikdy nezjistila pravdu. Měla jsem předstírat, že Izabelin otec je náhodný muž.“
„Nemůžu tomu uvěřit… Chceš mi říct, že Izabela je...“
„Ano, je tvoje nevlastní sestra. Peníze ze závěti jsou pro mou dceru...“
Už jsem to nevydržela. Prostě jsem odešla z kavárny a na roztřesených nohou zamířila domů. Měla jsem pocit, že máma mi musí všechno vysvětlit.
Všechno to naplánovala
Máma se zrovna chystala spát, ale požádala jsem ji, aby si na chvíli sedla se mnou do kuchyně. „Mami... co je to za historku s Magdou a Izabelou?“ zeptala jsem se, aniž bych skrývala výčitky v hlase.
„Věděla jsem, že se to jednou dozvíš,“ řekla tiše. „Tvůj otec měl s Magdou poměr. Vím, že je to pro tebe těžké. Když jsem zjistila, že se narodila Izabela...“ odmlčela se. „Nechtěla jsem zničit to, co jsme si za ta léta vybudovali. Věřila jsem, že utajení je to nejlepší, co můžu pro naši rodinu udělat.“
V tu chvíli se mi svět rozpadl na kousky. Stála jsem před matkou, dívala se na její smutnou tvář, ale uvnitř jsem cítila prázdnotu. Jak mohla žít s touhle lží celé ty roky?
„A zaplatilas jí, aby mlčela? Mami, to zní jako z nějakého filmu! Jak jsi to mohla udělat? Celé ty roky jsem žila v iluzi. Otec pro mě byl hrdina, někdo, komu jsem bezmezně věřila. A on... s mojí kamarádkou...“
Máma už nic dalšího neřekla. Seděly jsme tam v tichu a dívaly se na sebe, s vědomím, že se mezi námi stalo něco, co už nelze napravit...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
