Lucie (32): Zjistila jsem, že přítel před lety utýral psa. I když ho miluji, nedokážu s ním žít dál

Zrovna jsem se chystala na další rande s Milanem, když mi zazvonil telefon. Volala kamarádka Radka: „Luci, víš, že Milan před deseti lety utýral s kamarádem psa? Ten pes se nakonec utopil,“ sdělila mi vážným hlasem má kamarádka Radka, k níž se ta informace dostala od příbuzné, která tehdy pracovala na úřadě v přestupkové komisi. Ta informace byla bohužel velmi věrohodná a ověřitelná. Příteli bylo v té době čerstvě osmnáct a s kamarádem vyvázli jen s pokutou.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (30): Přítel se mi zdál moc fajn. Dokud na nás jednoho dne nevystartoval cizí pes

Prý to byla „klukovina“!

Milan byl přitažlivý a milý muž, se kterým jsem poslední dva měsíce sdílela každou volnou chvilku, po letech tápání jsem měla vztah, který vypadal slibně. Bohužel jen vypadal! Na schůzku jsem ten den šla jako v mrákotách. Psy miluji a u rodičů dokonce jednoho mám. Přítele jsem se na vše okamžitě zeptala, v některých věcech odmítám být diplomat! Chvíli váhal, ale pak šel s pravdou ven, asi vyhodnotil, že by se z toho nevylhal.

„Ano, je to pravda, ale je to už deset let. Byla to hloupá klukovina, lituji toho. Fakt moc!“ řekl a koukal do země. „Klukovina?“ zopakovala jsem to slovo s odporem. Jak může někdo týrání zvířete nazvat klukovinou? S přítelem jsem se ten den rozešla, jenže už cestou domů jsem cítila, jak se to ve mně pere. Toho muže jsem přes všechno, co jsem věděla, stále milovala. Ale bohužel jsem znala i řadu podrobností z toho případu, Radky jsem se na vše vyptala. Popisovat to nebudu, bylo to odporné!

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (30): Při venčení na louce se můj pes najednou rozštěkal. Co jsem spatřila poté, už z paměti nevymažu

Někdy jenom láska nestačí

Od rozchodu mě Milan nepřestává kontaktovat, snad stokrát jsem si vyslechla: „Lucko, vždyť se to stalo před mnoha lety. Udělal jsem chybu, ale změnil jsem se.“ Takové rozhovory mě drásaly! Část mě si přála uvěřit, že se opravdu změnil, ale jiná část – ta rozumnější – věděla, že některé věci nelze jen tak vymazat.

„Jak mám vědět, že něco podobného neuděláš znovu? Že nebudeš třeba jednou zlý i na mě?“ opakovala jsem mu, ale opakovala jsem to v duchu i sobě. Milan zněl zoufale. „Lucinko, byl jsem nezodpovědný kluk. Dneska jsem jiný člověk, věř mi, miluji tě,“ vysvětloval mi stále dokola. Občas se mi chtělo podlehnout a zapomenout, ale vše se zlomilo u našich.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (47): Můj pes se po tátově smrti začal chovat zvláštně. Pořád kouká do jednoho rohu a chřadne

Srdce bojovalo s rozumem

U rodičů mám psa, bohužel se mnou do Prahy do podnájmu nemohl. Max už nevidí, je skoro hluchý, občas se mu zamotají nožičky, ale je stále neskutečně láskyplný, něžný a vděčný. Když přijedu může se zbláznit radostí. Pár chvil s Maxem mi pomohlo udělat jasno v názorech.

Jak bych mohla být s někým, kdo je schopen ublížit nevinnému stvoření? Trápit ho a pak nechat utopit? Možná Milan lituje, ale já se s tím nikdy nedokážu smířit. Sice k němu stále cítím lásku, a také moc dobře vím, že už mi není dvacet a vztahové i biologické hodiny mi začínají tikat, ale „mít chlapa“ za každou cenu se mi příčí. To, co o Milanovi vím, nejde vymazat a zapomenout.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (32): Přítel má psa ve střídavé péči s bývalkou. Nečekala bych, jak moc to bude otravné

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.