Dagmaru překvapil dceřin nový přítel Kamil. Hned při první návštěvě bez dovolení všem tykal. Bez rozdílu věku. Bez mrknutí oka. Asi to tak vedou u nich v rodině.
Dcera Elena si konečně našla stálého partnera. Studovala těžkou vysokou školu, kde neměla čas na žádný osobní život. Řešila to tak, že měla kamarády s výhodami.
Každý žijeme jak umíme, snažím se nekritizovat
S manželem jsme k dceřinu způsobu života měli velké výhrady, ale vlastně jsem ji chápala. Dcera studovala vysokou školu v anglickém jazyce. A když byla ve čtvrtém ročníku, začala studovat ještě jedno magisterské studium v jiném oboru. Zkrátka chtěla v krátkém čase nasát maximum znalostí a v kombinaci s praxí, kam docházela o víkendech, nebylo místa pro nějaký osobní život. Dcera mi to pokaždé pragmaticky vysvětlila: "Mami, kdy bych měla asi tak na nějakého kluka čas? Vždyť by byl odstrčený a to by ho bavilo chvíli. Takže neřeš. Nějak žiju. Kamarád taky rád. Chápeš, ne?"
Když dcera konečně obě vysoké školy dokončila, začala pracovat v nadnárodní firmě. Kde po čase potkala někoho, koho po čase označila jako svého přítele. Byla jsem ráda, že se mi dcera svěřila a docela jsem si hezky poklábosily o těchto holčičích věcech. Trochu jsem měla pocit, že jsme se odcizily. Po dobu studia jsme řešily jen praktické záležitosti a na blbosti nebyl čas. Ráda jsem navázala na stav, který jsme měly za dob střední školy. Zalezly jsme si do postele a tam mi dcera říkala svá tajemství. Na to jsem jejího nového přítele pozvala na návštěvu a dcera s radostí souhlasila.
Každý komunikujeme jinak, ale toto je moc
Bylo uklizeno, navařeno a v obývacím pokoji seděli moji rodiče. Čekali jsme, až dorazí Elenka s přítelem Kamilem. Rozrazily se dveře a vešli. Kamil všechny pěkně pozdravil: "Ahoj všichni, jsem Kamil a rád vás poznávám". Od prvního okamžiku nám tykal. Neoslovoval nás, ale v hovoru tykal. Všem. I o dvě generace starším přítomným. Moje maminka z toho byla evidentně v šoku. Můj tatínek je nahluchlý, tak ten to asi ani neslyšel. Ale maminka situaci zvládala špatně a když jí Kamil něco říkal, při každé větě se ošívala, jak jí tykání bylo nepříjemné.
"Podáš mi, prosím, sůl?" poprosil Kamil mou matku. Podala mu ji se sevřenými rty. Přesně jsem vnímala její rozpoložení. A nebylo se čemu divit, táhlo jí na osmdesát. Můj manžel to vzal sportovně. Hraje fotbal, učí malé kluky jako trenér a je zvyklý na mladé lidi. A jako sportovec si nepotrpí na přílišné formality. "Máš to výborný. Jsi skvělá kuchařka," polichotil mi. Usmála jsem se na něj a dlouze se mu zadívala do očí. Neuhnul a vykouzlil úsměv od ucha k uchu. Sebevědomý kluk, kterému doma asi neřekli, že vykání je projev úcty.
Jiný kraj, jiný mrav, i když je to jen pár kilometrů
Jinak byl Kamil zábavný, vtipný, chytrý a Elenka vedle něho rozkvetla. Evidentně s ním byla šťastná a to je pro nás nejdůležitější. Když všichni odešli, s manželem jsme se všemu od srdce zasmáli. Hlavně situaci, kdy my sami jsme poprvé byli představeni v nové rodině. Vzpomínali jsme, jak tiše jsme tam seděli a občas něco uctivě pronesli. Moji rodiče byli kdysi modernější a tak nabídli manželovi tykání už po svatebním obřadu. Já si na tento projev přijetí do rodiny musela pár let počkat. Přesně do doby, kdy se nám narodila dcera.
Ale vnímala jsem, že je jiná doba. Naše archaické zážitky už můžeme mladým jen vyprávět pro pobavení. Nicméně jsem se s takovým chováním nikdy nesetkala. Vždy mi všichni mladí v zaměstnání vykají a čekají, zda jim tykání nenabídnu. Ale v osobním životě zkušenosti nemám, tak třeba je to normální. Je možné, že jsem už mentálně stará. Manžel je nemluvný a Kamila byl naopak plný dům a byl velmi bezprostřední. To tykání bylo moc i na nás, ale zvykneme si. Určitě se o tom zmíníme Elence, ale nebudeme požadovat žádné formality. Chceme, aby se u nás mladí cítili dobře.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.