Dagmar se snaží stravovat zdravě a vede k tomu i svou rodinu. Její tchyně Eva to ovšem odmítá respektovat a když má u sebe vnoučata, chodí s nimi po fast foodech.
Mateřství jsem brala i jako záminku ke změně jídelníčku. Ne že bych vyřadila maso a podobné věci, ale začala jsem se stravovat zdravěji a uvrtala do toho i manžela.
Moje rodina jí zdravě
Do našeho jídelníčku jsem zařadila víc ovoce a zeleniny. Minimálně jednou týdně máme nějakou rybu. A také jsme se začali víc hýbat. Do takové domácnosti jsem přivedla na svět dvě děti. Alici je dnes osm a Jirkovi šest. Oba jsou už od malička zvyklí, že na svačinku dostanou třeba mrkev nebo nějaké ovoce.
Nevadí mi i něco méně zdravého, ale nesmí to být moc často. Sama jsem se nechtěla vzdát třeba brambůrků a občasné pizzy. Myslím že i kvůli tomu můj manžel Mára (42) před lety souhlasil, že do toho půjde se mnou. Dnes na něm vidím, že je v lepší formě než jeho kamarádi, kteří se každý den cpou knedlíky s nějakou omáčkou.
Děti mi prozradily tajemství
Moje tchyně Eva (66) se na jídlo kouká trochu jinak. Ve spíži má klobásy a slaninu, o víkendu peče husu, kachnu nebo nějaké hodně tučné maso. V průběhu let však přijala určitý kompromis a když máme přijít, tak uvaří omáčku na těstoviny nebo upeče kuře s rýží. Tchán vždy jen převrací oči, ale už nic neříká. Proto jsem děti bez obav nechávala u tchyně v průběhu letních prázdnin třeba na týden.
Nedávno jsem zaslechla, jak si děti povídají něco o tajné svačince u babičky. Nechtěla jsem se vyptávat, bylo to jejich tajemství. Když jsme se o něco později koukali na vánoční filmy, v jednom z nich vyrazili hrdinové do známého fast foodu.
"Tajná svačinka..." zašeptal Jirka. "Mňam!" odpověděla mu Alice. To už mi nedalo. "Děti, vy víte, co to je?" zeptala jsem se. Trochu se vykrucovali, ale pak Alice přiznala, že když byli v létě u babičky, vodila je téměř každý den do nějakého fast foodu. A pak mi vyjmenovala, kde všude byli a co jí tam chutná...
Tchyně mě nerespektuje
Hodně mě to naštvalo. Věděla jsem, že se děti časem dostanou k tomuto druhu jídla, ale nechtěla jsem, aby to bylo tak brzy a už vůbec ne tak často. Ještě ten den jsem tchyni zavolala a zeptala se jí na to. Nijak nezapírala. "Když ono jim to tak chutná..." hájila se.
To už jsem viděla rudě. Jsou to malé děti a ona má odpovědnost za to, co jí. A začne je cpát tím nejméně zdravým? Musela jsem se krotit, abych na ni nezačala řvát. Tak jsem ji jen požádala, aby je příště vzala do fast foodu třeba jednou týdně, ale i to bude moc. Doufám, že to dodrží, protože jinak k ní přestanu děti posílat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.