Dagmar má velmi roztržitou mladší sestru Alici, která neustále něco ztrácí a dějí se kolem ní samé nehody. Když si Dagmar pořídila dítě, její sestra zatoužila malou neteř hlídat. Ale ona ji nikdy nenechala a nakonec musela upřímně přiznat svoje důvody.
Alici (30) mám moc ráda, sestru bych bránila vlastním tělem. Faktem ale je, že je strašlivě nezodpovědná a nepoužitelná. Vlastní dítě bych s ní nenechala o samotě déle jak minutu. Alice se hrozně diví, proč nedostane neteř na hlídání. Musela jsem jít s pravdou ven a sestra se urazila.
Moje sestra je případ sám pro sebe
Alice je moje mladší sestra, o kterou jsem se vždycky musela starat. Věčně ztrácí klíče, peněženku i telefon. Chodí všude pozdě, takže ji z každé práce nakonec vyhodí. Není schopná se ani v zimě teple obléknout a pak se choulí v lehkém kabátku v punčoškách na výletě zimní Prahou. Člověk by se z ní zbláznil. Někdy je to možná roztomilé, zábavné a někteří muži se mají snahu o sestru starat.
Já ji ale znám natolik dlouho, že už mě to ani nedojímá a už vůbec nerozesměje. Když někdo nechá omylem čekat babičku dvě hodiny na nádraží anebo vám vytopí byt, prostě už se nesmějete. Když jsem otěhotněla, Alice prohlásila, že mě co nejdříve dožene, abychom měly děti obě a mohly si spolu hrát. V duchu mě napadlo, že ona snad děti mít nebude.
Copak by se o ně zvládla postarat, aniž by jim přivodila nějaký úraz nebo trauma? Nehledě na to, že ani nemá stálého přítele. Vybírá si samé neschopné podivíny a ty, kteří to s ní myslí dobře, pouští k vodě. Dítě jsem tedy porodila a moje sestra byla velmi šťastná, že se stala tetou. Říkala jsem si, že dcera bude svoji bláznivou tetičku zbožňovat. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by Alice mohla moje dítě hlídat.
Alice chtěla vzít neteř na procházku
Když byla dcerka malá, nějak jsem se hlídání vyhnula. Alice se mockrát nabízela, ale já jsem měla veškerý čas jen pro dceru a upřímně jsem hlídat nepotřebovala. Občas se to podařilo tak, že malou hlídala třeba moje matka společně s Alicí. To jsem se pochopitelně nebála a tu chvíli u kadeřnice nebo na masáži jsem zvládla v klidu.
Když už byla dcera větší, Alice se nechávala slyšet, co všechno spolu podniknou.
„Vzala bych ji pod stan! Nebo aspoň na výlet kolem řeky!“ Takové nápady jsem však nechávala u ledu a vůbec jsem na ně nereagovala. Kompenzovala jsem to tím, že jsem Alici často zvala na naše rodinné výlety, aby si neteř opravdu užila.
Samotnou bych ji ale nenechala nikde v přírodě, nedej bože u vody a ve městě už vůbec ne. Představovala jsem si, jak Alice vběhne s mým dítětem na červenou do křižovatky, jak má ve zvyku a polévalo mě horko. Jednou se mě sestra zeptala na rovinu.
„Tak můžu vzít Anabelku aspoň třeba do divadla, nebo to mi taky nedovolíš?“
„Když vás doprovodím na místo a vyzvednu, tak fajn,“ řekla jsem jí na to a ona se do krve urazila.
Sestra nechce moje obavy pochopit
Nakonec jsme se trochu pohádaly. Alice chtěla vědět, co mi přesně vadí a já byla upřímná.
„Nedokážeš se postarat ani sama o sebe, pořád se ti dějí nějaký nehody, ztrácíš věci a ti tvoji partneři, o tom ani nemluvím. Mám prostě strach, že by se něco stalo, tomu asi nerozumíš,“ řekla jsem jí přísně a ona se rozplakala.
„Já bych na Anabelu dávala větší pozor, než na cokoliv na světě. Není fér, že mi ani nedáš šanci ti to dokázat. Taky nejsi ve všem dokonalá!“ ječela ublíženě. Asi má částečně pravdu, ale zkoušet pravdivost jejích slov právě na mojí dceři? To se mi vážně moc nechce.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.