Dalibor (36): Žil jsem jen svou prací. Jaká chyba to byla, jsem pochopil jednoho dne v parku

Ještě před několika měsíci jsem byl workoholik ztracený v nárocích svého zaměstnání jako jediný živitel pětičlenné rodiny. Tíha této zodpovědnosti mě proměnila v nepřítomného otce, který se sotva stavil ve svém vlastním domě.

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (45): Po mateřské dovolené nastoupila manželka do mé kanceláře. Zadělal jsem si tím na pořádnou krizi

Rozhodl jsem se zvolnit, ať to stojí, co to stojí

Zlom nastal, když jsem kvůli schůzce na poslední chvíli zmeškal školní představení své dcery Emy. Vyčerpaný jsem se vrátil domů a našel manželku Ilonu v slzách. „Nejsi muž, kterého jsem si vzala. Už tu pro nás nejsi,“ dívala se na mě vyčítavě.

Byl jsem v šoku a bránil se, ale nemohl jsem ignorovat její bolest. Té noci jsem se rozhodl, že se změním. Potřeboval jsem vypadnout z práce, ať to stojí, co to stojí.

Mohlo by Vás zajímat:

Honza (38): Roky jsem ignoroval obezitu své ženy. Oči mi otevřela až dovolená s přáteli

V parku jsem našel nový smysl života

Druhý den jsem zavolal šéfovi a požádal ho o volno. Byl to náročný rozhovor, ale nakonec mě pochopil. Následujícího rána jsem se probudil do života bez e-mailů, schůzek a stresu spojeného s prací. Rozhodl jsem se vzít syna a navštívit nedaleký park, kde jsem už léta nebyl. Při procházce jsme si hráli a dívali se na podzimní listí. Ostře to kontrastovalo se sterilním prostředím mé kanceláře.

U rybníka jsem potkal matku se synem, jak krmí kachny. Povídali jsme si o škole, koníčcích a našich dětech a já cítil lítost nad tím, co všechno jsem zmeškal, ale zároveň mi to dodalo odvahu věci změnit.

Po návratu domů jsem se cítil jako znovuhzorený a odhodlaný obnovit své vztahy s rodinou. Na zahradě jsem objevil svou ženu, pevně ji objal a řekl: „Je mi to líto, Ilono. Všechny jsem vás zanedbával.“ A tak jsem se vrátil do života.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirek (35): Žena mě opustila hned po porodu. Teď se omluvila a chce se vrátit

Moje rodina mě potřebuje víc než firma

Během několika následujících týdnů jsem trávil veškerá odpoledne s dětmi. Účastnil jsem se dceřiných představení, trénoval jsem synův fotbalový tým a chodil na pikniky s naším nejmladším. Na rodině to bylo hned znát.

Teď jsem sice zpátky v práci, ale park je pořád mým útočištěm. Právě tam nacházím sílu k tomu, abych se nevrátil do starých kolejí. Těsně před vyhořením jsem býval závislý na práci a výkonu, ale ta procházka v parku mi zachránila život - a rodinu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (34): Babička je závislá na seriálech. Jednu dobu byla přesvědčená, že k ní chodí hlavní postavy na návštěvu