Dagmar se s kamarádkou Janou zná dvacet let. Jana je zlatá ženská. Hodná, klidná a pro všechny udělá vše, co jim na očích vidí. Jenže si našla muže, který ji neodpustí žádnou chybičku. Komanduje ji a z Jany se stala hromádka nervů a neštěstí. Dagmar váhá, zda se má pokusit Janě otevřít oči.
Janu mám moc ráda. S manželem ji pokaždé rádi vidíme. Když ještě byla Jana vdaná, pravidelně jsme se navštěvovali nebo vyráželi ve čtyřech na koncerty.
Nežádoucí srovnání mě donutilo přemýšlet
Jana se před pár lety rozvedla. Měla nějaké vztahy, co po pár týdnech skončily. Většinou na popud Jany, která nechtěla dělat kompromisy. Laťku měla nastavenou vysoko. Její bývalý manžel Láďa byl chytrý, pěkný chlap a vtipný. Měl jednu drobnou vadu. Líbily se mu ženy. Dost žen na to, aby i takové světici jakou Jana je, došla trpělivost. A tak se rozvedli. Zůstali přáteli, ale každý si žije svůj život. I jejich pubertální syn vzal jejich rozvod sportovně. Konec konců byl na prahu dospělosti a víc ho zajímalo to, kde uloví jakou ženskou, než jestli se u stolu potká s oběma rodiči.
Období rozvodu jsme s Janou prožívali, ale přišlo nám, že je nad věcí. Bylo na ní krásně vidět, že se jí ulevilo. Asi v minulosti pár provalených nevěr skousla, potrápila se a když dospěla k rozhodnutí, ulevilo se jí. I Láďa vypadal spokojeně. Měl volnost, kterou tolik ke svému životu potřeboval a navíc s Janou zůstali v pravidelném kontaktu. Chodili na kávu, neztratili společnou řeč a uměli si popovídat o výchově a sdělit si novinky ze svého okolí. Láďa Janu respektoval a uměl jí i po rozvodu udělat radost nějakým dárkem a ona mu za to občas po synovi posílala jeho oblíbená jídla.
Nový muž a nové zvyky, které nejsou pozitivní
Když jsme s manželem pozvali Janu na návštěvu naposledy, věděla jsem z holčičího setkání při kávě, že má nového přítele. Mluvila o něm obdivně. Byl podle jejích slov vysoký, hezký, chytrý, zastával manažerskou funkci a prý umí vše zařídit. Nekompromisně, když se mu něco nelíbí, ozve se. Doslova mi Jana řekla, že byli v jedné drahé restauraci a tam sjezdil číšníka, že jí ihned nedonesl její objednávku. Janě svítily oči. Muž, který za ní umí bojovat. Tak to řekla.
Při návštěvě vypadala unaveně, ale vymluvila se na probdělé noci. Mrkla na nás a my se dál neptali. Shodli jsme se s manželem, že Jana něco tajila. Připadala nám taková v křeči. Roztěkaná. Neustále se kontrolovala, jak položila hrnek s kávou. Jestli sedí rovně a snad stokrát si rukama zkontrolovala vlasy. Její chování se nám nezdálo a už tenkrát jsme měli za to, že Janě vztah rozhodně nesvědčí.
Kamarádka má nervy v kýblu, je to evidentní
A minulý týden se mi domněnky jen potvrdily. Viděla jsem asi po dvou měsících Janu při našem setkání v kavárně. Jen my dvě ženy. A dorazila troska. V nestřeženém okamžiku se Janě klepala ruka a něco si pro sebe mumlala. Neustále se kontrolovala a mluvila tiše. "Jani, jsi v pořádku? Nejsi nemocná? Zdáš se mi taková nějaká jiná," ptala jsem se jí. Nabídla jsem jí pomoc. Odmítla ji. O příteli nemluvila zle, ale neřekla o něm ani nic hezkého. Vlastně se o něm moc nechtěla bavit. Chtěla jen poslouchat nějaké novinky z mého života.
Domů jsem dorazila naprosto rozladěná. Se strachem jsem se manželovi svěřila s tím, že si myslím, že Janu její nový přítel terorizuje. Že se Jana klepe, mluví pro sebe a je jak tělo bez duše. S manželem vedeme dlouhé hovory o tom, zda se máme nějak výrazně montovat do jejího života. Na Janě nám záleží, ale nechceme, aby se naše dobrá snaha negativně vepsala do našeho přátelství. Rozhodli jsme se, že Janu s přítelem pozveme na návštěvu a budeme ho sledovat. A pak se rozhodneme, zda na Janu začneme tlačit, aby se s ním rozešla. Protože ve šťastném vztahu člověk takto zdevastovaně nevypadá. Ale pomoc přijme jen ten, kdo chce. A toho se bojíme nejvíce.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.